Mikrocertifikáty jsou obecně považovány za slibný nástroj na podporu rozvoje flexibilních forem celoživotníhoučení, které mohou přispět k širšímu využívání rekvalifikace a zvyšování kvalifikace. V roce 2023 požádalo Česko Evropskou komisi o podporu v rámci Nástroje pro technickou podporu (TSI) za účelem vypracování harmonizovaného národního přístupu k mikrocertifikátům napříč sektory vzdělávání a odborné přípravy. Od konce roku 2024 do léta 2026 spolupracovala OECD s českými orgány a zainteresovanými stranami, jakož i s Evropskou komisí, na vypracování strategie možných způsobů zavedení mikrocertifikátů, které jsou představeny v kapitole 3 této zprávy. Tato kapitola poskytuje stručný přehled důvodů pro zavádění mikrocertifikátů, evropský politický rámec, na jehož základě byla vypracována česká strategie, a některé běžné problémyvy spojené s praktickým zaváděním mikrocertifikátů, které byly zaznamenány na mezinárodní úrovni.
Směrem k harmonizovanému přístupu k mikrocertifikátům v České republice
1. Potenciál mikrocertifikátů
Copy link to 1. Potenciál mikrocertifikátůAbstrakt
Vznik mikrocertifikátů jako nástroje pro zvyšování kvalifikace a rekvalifikaci
Copy link to Vznik mikrocertifikátů jako nástroje pro zvyšování kvalifikace a rekvalifikaciMikrocertifikáty představují potenciální základní prvky flexibilnějších systémů vzdělávání dospělých
V uplynulém desetiletí, tváří v tvář rychlým technologickým změnám a stárnutí obyvatelstva, země OECD zintenzivnily úsilí o rozvoj flexibilnějších forem vzdělávání a odborné přípravy s cílem rozšířit možnosti lidí získávat nové dovednosti po celou dobu jejich pracovního života. V této souvislosti vzbudily značný zájem mezi tvůrci politik a odborníky v oblasti vzdělávání tzv. mikrocertifikáty – certifikáty, které potvrzují, že účastníci vzdělávání dosáhli určitého rozsahu výsledků učení (OECD, bez data[1]). Mikrocertifikáty představují nástroj, který umožňuje jednotlivcům získat doklad o tom, že disponují konkrétními znalostmi a dovednostmi, které mohou využít k získání přístupu k zaměstnání a k profesnímu postupu a – pokud existují příslušné postupy pro uznávání – k získání kreditů započitatelných do rozsáhlejších kvalifikací. Tím, že mikrocertifikáty potvrzují dosažení výsledků učení menšího rozsahu – ať už jde o znalosti, dovednosti nebo postoje – než tradiční vzdělávací a školicí programy, nabízejí potenciál pro zvýšení flexibility a dostupnosti vzdělávání.
Rámeček 1.1. Flexibilní nabídka vzdělávání pro dospělé a mikrocertifikáty
Copy link to Rámeček 1.1. Flexibilní nabídka vzdělávání pro dospělé a mikrocertifikátyTradiční nabídky vzdělávání dospělých v mnoha zemích OECD vyžadují, aby se účastníci vzdělávání účastnili výuky v určitých časech a na určitých místech, často v prostředí tradiční učebny. Objevují se však flexibilnější možnosti, které nabízejí větší flexibilitu ve čtyřech klíčových oblastech:
Flexibilita v časovém rozvrhu vychází vstříc nabitému programu dospělých tím, že jim umožňuje zvolit si, kdy se budou učit, jak dlouho se budou věnovat studiu a kolik času tomu věnují. Kurzy mohou nabízet možnost studia při zaměstnání, asynchronní výuku a flexibilní termíny zahájení a ukončení.
Flexibilita umístění řeší problém nepraktických lokalit. Distanční a online výuka umožňuje dospělým účastnit se z jakéhokoli místa, čímž se snižují překážky spojené s fyzickou účastí.
Flexibilita výuky zohledňuje různé preference v učení a kombinuje online a prezenční prvky. Stále častěji se setkáváme s kombinovanými či hybridními vzdělávacími prostředími, kde se výuka odehrává jak online, tak prezenčně, což zkracuje dobu dojíždění a poskytuje účastníkům vzdělávání flexibilitu v tom, jak s učebními materiály pracují.
Flexibilita obsahu umožňuje vytvářet individuální vzdělávací plány. Modulární kurzy nabízejí účastníkům vzdělávání možnost studovat témata postupně nebo souběžně.Pokroky v oblasti analýzy učebních dat přispívají k rozvoji personalizovaného vzdělávání. Díky této flexibilitě mohou dospělí účastníci vzdělávání rozvíjet konkrétní dovednosti, jež souvisejí s jejich profesními i osobními cíli.
Mikrocertifikáty jsou nástrojem pro flexibilní vzdělávání dospělých. Mnohé kurzy vedoucí k získání mikrocertifikátu jsou založeny na individuálním tempu studia a probíhají v digitální nebo hybridní formě, přičemž účastníci mají často možnost si sami vybrat, který kurz nebo balíček kurzů vedoucích k získání mikrocertifikátu absolvují, což jim umožňuje stanovit si vlastní vzdělávací dráhu a tempo, jakým dosahují nových výsledků učení.
Zdroj: OECD (2023[2]), Flexible adult learning provision: What it is, why it matters, and how to make it work? https://www.oecd.org/content/dam/oecd/en/topic/policy-sub-issues/adult-learning/booklet-flexibility-2023.pdf (accessed on 29 April 2026).
Jak již bylo uvedeno v předchozích studiích OECD věnovaných vzdělávání dospělých (viz Rámeček 1.1), tato flexibilita může být obzvláště přínosná pro dospělé, kteří opustili systém formálního vzdělávání a odborné přípravy a kteří obvykle musí skloubit vzdělávací aktivity s prací a dalšími povinnostmi (OECD, 2023[3]). Omezený čas a nepružnost tradičních formálních i neformálních vzdělávacích a školicích programů se neustále jeví jako hlavní překážky účasti na vzdělávání u dospělých, kteří by jinak měli zájem o možnosti zvyšování kvalifikace a rekvalifikace (OECD, 2025[4]; OECD, 2023[2]). Stejně tak certifikace vzdělání menšího rozsahu – a rozdělení vzdělávacích aktivit vedoucích k této certifikaci na menší vzdělávací programy – vytváří vzdělávací příležitosti, které jsou přehlednější a potenciálně atraktivnější pro jednotlivce, pro něž by rozsáhlejší programy a kurzy působily zastrašujícím a odrazujícím dojmem (OECD, 2023[2]).
Mikrocertifikáty lze vytvářet jako samostatné certifikáty nebo mohou být součástí modulárních kvalifikací
Mikrocertifikáty lze využít k certifikaci menších objemů znalostí získaných samostatně, například na základě malého, nově vyvinutého a samostatného vzdělávacího programu. Lze je rovněž využít k osvědčení výsledků učení vztahujících se k jedné části širšího vzdělávacího programu, který byl rozdělen na samostatné jednotky či moduly. Modularizace formálních vzdělávacích programů se v odborném i vysokoškolském vzdělávání stává stále běžnější praxí. To znamená, že jednotlivé moduly lze kombinovat v různých sestavách a absolvovat je různým tempem, což umožňuje multidisciplinární a flexibilní studijní a výukové modely. Pokud jsou po úspěšném absolvování konkrétních vzdělávacích modulů vydávány mikrocertifikáty, umožňuje to účastníkům vzdělávání získat formální uznání za jejich studium, aniž by museli absolvovat celou kvalifikaci, a postupně si moduly hromadit (neboli „skládat“), což jim potenciálně umožňuje získat plnou kvalifikaci v delším časovém horizontu, než je obvyklé u tradičních studijních modelů (OECD, 2023[2]).
V Evropě je modularizace vzdělávacích programů obzvláště rozvinutá v severských zemích. Například díky reformám v oblasti odborného vzdělávání a přípravy (VET) v Dánsku mohou nyní studenti získávat osvědčení o absolvování jednotlivých modulů v rámci úplné kvalifikace (Evropská komise, 2022[5]). Programy odborného vzdělávání pro dospělé (Arbejdsmarkedsuddannelser, AMU) nabízejí krátké, flexibilní a modulární vzdělávací programy zaměřené na vstup na trh práce. Několik kurzů je seskupeno do jednoho modulu a po absolvování modulu může účastník obdržet certifikát. Každý kurz může trvat od několika dnů až po šest týdnů a účastník může absolvovat všechny kurzy v rámci jednoho souvislého vzdělávacího programu nebo postupně, vlastním tempem. Tyto certifikáty jsou uznávány jak v systému vzdělávání v rámci dalšího vzdělávání (odborné vzdělávání a příprava a vyšší odborné vzdělávání), tak na trhu práce pro účely získání zaměstnání.
Mikrocertifikáty lze také vyvíjet a udělovat nezávisle na stávajících kvalifikacích, a to jako doplňkovou nabídku ke stávajícím vzdělávacím a školicím programům. Tento přístup obecně umožňuje větší flexibilitu při navrhování a zavádění mikrocertifikátů, jelikož není nutné propojovat učení se stávajícími vzdělávacími programy ani s příslušnými profesními standardy. To umožňuje vyvíjet vzdělávací programy vedoucí ke získání mikrocertifikátů, které zahrnují nové obsahy přizpůsobené konkrétním nebo rychle se měnícím požadavkům na dovednosti. Vývoj takových nových či samostatných nabídek mikrocertifikátů může být navíc rychlejší než přizpůsobování stávajících modulů či úpravy celých vzdělávacích programů, což tyto nabídky činí atraktivními pro poskytovatele vzdělávání i účastníky, kteří chtějí rychle reagovat na požadavky v oblasti dovedností. Rámeček 1.2 obsahuje přehled hlavních výhod a příkladů použití těchto dvou přístupů.
Rámeček 1.2. Mikrocertifikáty: modulární základní prvky versus samostatné vzdělávací jednotky
Copy link to Rámeček 1.2. Mikrocertifikáty: modulární základní prvky versus samostatné vzdělávací jednotkyMikrocertifikáty mohou být udělovány na základě modulárních složek plných kvalifikací nebo mohou představovat samostatné certifikáty vycházející ze samostatných vzdělávacích programů. Tyto dva hlavní přístupy mají své specifické výhody a mohou sloužit k různým účelům, jak je shrnuto níže.
|
Přístup |
Hlavní výhody |
|---|---|
|
Osvědčení modulárních částí plných kvalifikací |
|
|
Osvědčení o absolvování samostatného vzdělávacího programu |
|
Nově se prosazující hybridní model využívá obě tyto funkce, přičemž mikrocertifikáty založené na modulech modularizovaných programů se kombinují s novými, doplňkovými, samostatnými mikrocertifikáty, které doplňují tradiční nabídku vzdělávání.
Poznámka: Na základě OECD (2023[3]) Public policies for effective micro-credential learning https://doi.org/10.1787/a41f148b-en a European Training Foundation (2022[6]) Guide to design, issue and recognising micro-credentials https://www.etf.europa.eu/sites/default/files/2023-05/Micro-Credential%20Guidelines%20Final%20Delivery.pdf (accessed on 29 April 2026).
Evropská unie vytvořila společný rámec pro mikrocertifikáty v Evropě
V roce 2022 přijaly členské státy Evropské unie (EU) doporučení Rady s názvem „Evropský přístup k mikrocertifikátům v rámci celoživotního učení a zaměstnatelnosti“, kterým se stanovují společné zásady pro rozvoj mikrocertifikátů v celé EU (Rada Evropské unie, 2022[7]). Cílem tohoto doporučení je výslovně posílit a doplnit stávající možnosti vzdělávání, zvýšit účast na celoživotním učení a přispět k dosažení ambiciózního cíle EU, aby se každoročně 60 % všech dospělých účastnilo dalšího vzdělávání.
Doporučení vymezuje mikrocertifikáty takto:
„…záznam výsledků učení, které účastník vzdělávání získal po absolvování učení malého rozsahu. Tyto výsledky učení budou posouzeny podle transparentních a jasně vymezených kritérií. Zkušenosti získané během vzdělávání vedoucí k získání mikrocertifikátů jsou navrženy tak, aby účastníkovi vzdělávání poskytly specifické znalosti, dovednosti a kompetence, které reagují na společenské, osobní či kulturní potřeby nebo potřeby trhu práce. Mikrocertifikáty vlastní účastník vzdělávání, mohou být sdíleny a jsou přenositelné. Mohou být vydávány samostatně nebo jako součást rozsáhlejších certifikací. Opírají se o zajišťování kvality v souladu s dohodnutými normami v příslušném odvětví nebo oblasti činnost.“ (Rada Evropské unie, 2022[7]).
Doporučení Rady Evropské unie stanoví seznam opatření, jejichž zavedení by členské státy EU mohly zvážit s cílem podpořit rozvoj systému mikrocertifikátů a podpořit celoživotní učení a zaměstnatelnost, a zároveň uvádí společné minimální standardy pro informace, které by mikrocertifikát (tedy osvědčení) měly obsahovat. Mezi klíčové zásady uvedené v doporučení patří:
Výsledky učení potvrzené mikrocertifikátem musí být hodnoceny na základě transparentních a jasně definovaných kritérií.
Mikrocertifikáty mohou sloužit k uspokojení „společenských, osobních, kulturních nebo pracovně-tržních“ potřeb, ačkoli se text doporučení výrazně zaměřuje na zaměstnatelnost.
Mikrocertifikáty mohou vydávat nejrůznější subjekty v rámci formálního i neformálního vzdělávání.
Mikrocertifikáty musí být podloženy zajištěním kvality v souladu s dohodnutými standardy v příslušném odvětví nebo oblasti činnosti.
Doporučení stanoví obecné kroky, které mohou členské státy podniknout za účelem rozvoje systému mikrocertifikátů, a to mimo jiné v odvětví vysokoškolského vzdělávání a odborného vzdělávání a přípravy, jakož i v rámci neformálního a mimoškolního vzdělávání. V této souvislosti doporučení rovněž navrhuje přizpůsobit mechanismy zajišťování kvality, využívat systémy pro analýzu dovedností, zveřejňovat katalogy dostupných mikrocertifikátů a začlenit mikrocertifikáty do národních rámců a systémů kvalifikací. Doporučení dále zdůrazňuje význam mezisektorové spolupráce a experimentování pro vývoj a zavádění mikrocertifikátů v praxi.
Česko se zavázalo k větší flexibilitě vzdělávání a odborné přípravy a k podpoře vzdělávání dospělých
V návaznosti na obecný trend rozvoje flexibilnějších forem vzdělávání dospělých a výše zmíněný evropský přístup k mikrocertifikátům podnikla i Česká republika kroky k podpoře celoživotního učení na národní úrovni. Jak je shrnuto v Rámeček 1.3. Národní Strategie vzdělávací politiky České republiky klade velký důraz na zvýšení relevance vzdělávání a rozvoj celoživotního učení, nejkomplexnější strategie České republiky v oblasti vzdělávání a odborné přípravy, přijatá v roce 2020, klade silný důraz na zvýšení flexibility systému vzdělávání a odborné přípravy a na podporu celoživotního učení. Tato strategie klade velký důraz na formální vzdělávání a odbornou přípravu až do úrovně vyššího sekundárního vzdělávání, přičemž se zaměřuje zejména na modularizaci a modernizaci systému odborného vzdělávání a přípravy. Ačkoli strategie výslovně uznává význam širšího rozvoje dalšího vzdělávání dospělých, a to i mimo rámec systému dalšího odborného vzdělávání a přípravy, neobsahuje konkrétní opatření týkající se vzdělávání dospělých v rámci vysokoškolského vzdělávání ani v neformálním sektoru.
V poslední době české orgány využily evropské finanční prostředky z Nástroje pro oživení a odolnost (RRF) k podpoře pilotního zavádění mikrocertifikátů v sektoru vysokoškolského vzdělávání, a to v rámci snahy podpořit rozvoj nabídky vzdělávání dospělých na pokročilé úrovni dovedností. Tento pilotní projekt, stejně jako širší vývoj v oblasti celoživotního učení v České republice, je popsán v kapitole 2 této zprávy.
Rámeček 1.3. Národní Strategie vzdělávací politiky České republiky klade velký důraz na zvýšení relevance vzdělávání a rozvoj celoživotního učení
Copy link to Rámeček 1.3. Národní Strategie vzdělávací politiky České republiky klade velký důraz na zvýšení relevance vzdělávání a rozvoj celoživotního učeníStrategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2030+ (Strategie 2030+), přijatá v říjnu 2020, vymezuje priority pro rozvoj klíčových částí systému vzdělávání a odborné přípravy na desetileté období do roku 2030. Strategie zaměřená na modernizaci českého systému vzdělávání a odborné přípravy se řídí dvěma strategickými cíli:
1. Zaměřit vzdělávání více na osvojování kompetencí potřebných pro aktivní občanský, profesní a osobní život.
2. Snížit nerovnosti v přístupu ke kvalitnímu vzdělání a vytvořit podmínky pro maximální rozvoj potenciálu dětí, žáků a studentů.
Kromě cílů pokrývajících všechny fáze základního vzdělávání se Strategie 2030+ také výrazně zaměřuje na zvýšení relevance a flexibility forem odborného vzdělávání a přípravy (VET) na úrovni vyššího sekundárního a terciárního vzdělávání a na rozšíření příležitostí pro celoživotní učení. V této souvislosti strategie stanovila opatření k zavedení modulárních učebních plánů v odborném vzdělávání a přípravě, která umožní flexibilnější kombinování jednotlivých výukových jednotek a samostatné hodnocení studentů v jednotlivých modulech. Jak bude popsáno v následující kapitole, snahy o zavedení modularizace v rámci počátečního i dalšího odborného vzdělávání a přípravy představují dobrý základ pro certifikaci menších jednotek učení, které by nakonec mohly být začleněny do systému mikrocertifikátů.
Obecněji řečeno, Strategie 2030+ potvrzuje závazek Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy podporovat střední školy a vysoké školy v jejich úloze poskytovatelů dalšího vzdělávání a rozvojekariérního poradenství.
Zdroj: Ministry of Education, Youth and Sports (2020[8]) Strategy for the education policy of the Czech Republic up to 2030+, https://msmt.gov.cz/uploads/brozura_S2030_en_fin_online.pdf (accessed on 29 April 2026).
Zavádění mikrocertifikátů v praxi: výzvy a příležitosti
Copy link to Zavádění mikrocertifikátů v praxi: výzvy a příležitostiPři zavádění mikrocertifikátů bylo dosaženo pokroku, ale stále přetrvávají určité výzvy
Od přijetí doporučení Rady o evropském přístupu k mikrocertifikátům v roce 2022 bylo v mnoha členských státech vynaloženo značné úsilí na zavedení vnitrostátních politik v oblasti mikrocertifikátů na systémové úrovni (OECD, 2023[3]) a rozšíření nabídky mikrocertifikátů v různých odvětvích vzdělávání a odborné přípravy, přičemž se často klade důraz na vysokoškolské vzdělávání (OECD, 2024[9]). Souběžně s tím se v dalších členských zemích OECD, zejména v Austrálii a na Novém Zélandu, rozvinuly iniciativy zaměřené na vývoj, pilotní zavádění a zdokonalování nabídky mikrocertifikátů (OECD, 2023[3]).
Na konci roku 2025 zveřejnila Evropská komise zprávu o pokroku při provádění doporučení Rady (Evropská komise, 2025[10]). Tato zpráva potvrdila, že v oblasti vývoje mikrocertifikátů a prvků systémů mikrocertifikátů bylo dosaženo pokroku a že některé země přijaly významné iniciativy; zároveň však zdůraznila, že tento pokrok nebyl ve všech zemích ani odvětvích odborného vzdělávání stejný a že i nadále přetrvávají určité výzvy. Na základě analýzy odpovědí z průzkumu provedeného mezi zástupci vysokoškolského vzdělávání, odborného vzdělávání a přípravy a politiky zaměstnanosti ve všech členských státech EU zpráva poukázala na následující hlavní problémy:
Častý nedostatek strategických rámců a legislativního základu pro mikrocertifikáty v národních systémech.
Fragmentace a nekoordinované přístupy napříč odvětvími vzdělávání a odborné přípravy i mezi jednotlivými typy poskytovatelů vzdělávání, a to i přesto, že při vytváření odvětvových rámců bylo dosaženo určitého pokroku.
Výzvy spojené s vypracováním opatření k zajištění kvality mikrocertifikátů – jako prostředku k budování důvěry a podpoře jejich uznávání – mezi poskytovateli neformálního vzdělávání a odborné přípravy a do určité míry i v rámci odborného vzdělávání a přípravy (VET)
Obtíže se zajištěním souladu mikrocertifikátů s požadavky na dovednosti na trhu práce, včetně nedostatku spolehlivých informací o požadovaných dovednostech.
Nedostatek propagace a účinných pobídek k zajištění využívání mikrocertifikátů v době, kdy byly v různých odvětvích zaváděny.
Trvalý nedostatek dat a údajů o výsledcích a dopadech mikrocertifikátů.
Problémy identifikované ve zprávě Komise se shodují s tématy, o nichž se v rámci tohoto projektu diskutovalo se zainteresovanými stranami v České republice i v dalších srovnatelných jurisdikcích. Na základě předchozí analýzy OECD týkající se vývoje systémů mikrocertifikátů a s ohledem na český kontext se projekt podrobněji zabýval tím, jak byly mikrocertifikáty zavedeny ve čtyřech zemích OECD, které patří mezi ty, jež v této oblasti dosáhly největšího pokroku (Austrálie, Estonsko, Finsko a Irsko). Poznatky a příklady z těchto systémů, stejně jako z dalších systémů, u nichž byla zjištěna obzvláště relevantní praxe v oblasti mikrocertifikátů, byly využity k podložení navrhované strategie pro Česko, která je představena v kapitole 3 této zprávy.
Analýza mezinárodních příkladů umožnila pochopit výzvy, jimž čelí průkopnické systémy mikrocertifikátů, a identifikovat různé přístupy k překonávání hlavních problémů při jejich zavádění, ať už se jedná o systémové otázky, např. absenci společného legislativního či normativního základu pro mikrocertifikáty, nebo o problémy specifické pro určité sektory. Otázka zajištění kvality je jedním z příkladů opakujícího se problému, který se mezi různými typy (potenciálních) vydavatelů mikrocertifikátů značně liší. Vysokoškolské instituce mají ve většině systémů značnou autonomii v otázkách zajišťování kvality a jsou obecně považovány za důvěryhodné subjekty v rámci národních systémů kvalifikací, což v mnoha případech znamenalo, že tyto instituce mohly na základě své stávající akreditace a dobré pověsti zavádět a nabízet mikrocertifikáty. To do jisté míry platí i pro národní sektory odborného vzdělávání a přípravy, ačkoli přísněji regulované – často celostátní – učební plány a kvalifikace v rámci odborného vzdělávání a přípravy omezují možnosti jednotlivých poskytovatelů odborného vzdělávání a přípravy nabízet mikrocertifikáty jako samostatné jednotky. Naopak se zdá, že většina národních systémů kvalifikací se i nadále potýká s otázkou, jak nejlépe zajistit kvalitu mikrocertifikátů, mají-li být vydávány poskytovateli mimo formální vzdělávání, kteří nespadají do rámce odborného vzdělávání a přípravy ani vysokoškolského vzdělávání. Struktura soukromých a neziskových poskytovatelů vzdělávání dospělých se v jednotlivých zemích obvykle liší a formální akreditace často chybí nebo vychází z odvětvových či průmyslových standardů, což ztěžuje zavedení systémového přístupu ke standardům zajišťování kvality. Toto je jedna z otázek, jimiž se podrobněji zabývá kapitola 3.
Zvláštní pozornost si zaslouží otázka omezeného množství dat a údajů o výsledcích a dopadech mikrocertifikátů, na kterou poukázala výše zmíněná prováděcí zpráva Komise. Ačkoli existují určité důkazy naznačující, že modulární vzdělávání v menším rozsahu může být účinné pro skupiny účastníků, kteří by se jinak do zvyšování kvalifikace a rekvalifikace nezapojili, spolehlivé důkazy o dopadu takových metod výuky a certifikace jsou stále omezené (OECD, 2023 [11]). Tento nedostatek průkazných dat a důkazů je problematický v tom, že brání tvorbě politik založených na důkazech a může omezovat rozvoj mikrocertifikátů. Zároveň je obtížné změřit dopad takové formy výuky, která dosud nebyla zavedena v dostatečně velkém měřítku. Proto, jak doporučuje strategie navrhovaná v této zprávě, je zapotřebí pečlivě vyhodnotit další pilotní projekty v oblasti mikrocertifikátů, aby se posílila celková datová základna, z níž mohou tvůrci politik a odborníci v praxi vycházet.
Směřujeme k harmonizovanějším systémům mikrocertifikátů?
Jedním z cílů evropského přístupu k mikrocertifikátům, který byl popsán výše, bylo vytvoření koordinovaných systémů mikrocertifikátů, které by byly sladěny napříč různými typy poskytovatelů a zúčastněnými stranami v rámci národních systémů kvalifikací a v konečném důsledku i mezi systémy kvalifikací v Evropské unii. Vytvoření skutečně koordinovaného – či harmonizovaného – systému mikrocertifikátů by teoreticky vyžadovalo navázání propojení ve třech klíčových rovinách:
Prvním z nich představuje koordinace a spolupráce mezi poskytovateli vzdělávání a odborné přípravy v rámci jednotlivých sektorů vzdělávání a odborné přípravy (poskytovatelů) a případně i mezi těmito sektory. Koordinace a spolupráce v rámci daného odvětví jsou nezbytné k dohodnutí společných přístupů k zavádění mikrocertifikátů v rámci konkrétních regulačních rámců a postupů systémů odborného vzdělávání a přípravy, vysokoškolského vzdělávání nebo systémů odborné přípravy v soukromém sektoru, a to zejména s cílem umožnit vzájemné uznávání vydaných certifikátů. Je zapotřebí mezisektorová spolupráce, aby bylo zajištěno zavedení alespoň minimálních společných standardů pro mikrocertifikáty, a tím i dostatečná podobnost mikrocertifikátů vydávaných různými sektory. Tím se zabrání matoucímu množení různých typů certifikátů se stejným názvem.
Druhým bodem je zapojení aktérů trhu práce, čímž se zajistí navázání dialogu ohledně požadavků na dovednosti a vhodného využití informací o trhu práce.
Třetím cílem je podpora inkluzivity prostřednictvím zapojení účastníků vzdělávání ze všech sociálních vrstev a životních situací.
Vývoj systémů mikrocertifikátů obvykle začíná snahou o koordinaci poskytování mikrocertifikátů v rámci jednotlivých sektorů vzdělávání a odborné přípravy. Aby se však zabránilo tomu, že se mikrocertifikáty budou vyvíjet nesourodými způsoby, které by mohly být pro účastníky vzdělávání matoucí, je v ideálním případě třeba tyto odvětvově specifické iniciativy koordinovat v rámci národního rámce pro mikrocertifikáty. Ve všech odvětvích je důležitá spolupráce s aktéry na trhu práce a sběr informací o dovednostech pro zajištění relevance nabízených vzdělávacích programů a vydávaných mikrocertifikátů; spolupráce s komunitami účastníků vzdělávání je zase nezbytná pro zajištění využívání nabídky mikrocertifikátů a pro dosažení pozitivních výsledků v oblasti dovedností účastníků. Tyto zásady byly vodítkem při úvahách, z nichž vzešla strategie navržená v této zprávě.
Literatura
[7] Council of the European Union (2022), “Council Recommendation 2022/C 243/02 of 16 June 2022 on a European approach to micro-credentials for lifelong learning and employability”, https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=celex%3A32022H0627%2802%29.
[10] European Commission (2025), Progress report on the implementation of the Council Recommendation on a European approach to micro-credentials for lifelong learning and employability, Publications Office of the EU, Luxembourg, https://op.europa.eu/en/publication-detail/-/publication/d6e3213e-daf4-11f0-8da2-01aa75ed71a1/language-en (accessed on 16 April 2026).
[5] European Commission (2022), The AMU system lets the Danish workforce continuously improve its skills, https://epale.ec.europa.eu/en/blog/amu-system-lets-danish-workforce-continuously-improve-its-skills (accessed on 29 April 2026).
[6] European Training Foundation (2022), Guide to Design, Issue and Recognise Micro-Credentials, European Training Foundation, https://www.etf.europa.eu/sites/default/files/2023-05/Micro-Credential%20Guidelines%20Final%20Delivery.pdf (accessed on 29 April 2026).
[8] Ministry of Education, Y. (2020), Strategy for the education policy of the Czech Republic up to 2030+, Ministry of Education, Youth and Sports, https://msmt.gov.cz/uploads/brozura_S2030_en_fin_online.pdf (accessed on 29 April 2026).
[4] OECD (2025), Trends in Adult Learning: New Data from the 2023 Survey of Adult Skills, Getting Skills Right, OECD Publishing, Paris, https://doi.org/10.1787/ec0624a6-en.
[9] OECD (2024), “Promoting green and digital innovation: The role of upskilling and reskilling in higher education”, OECD Education Policy Perspectives, No. 103, OECD Publishing, Paris, https://doi.org/10.1787/feb029df-en.
[2] OECD (2023), “Flexible adult learning provision: What it is, why it matters, and how to make it work?”, https://www.oecd.org/content/dam/oecd/en/topic/policy-sub-issues/adult-learning/booklet-flexibility-2023.pdf (accessed on 29 April 2026).
[11] OECD (2023), “Micro-credentials for lifelong learning and employability: Uses and possibilities”, OECD Education Policy Perspectives, No. 66, OECD Publishing, Paris, https://doi.org/10.1787/9c4b7b68-en.
[3] OECD (2023), “Public policies for effective micro-credential learning”, OECD Education Policy Perspectives, No. 85, OECD Publishing, Paris, https://doi.org/10.1787/a41f148b-en.
[1] OECD (n.d.), OECD Education Policy Perspectives, OECD Publishing, Paris, https://doi.org/10.1787/5cc2d673-en.