Tato kapitola předkládá návrh strategie pro vytvoření harmonizovaného systému mikrocertifikátů v České republice. Tato strategie zohledňuje posouzení českých poměrů a doporučení Rady Evropské unie, na něž bylo poukázáno v předchozích kapitolách, a vychází z analýzy mezinárodní praxe provedené v rámci tohoto projektu. Zohledňuje také závěry a připomínky z konzultací se zainteresovanými stranami, které proběhly v létě a na podzim roku 2025 na základě předběžné verze strategie. Zde představená strategie je postavena na osmi základních prvcích, které odpovídají odlišným, avšak vzájemně souvisejícím oblastem vyžadujícím politická opatření.
Směrem k harmonizovanému přístupu k mikrocertifikátům v České republice
3. Strategie pro harmonizovaný systém mikrocertifikátů v České republice
Copy link to 3. Strategie pro harmonizovaný systém mikrocertifikátů v České republiceAbstrakt
Hlavní doporučení
Copy link to Hlavní doporučeníZákladní prvek 1: Začlenění mikrocertifikátů do národního právníhorámce
1.1 Přijmout právně zakotvený národní rámec pro mikrocertifikáty.
1.2 Stanovit formu a náležitosti dokladu pro kurzy které mají být ukončeny mikrocertifikátem, která zajistí transparentní informování o dosažených výsledcích učení.
1.3 Stanovit minimální a maximální rozsah mikrocertifikátů, aby byla zajištěna flexibilita, a to jak z hlediska počtu kreditů, tak z hlediska časového rozsahu.
Základní prvek 2: Národní rámec pro řízení a koordinaci
2.1 Zřídit v rámci MŠMT koordinační tým pro mikrocertifikáty, který bude rovněž zodpovědný za koordinaci politik v oblasti mikrocertifikátů s ostatními resorty.
2.2 Přijmout jasnou národní strategii a akční plán pro mikrocertifikáty a zajistit zdroje na investice do národních systémů, pilotních projektů a jejich zavádění.
2.3 Prohloubit porozumění regionálním potřebám v oblasti kvalifikací v celé zemi jako podklad pro vývoj mikrocertifikátů.
Základní prvek 3: Další rozvoj mikrocertifikátů ve vysokoškolském vzdělávání
3.1 Usilovat o rozšíření nabídky mikrocertifikátů ve vysokoškolském vzdělávání, zejména na technických univerzitách a na vysokých školách neuniverzitního typu.
3.2 Stanovit povinnost uvádět rozsah studia v kreditech ECTS a v hodinách ve vysokoškolském vzdělávání a zavést jasné postupy pro uznávání.
3.3 Požadovat doklady o souladu s potřebami trhu práce u všech mikrocertifikátů v oblasti vysokoškolského vzdělávání.
Základní prvek 4: Zavádění mikrocertifikátů v odborném vzdělávání
4.1 Jako prioritu zahájit přípravu mikrocertifikátů na vyšších odborných školách (VOŠ).
4.2 Financovat vypracování specializované příručky pro zavádění mikrocertifikátů určené pro VOŠ.
4.3 Ve střednědobém horizontu zavést cílený program pro zapojení středních odborných škol do systému mikrocertifikátů.
Základní prvek 5: Vytváření základů pro mikrocertifikáty v oblasti vzdělávání dospělých mimo odborné vzdělávání a vysokoškolské vzdělávání
5.1 Zavést postup zajištění kvality pro soukromé poskytovatele vycházející z akreditačního procesu používaného u rekvalifikačních programů.
Základní prvek 6: Elektronická certifikace a ověřování
6.1 Dohodnout se národní formální podobě mikrocertifikátu a na vzniku platformy pro digitální ověřování .
Základní prvek 7: Informace, poradenství a online platforma
7.1 Vytvořit celostátní mezisektorový informační portál pro mikrocertifikáty.
7.2 Posílit infrastrukturu pro kariérní poradenství a podporu celoživotního učení ve všech regionech.
Základní prvek 8: Financování, udržitelnost a příslušné právní předpisy
8.1 Ve střednědobém horizontu zřídit národní fond pro kvalifikace, který bude představovat udržitelný zdroj financování pro zvyšování kvalifikace a rekvalifikaci napříč všemi typy vzdělávání .
8.2 Ve střednědobém horizontu zvážit přijetí zákona o celoživotním učení s cílem posílit správu a koordinaci napříč sektory.
Na základě mezinárodní praxe a s ohledem na pokyny stanovené v doporučení Rady Evropské unie 2022/C 243/02 (Evropská unie, 2022[1]) lze rozlišit osm hlavních „základních prvků“, které mohou společně přispět k harmonizovanému systému mikrocertifikátů (Obrázek 3.1). Mezi tyto základní prvky patří regulační a řídicí rámec pro mikrocertifikáty na systémové úrovni, odvětvové přístupy k mikrocertifikátům, které uplatňují společné zásady s ohledem na specifické podmínky jednotlivých odvětví vzdělávání a odborné přípravy, a systémové nástroje na podporu zavádění a využívání mikrocertifikátů, včetně společných systémů ověřování, informačních mechanismů a způsobů financování.
Obrázek 3.1. Základní prvky harmonizovaného systému mikrocertifikátů
Copy link to Obrázek 3.1. Základní prvky harmonizovaného systému mikrocertifikátů
Poznámka: Vypracováno a dále zpřesněno projektovým týmem OECD.
Strategie navržená v této kapitole postupně představuje těchto osm základních prvků a u každého vysvětluje, proč je daný prvek nezbytný, a navrhuje přístup v českém kontextu. V příslušných případech se návrhy a doporučení odvolávají na mezinárodní příklady, které mohou sloužit jako inspirace pro realizaci a zpřesnění zde navrhované strategie.
Základní prvek 1: Začlenění mikrocertifikátů do vnitrostátních právních rámců
Copy link to Základní prvek 1: Začlenění mikrocertifikátů do vnitrostátních právních rámcůV České republice v současné době chybí národní právní rámec, který by definoval mikrocertifikáty. Vzhledem k absenci společné definice se stávající iniciativy v sektoru vysokoškolského vzdělávání (viz kapitola 2) odvolávají na definici mikrocertifikátů obsaženou v doporučení Rady EU, avšak tuto definici rozšířily a vyložily způsobem, který je z velké části použitelný pouze v sektoru vysokoškolského vzdělávání, a to vzhledem k výslovným vazbám na zavedený systém akademických kreditů (Evropský systém přenosu a akumulace kreditů – ECTS) a na interní i externí postupy zajišťování kvality ve vysokoškolském vzdělávání. Ačkoli snahy v sektoru vysokoškolského vzdělávání přinesly v tomto odvětví určitou míru jasnosti ohledně toho, co jsou mikrocertifikáty, sektory odborného vzdělávání a přípravy (VET) a neformálního vzdělávání dospělých zůstávají bez společného referenčního rámce a nemají k dispozici základ pro skutečně „harmonizovaný“ přístup k mikrocertifikátům v České republice.
Během konzultační fáze tohoto projektu zúčastněné strany opakovaně zdůrazňovaly, že je nutné zakotvit budoucí systém mikrocertifikátů v národní legislativě. Zainteresované strany dávají jednoznačně přednost legislativní cestě před dobrovolným přístupem založeným na doporučeních, a to s ohledem na právní tradice České republiky a na přístupy v několika srovnatelných evropských systémech. Zainteresované strany se obecně shodly na tom, že národní rámec by měl stanovit společné základní charakteristiky, a zároveň ponechat sektorům vysokoškolského vzdělávání, odborného vzdělávání a vzdělávání dospělých dostatečnou flexibilitu, aby mohly přizpůsobit jeho uplatňování svým vlastním specifikům.
Doporučení 1.1: Přijmout právně zakotvený národní rámec pro mikrocertifikáty
Bez jasné národní definice a právního rámce existuje riziko, že pojem „mikrocertifikát“ budou různí poskytovatelé používat rozdílně a nejednotně, což povede k nejasnostem a sníží důvěru zaměstnavatelů i účastníků vzdělávání v koncept mikrocertifikátů. Výsledkem pak může být snížení zájmu o mikrocertifikáty a jejich uznávání , jakož i snížení investic do jejich rozvoje. Poskytovatelé potřebují přinejmenším základní společnou definici a standardy týkající se koncepce mikrocertifikátů, hodnocení a požadavků na uznávání. Bez toho mají studující jen velmi málo podkladů, na jejichž základě by mohli posoudit hodnotu mikrocertifikátů.
Doporučení Rady EU 2022/C 243/02 stanoví společnou evropskou definici a standardní prvky pro popis mikrocertifikátů. Nestanoví však konkrétní postup pro začlenění mikrocertifikátů do národních legislativních a regulačních rámců, čímž zohledňuje zásadu subsidiarity a odpovědnost členských států za jejich systémy vzdělávání a odborné přípravy.
V Estonsku byly mikrocertifikáty nedávno začleněny do novel stávajícího zákona o vzdělávání dospělých. Tento zákon nyní výslovně definuje mikrocertifikáty jako vzdělávací moduly s rozsahem studia v rozmezí 5 až 30 kreditů, jak je stanoveno v národních právních předpisech. Jeden kredit odpovídá 26 hodinám práce účastníka vzdělávání při osvojování znalostí a dovedností (Estonský parlament, 2025[2]). Kvalifikace získané v rámci těchto modulů jsou oficiálně zapsány v estonském informačním systému vzdělávání, což je národní registr vzdělávání. Poskytovatelé vysokoškolského vzdělávání mohou nabízet mikrocertifikáty s kredity ECTS, zatímco poskytovatelé neformálního vzdělávání udělují kredity za mikrocertifikáty v souladu s definicí uvedenou v zákoně o vzdělávání dospělých. Kromě toho legislativa obsahuje zásady pro poskytování a zajišťování kvality mikrocertifikátů, jejichž cílem je rozšířit systém mikrocertifikátů na instituce odborného vzdělávání a přípravy a vzdělávání dospělých. Tyto novelizace zakotvují vydávání mikrocertifikátů do zákona a rozšiřují je z oblasti vysokoškolského vzdělávání i na instituce odborného vzdělávání a vzdělávání dospělých; zároveň stanovují, že registrace v estonském informačním systému vzdělávání je pro poskytovatele povinnou podmínkou pro získání veřejných prostředků na udělování mikrocertifikátů.
Austrálie se rozhodla zavést spíše národní pokyny než právní předpisy. Národní rámec pro mikrocertifikáty nabízí jasnou definici – mikrocertifikát je „osvědčení o posouzeném vzdělání nebo kompetenci, přičemž minimální rozsah vzdělání činí jednu hodinu a je menší než kvalifikace udělená v rámci AQF [Australského rámce kvalifikací]“ (Australská vláda – Ministerstvo školství, kvalifikací a zaměstnanosti, 2022[3]). Tuto definici podporují čtyři sjednocující zásady: mikrocertifikáty by měly být založeny na výsledcích, reagovat na potřeby trhu práce, být přizpůsobeny tak, aby podporovaly celoživotní vzdělávání, a měly by být transparentní a dostupné. V zájmu podpory přenositelnosti a informované volby rámec rovněž stanoví požadavky na klíčové informace (např. výsledky učení, rozsah výuky, typ hodnocení, odvětví nebo uznání kreditů), které by měl každý mikrocertifikát uvádět, a to spolu s minimálními standardy pro zařazení na národní informační portál. Cílem těchto prvků je společně zvýšit soudržnost a zároveň zachovat flexibilitu, díky níž jsou mikrocertifikáty atraktivní pro nejrůznější účastníky vzdělávání i poskytovatele.
Ačkoli nelegislativní přístupy k vytváření národních rámců pro mikrocertifikáty založené na pokynech, jako je tomu například v Austrálii, mohou teoreticky představovat pevný referenční bod pro rozvoj mikrocertifikátů ve vzdělávacím systému, je pravděpodobné, že v českém kontextu by byla nejvhodnější legislativní opora. To odráží nejen české právní tradice, v jejichž rámci jsou mnohé aspekty politiky zakotveny v právních předpisech, ale také potřebu stanovit společné základní standardy napříč různými odvětvími vzdělávání a odborné přípravy, jež spadají do působnosti různých ministerstev.
Rámeček 3.1. Minimální požadavky na vymezení jednotného systému mikrocertifikátů
Copy link to Rámeček 3.1. Minimální požadavky na vymezení jednotného systému mikrocertifikátůPrvky, které by měly být vymezeny v primárních právních předpisech (školský zákon a zákon o vysokých školách)
Definice a rozsah: definovat mikrocertifikáty na základě doporučení Rady EU jako záznam o výsledcích učení, které účastník vzdělávání získal v rámci krátkého vzdělávacího programu a které byly posouzeny podle transparentních a jasně definovaných kritérií.
Výslovné upřesnění, že mikrocertifikáty mohou být udělovány – a s tím spojený omezený rozsah absolvovaného vzdělávání – v různýchtypech vzdělávání a různými typy poskytovatelů.
Kategorie poskytovatelů, kteří mohou udělovat mikrocertifikáty.
Právní ukotvení: prohlášení, že mikrocertifikáty jsou oficiálně uznávanými doklady o dosažených kompetencích.
Správa: svěření odpovědnosti za rozvoj a dohled nad systémem Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy.
Prvky, které by měly být řešeny v sekundárních předpisech, které lze snadněji upravovat
Rozsah: rozsah kreditů a/nebo časová náročnost v hodinách v různých typech vzdělávání .
Požadavky na poskytovatele: kritéria odborné způsobilosti pro instituce a postup registrace.
Postupy zajišťování kvality: akreditační proces pro různé typy poskytovatelů, schvalovací kritéria, monitorování a audity a procesy externího zajišťování kvality (viz níže).
Certifikace: struktura certifikátů a systém digitálních osvědčení (viz níže).
Pravidla pro uznávání a kumulaci: jak se mikrocertifikáty převádějí na kredity ECTS a započítávají do studijních programů a zda a jak jsou přenositelné mezi jednotlivými sektory vzdělávání.
Mechanismy financování: propojení s dalšími národními nástroji financování vzdělávání dospělých, včetně rekvalifikačních programů a případného budoucího individuálního vzdělávacího účtu (ILA/IVÚ).
Česko by proto mělo novelizovat příslušné stávající právní předpisy, aby právně zakotvilo mikrocertifikáty. Nejjednodušším a nejpraktičtějším přístupem by zřejmě bylo doplnit příslušná ustanovení zavádějící základní společné standardy pro mikrocertifikáty do školského zákona (zákon č. 561/2004 Sb. (Vláda České republiky, 2004[4]) a do zákona o vysokých školách (zákon č. 111/1998 Sb. (Vláda České republiky, 1998[5])), jelikož tyto zákony se vztahují na všechny poskytovatele formálního vzdělávání a odborné přípravy v zemi a spadají do působnosti MŠMT. Současně by mělo MŠMT vypracovat předpis nižší právní síly (ve formě ministerské vyhlášky nebo podobného regulačního nástroje) stanovující podrobnější prováděcí pravidla, kterýbude moci ministerstvo v případě potřeby relativně snadno upravit v závislosti na výsledcích počáteční fáze implementace. Předpis by se měl vztahovat také na poskytování mikrocertifikátů v sektoru neformálního vzdělávání dospělých (včetně komerčních poskytovatelů vzdělávání), jelikož v době vypracování této zprávy neexistuje žádný právní předpis, který by tento sektor poskytovatelů reguloval.
Jak je uvedeno níže, tato strategie doporučuje realizovat pilotní projekt zaměřený na zkušební zavedení mikrocertifikátů v rámci nabídky rekvalifikačních programů realizovaných úřady práce v souladu s ustanoveními § 108 zákona o zaměstnanosti (zákon č. 435/2004 Sb.) (Vláda České republiky, 2004[6])). Zákon o zaměstnanosti, který rekvalifikační programy podrobně nedefinuje a odpovědnost za akreditaci těchto programů svěřuje MŠMT, nevylučuje poskytování mikrocertifikátů jako součásti širší nabídky rekvalifikací. Pro MŠMT by nicméně bylo užitečné koordinovat své kroky s MPSV, aby byl zajištěn soulad zákona o zaměstnanosti s nabídkou mikrocertifikátů pro účely rekvalifikace, přičemž mikrocertifikáty by mohly sloužit jako nástroj k modularizaci rekvalifikačních programů. Touto otázkou by se mohl zabývat národní koordinační orgán pro mikrocertifikáty, o kterém bude pojednáno níže. Jak je uvedeno v doporučení 8.2, Česká republika by měla ve střednědobém horizontu zvážit vypracování národního zákona o celoživotním učení , který by zajistil větší soudržnost právního základu systému kvalifikací.
Doporučení 1.2: Stanovit formu a náležitosti dokladu pro mikrocertifikáty, která zajistí transparentní informování o dosažených výsledcích učení.
Doporučení Rady EU stanovuje soubor povinných a volitelných prvků (viz Tabulka 3.1), které musí být zahrnuty do mikrocertifikátů, jež, jsou na úrovni EU definovány jako „záznam o výsledcích učení, které účastník získal v rámci krátkého vzdělávacího procesu“, přičemž důraz je kladen spíše na výsledky učení a získané kompetencenež na program vedoucí k jejímu získání. Mnohé z těchto standardních povinných prvků, jejichž účelem je usnadnit uznávání v národním kontextu i v rámci celé EU, představují jednoduché administrativní údaje, jako je jméno účastníka vzdělávání, údaje o vydavateli, forma vzdělávacích aktivit, metody hodnocení a opatření pro zajištění kvality. Mezi povinnými prvky mikrocertifikátů stanovenými na úrovni EU jsou však tři prvky, které jsou komplexnější a jejichž zavedení představuje větší výzvu: „výsledky učení“, „teoretický rozsah studia“ a „úroveň“.
Tabulka 3.1. Prvky mikrocertifikátů v doporučení Rady EU
Copy link to Tabulka 3.1. Prvky mikrocertifikátů v doporučení Rady EU|
Prvky |
|
|---|---|
|
Povinné prvky |
1. Identifikace studujícího 2. Název mikrocertifikátu 3. Země /region(y) vydavatele 4. Udělující orgán(y) 5. Datum vydání 6. Výsledky učení 7. Teoretický rozsah studia potřebný k dosažení výsledků učení (v kreditech ECTS, je-li to možné) 8. Úroveň (a případně cyklus) vzdělávacího programu vedoucího k získání mikrocertifikátu (EQF, QF-EHEA), je-li to relevantní 9. Druh hodnocení 10. Forma účasti na vzdělávací aktivitě 11. Typ zajištění kvality, na němž je mikrocertifikát založen |
|
Volitelné prvky, jsou-li relevantní (neúplný seznam) |
1. Podmínky nutné pro zápis do vzdělávací aktivity 2. Dohled a ověření totožnosti během hodnocení (bez dohledu a bez ověření totožnosti, pod dohledem bez ověření totožnosti, pod dohledem online nebo na místě s ověřením totožnosti) 3. Dosažené hodnocení 4. Možnosti integrace/kumulace (samostatné, nezávislé mikrocertifikáty / integrované, kumulovatelné za účelem získání další kvalifikace) 5. Další informace |
Zdroj: Council of the European Union (2022[7]) Council Recommendation of 16 June 2022 on a European approach to micro-credentials for lifelong learning and employability 2022/C 243/02 https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=CELEX:32022H0627(02)#ntr1-C_2022243EN.01002101-E0001 (access on 29 April 2026).
Vzhledem k tomu, že neexistují společné národní standardy, musí poskytovatelé samostatně definovat výsledky učení pro mikrocertifikáty, které nabízejí. Ačkoli to umožňuje určitou flexibilitu, přináší to zároveň riziko, že výsledky učení v rámci mikrocertifikátů budou definovány nejednotným způsobem a nebudou v souladu s identifikovanými potřebami trhu práce ani s uznávanými profesními a vzdělávacími standardy. To snižujetransparentnost a uznávání mikrocertifikátů.
Jak bylo uvedeno v předchozí kapitole, česká Národní soustava kvalifikací (NSK) byla vytvořena jako nástroj pro mapování kompetencí – které lze také chápat jako výsledky učení – požadovaných pro konkrétní povolání definovaná v Národní soustavě povolání. Kvalifikační standardy pro jednotlivé profesní kvalifikace v NSK popisují požadované kompetence, jejich hodnoticí standardy, stanovují kritéria a metody hodnocení. Každá kvalifikaci je přiřazena odpovídající úroveň Evropského rámce kvalifikací. NSK se v České republice do určité míry využívá jako inspirační zdroj pro obsah středního odborného vzdělávání a přípravy, ačkoli se její využití podle dostupných informací výrazně liší v závislosti na studijním oboru a slouží jako referenční rámec pro některé rekvalifikační programy akreditované MŠMT.
Ačkoli NSK představuje národní referenční rámec s předem definovanými výsledky dalšího vzdělávání, které by bylo možné využít v národním systému mikrocertifikátů, jak bylo zmíněno i v předchozí kapitole, má tento systém dvě hlavní omezení, jež znamenají, že jej nelze použít jako jediný referenční rámec pro definování výsledků učení pro mikrocertifikáty v České republice. Za prvé se zaměřuje na profesní kvalifikace spojené se zavedenými povoláními, které obvykle zastávají absolventi středního odborného vzdělávání , a jen v omezené míře zahrnuje kvalifikace , jež obvykle zastávají absolventi s vysokoškolským vzděláním. Kromě toho z konzultací se zainteresovanými stranami, jež proběhly v rámci tohoto projektu, vyplynuly obavy, že NSK nezahrnuje všechny relevantní profesní standardy v jednotlivých oborech odborného vzdělávání ani neodráží rychlé změny v požadavcích na dovednosti a ve složení úkolů u konkrétních profesí.
V mezinárodním měřítku přijaly jednotlivé země ve svých rámcích na systémové úrovni různé požadavky týkající se specifikace výsledků učení pro mikrocertifikáty:
Chorvatsko zavedlo povinnost, aby mikrocertifikáty odkazovaly na registr Chorvatského rámce kvalifikací (CROQF)1, který – podobně jako NSK v České republice – specifikuje výsledky učení, jež je třeba posoudit k získání kvalifikací spojených s konkrétními profesními standardy (Agentura pro odborné vzdělávání a vzdělávání dospělých, 2022[8]). Na rozdíl od NSK však CROQF pokrývá celý systém vzdělávání a odborné přípravy v Chorvatsku, což znamená, že lze uplatnit jednotný přístup v odborném vzdělávání a přípravě i ve vysokoškolském vzdělávání, byť pouze v případě profesně orientovaných programů. Udržování profesních standardů v souladu s měnící se skladbou úkolů v konkrétních profesích zůstává v chorvatském systému i nadále výzvou.
Pokyny pro mikrocertifikáty ve vysokoškolském vzdělávání v Austrálii vyžadují, aby se univerzity důsledně zaměřily na prokázání relevance výsledků učení definovaných pro mikrocertifikáty, nevyžadují však použití standardního národního rámce (Australská vláda – Ministerstvo školství, kvalifikací a zaměstnanosti, 2022[3]). To rovněž odráží skutečnost, že Australský rámec kvalifikací (AQF) je postaven na obecných deskriptorech výsledků učení podle jednotlivých úrovní, nikoli na podrobných deskriptorech pro každou konkrétní kvalifikaci či profesi.
Obecněji řečeno, země, které vyvinuly národní soustavy profesních standardů s podobnými cíli jako NSK v České republice, se obvykle snaží zabránit riziku, že by se jejich systémy staly příliš rigidními nebo rychle zastaralými, a to buď tím, že standardy definují na dostatečně obecné úrovni (jako v Německu), nebo tím, že vyžadují povinný cyklus aktualizací, jako v Belgii (Valonsko). Závěry z případových studií ukazují, že souvislost mezi profesními standardy a standardy odborné přípravy je silnější, pokud za jejich vypracování a aktualizaci odpovídá jediná organizace (OECD, 2024[9]), ačkoli se tento postřeh týká širšího odborného vzdělávání souvisejícího s výkonem zaměstnání a nikoli konkrétně mikrocertifikátů. Irsko, Finsko a Estonsko nevyžadují, aby byly mikrocertifikáty provázány s profesními standardy, ačkoli výzkum nabídky kurzů naznačuje, že v některých případech se poskytovatelé sami rozhodnou na tyto profesní standardy odkazovat (Cedefop, 2023[10]).
Vzhledem k nutnosti zohlednit udělování mikrocertifikátů napříč sektory vzdělávání a odborné přípravy by prováděcí nařízení o mikrocertifikátech mělo umožňovat, avšak nevyžadovat, aby mikrocertifikáty definovaly výsledky učení ve vztahu k NSK. Mělo by být vyžadováno, aby byly pro všechny mikrocertifikáty zdokumentovány jasné a transparentní výsledky učení, a to včetně těch v rámci vysokoškolského vzdělávání i v systému středního odborného vzdělávání . V době přípravy této zprávy se podle dostupných informací realizuje projekt pod vedením Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV), jehož cílem je propojit Centrální databázi kompetencí, vytvořenou v rámci Národní soustavy povolání České republiky (MPSV, 2026[11]), s evropským systémem dovedností, kompetencí, kvalifikací a povolání (ESCO). Výsledkem by bylo přiřazení dovedností a znalostí ESCO k povoláním v Národní soustavě povolání, což by mohlo sloužit jako referenční bod pro výsledky učení v rámci mikrocertifikátů, jakmile bude kompletně vytvořena databáze kompetencí. Měla by být vypracována standardní šablona pro mikrocertifikáty, která by přesahovala povinná pole uvedená v doporučení Rady EU (Rámeček 3.2).
Rámeček 3.2. Další povinná pole dokladu (mikrocertifikátu)
Copy link to Rámeček 3.2. Další povinná pole dokladu (mikrocertifikátu)Kromě základních povinných polí uvedených v doporučení Rady EU, která jsou uvedena v Tabulka 3.1, by doklad, tedy mikrocertifikát, jehož použití by bylo stanoveno odpovídajícím právním předpisem, mohl obsahovat:
Požadavky na soubor jasně definovaných výsledků učení:
a) s ohledem na konkrétní kvalifikaci a výsledky učení uvedené v NSK nebo
b) s ohledem na zavedené akademické standardy (zejména ve vysokoškolském vzdělávání) nebo
c) samostatně, s ohledem na zjištěné potřeby v oblasti dovedností nebo
d) kombinace přístupů a) až c).
Stručné prohlášení s pevně stanoveným maximálním počtem znaků uvádějící, jakým způsobem mikrocertifikát přispívá k plnění národních či evropských požadavků na dovednosti, což od poskytovatelů vyžaduje co nejvýstižnější vysvětlení.
Úroveň kvalifikace (vázaná na náročnost mikrocertifikátu) ve vztahu k Evropskému rámci kvalifikací,
Rozsah studia vyjádřený v kreditech ECTS (je-li to relevantní) nebo v hodinách studia (viz doporučení 1.3).
Podmínky přijetí uchazečů. do vzdělávání
Prostor pro uvedení případné známky nebo jiného dosaženého hodnocení účastníka vzdělávání a vysvětlení použité klasifikační stupnice.
Údaj o tom, zda lze mikrocertifikát kombinovat s dalšími mikrocertifikáty za účelem získání vyšší kvalifikace, a o povaze a úrovni této kvalifikace.
Doporučení 1.3: Stanovit minimální a maximální rozsah mikrocertifikátů, aby byla zajištěna flexibilita a bylo možné definovat je jak na základě počtu kreditů, tak z hlediska časového rozsahu.
Odvětví odborného vzdělávání , vysokoškolského vzdělávání a vzdělávání dospělých vyjadřují rozsah studia potřebný k získání kvalifikací různými způsoby, což ztěžuje stanovení společného standardu pro vyjadřování rozsahu mikrocertifikátů v rámci harmonizovaného systému. Pro lepší pochopení rozsahu studia ze strany účastníků vzdělávání a pro jeho snadnější uznávání ze strany zaměstnavatelů a dalších poskytovatelů vzdělávání a odborné přípravy je nezbytné mít jasnou představu o objemu studia. Srovnatelné a důvěryhodné systémy pro vyjádření rozsahu osvojených znalostí jsou nezbytnou, avšak nikoli postačující podmínkou pro to, aby byly mikrocertifikáty kumulovatelné.
Žádný ze systémů vzdělávání a odborné přípravy, které byly v rámci tohoto projektu zkoumány, nepoužívá standardní měřítko rozsahu studia pro mikrocertifikáty napříč odvětvími vzdělávání a odborné přípravy, a každý národní systém si sám určuje, co v rámci svého systému představuje „menší rozsah studia“. Například Irsko využívá systém ECTS pro mikrocertifikáty ve vysokoškolském vzdělávání a definované počty hodin studia v dalším vzdělávání a odborné přípravě. Estonsko a Finsko vyžadují, aby mikrocertifikáty nabízené mimo rámec vysokoškolského vzdělávání vyjadřovaly rozsah studia v počtu hodin, zatímco u mikrocertifikátů nabízených v rámci vysokoškolského vzdělávání povolují použití systému ECTS, avšak nevyžadují jej. Tyto flexibilní přístupy jsou rovněž v souladu s doporučením Rady EU, které vyzývá k používání systému ECTS, je-li to možné, avšak povoluje použití alternativních popisů rozsahu studia v souladu se zásadami EQF.
Česko by mělo zaujmout podobný přístup, kdy právní předpis stanoví, že mikrocertifikáty mají být vymezeny počtem hodin studia, přičemž ve vysokoškolském vzdělávání se v příslušných případech uplatňuje systém ECTS. Pro podporu mezisektorové přenositelnosti by v dlouhodobém horizontu mohl být zaveden standardní převod kreditů ECTS na rozsah studia, i když zpočátku by se úsilí mělo soustředit na vývoj a zajištění přijetí jednotlivých mikrocertifikátů v různých odvětvích vzdělávání a odborné přípravy.
Z konzultací se zainteresovanými stranami vyplývá, že dolní hranice objemu mikrocertifikátů by měla umožňovat mikrocertifikáty v rozsahu pouhého jednoho až dvou kreditů ECTS, přičemž horní hranice by měla činit přibližně 30 kreditů ECTS, aby byl zachován charakteristický „mikro“ charakter dané kvalifikace. Tento přístup je v souladu s výzvou obsaženou v doporučení Rady EU, aby byl rozsah mikrocertifikátů vymezen způsobem umožňujícím jejich porovnávání a kumulaci. Česko by mělo během zavádění a pilotního testování jednotlivých prvků systému mikrocertifikátů vyhodnotit rozsah vzdělávacích programů vedoucích k získání mikrocertifikátů.
Základní prvek 2: Národní rámec pro řízení a koordinaci
Copy link to Základní prvek 2: Národní rámec pro řízení a koordinaciNedostatečná koordinace mezi různými veřejnými a soukromými subjekty v oblasti získávání kvalifikací v ČR byla opakujícím se tématem fokusních skupin se zainteresovanými stranami, které byly v rámci tohoto projektu uspořádány. Mezery v koordinaci jsou patrné na třech úrovních:
Za prvé, politiky upravující jednotlivé oblasti a typy vzdělávání a odborné přípravy byly v minulosti vytvářeny s omezeným propojením mezi odpovědnými subjekty nebo rezorty. V rámci MŠMT dosud existovalo jen málo vazeb mezi útvary odpovědnými za vysokoškolské vzdělávání a odborné vzdělávání , ačkoli rozšíření působnosti Národního akreditačního úřadu o zajišťování kvality také na vyšší odborné školy svědčí o snaze o větší vnitrorezortní koordinaci a může přinést nové příležitosti ke spolupráci.
Za druhé, spolupráce mezi MŠMT a MPSV – tedy mezi ministerstvy primárně odpovědnými za vzdělávání a odbornou přípravu, respektive za politiku trhu práce – byla doposud omezená. Stávající koordinační mechanismy, včetně Národní rady pro kvalifikace, poskytují určitý základ pro spolupráci, avšak zúčastněné strany jasně poukázaly na význam systematičtější spolupráce mezi oběma ministerstvy a jimi řízenými organizacemi.
Za třetí, spolupráce mezi poskytovateli vzdělávání a odborné přípravy a zaměstnavateli se v rámci celého systému značně liší. Celkový obraz vyplývající z konzultací svědčí o tom, že oblast odborného vzdělávání je i nadále převážně založena na školní výuce, s často zastaralými učebními osnovami, a že univerzity při tvorbě studijních programů věnují jen omezenou pozornost měnící se poptávce po dovednostech. Poskytovatelé neformálního vzdělávání mimo rámec odborného vzdělávání a vysokoškolského vzdělávání (tj. především komerční poskytovatelé vzdělávání) obecně lépe reagují na potřeby trhu práce, i když přetrvávají obavy ohledně kvality.
Organizace působící v oblasti mikrocertifikátů v České republice – v zásadě vysoké školy a v omezenější míře také některé regionální samosprávy – fungují bez celostátního koordinačního rámce. Iniciativy v oblasti mikrocertifikátů byly financovány jako časově omezené projekty bez mechanismů pro dlouhodobé zavádění či trvalou koordinaci. Zainteresované strany se obecně shodly na tom, že je zapotřebí zřídit celostátní meziresortní orgán, který bude koordinovat tvorbu národního rámce a dohlížet na fungování systému mikrocertifikátů.
Doporučení 2.1: Zřídit v rámci MŠMT koordinační tým pro mikrocertifikáty, který bude spolupracovat s dalšími resorty v oblasti politiky týkající se mikrocertifikátů
Mikrocertifikáty zatím nejsou běžnou součástí vzdělávánía politiky trhu práce v České republice. Odpovědnost za jednotlivé oblasti politiky, které je třeba koordinovat za účelem vybudování harmonizovaného systému mikrocertifikátů, spočívá na různých ministerstvech. MŠMT odpovídá za oblast vzdělávání i udělování certifikátů,při ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání, avšak odpovědnost za tvorbu základních politik v oblasti odborného vzdělávání a přípravy, vzdělávání dospělých a vysokoškolského vzdělávání je rozdělena mezi sekci vzdělávání a mládeže a sekci vysokého školství, vědy a výzkumu2. MŠMT dosud koordinovalo práci v oblasti mikrocertifikátů v České republice a je nejvhodnějším subjektem, který by měl převzít vedoucí úlohu při dohledu nad dalším rozvojem mikrocertifikátů jako součásti vzdělávací nabídky. MPSV pak odpovídá za klíčové podpůrné politiky pro budoucí systém mikrocertifikátů, včetně rozvoje analýzy dovedností, aktivních politik na trhu práce a koordinace cílených iniciativ v oblasti rekvalifikace a financování na podporu vzdělávání dospělých, včetně pilotního projektu individuálních vzdělávacích účtů (který byl od dubna 2026 z důvodu nedostatku finančních prostředků omezen).
Vzhledem k tomu, že spolupráce v oblasti mikrocertifikátů mezi jednotlivými sekcemi MŠMT a mezi MŠMT a MPSV probíhá převážně ad hoc a na projektové bázi, neexistuje jeden orgán, který by byl zodpovědný za prosazování politické agendy, a proto trvá riziko roztříštěnosti, zdvojování úsilí a neefektivního využívání veřejných prostředků. České orgány musí tuto mezeru ve správě věcí veřejných naléhavě vyřešit, aby vytvořily základ pro další rozvoj a realizaci strategie navrhované v této zprávě.
Rámeček 3.3. Modely mezirezortního řízení v Estonsku a Irsku
Copy link to Rámeček 3.3. Modely mezirezortního řízení v Estonsku a IrskuInformace o zavedených modelech řízení:
Paragraf 2 estonského zákona o vzdělávání dospělých stanoví, že musí být zřízena Rada pro vzdělávání dospělých. Rada pro vzdělávání dospělých je poradní orgán složený ze zástupců příslušných ministerstev, institucí dalšího vzdělávání, institucí formálního vzdělávání, zástupců zaměstnavatelů a zaměstnanců a dalších osob a orgánů působících v oblasti vzdělávání dospělých (Estonský parlament, 2025[2]). Rada pro vzdělávání dospělých poskytuje poradenství Ministerstvu školství a výzkumu a dalším organizacím při tvorbě politiky v oblasti vzdělávání dospělých, a to tím, že prezentuje stanoviska organizací zastoupených v radě a poskytuje odborné analýzy, mimo jiné i v souvislosti s politikami týkajícími se mikrocertifikátů.
SOLAS, státní agentura, která dohlíží na sektor dalšího vzdělávání a odborné přípravy (FET) v Irsku a na program mikrocertifikátů, má dlouholeté zkušenosti s koordinací řízení vzdělávacích modelů v tomto sektoru. Oddělení pro podnikání, zaměstnance a dovednosti v rámci SOLAS podporuje inovace a přenos znalostí v odvětví FET a navazuje a udržuje spolupráci se zainteresovanými stranami v oblasti odborné přípravy související s výkonem zaměstnání (SOLAS, 2024[12]). Například iniciativa „Skills to Advance“ (Dovednosti pro profesní růst), jejíž součástí je poskytování mikrocertifikátů, spolupracuje s podniky, odvětvovými agenturami a regionálními fóry pro dovednosti3 (a radami pro vzdělávání a odbornou přípravu) s cílem řešit průběžné potřeby podniků v oblasti zvyšování kvalifikace. Tato spolupráce se přímo promítá do tvorby učebních plánů pro mikrocertifikáty. Spolupráce se sdruženími zaměstnavatelů a klíčovými zainteresovanými stranami se odráží také v podpůrných službách, které SOLAS nabízí, jako je například podpora malých a středních podniků, jež potřebují pomoc při rozvoji svých zaměstnanců, a zahájení strategické spolupráce s organizací Enterprise Ireland v roce 2024 s cílem posílit místní podniky prostřednictvím příležitostí ke zvyšování kvalifikace.
V souladu s doporučením Rady EU, které rovněž vyzývá k účinné spolupráci, řízení a partnerství mezi vzdělávacími a školicími institucemi, sociálními partnery, zaměstnavateli, službami zaměstnanosti a regionálními a národními orgány, by Česká republika měla zavést účinný model řízení v oblasti mikrocertifikátů. Ministr školství, mládeže a tělovýchovy by měl určit konkrétní útvar v rámci MŠMT, který bude odpovídat za další rozvoj a realizaci národní strategie v oblasti mikrocertifikátů. Tento útvar by měl mít v rámci MŠMT mandát k meziresortní koordinaci mezi týmy zabývajícími se vysokoškolským vzděláváním, odborným vzděláváním a vzděláváním dospělých, jakož i k systematické spolupráci s příslušnými zástupci MPSV, poskytovateli vzdělávání a odborné přípravy z oblasti vysokoškolského vzdělávání, odborného vzdělávání a vzdělávání dospělých, s organizacemi zaměstnavatelů, příslušnými analytickými a výzkumnými orgány zabývajícími se analýzou kvalifikací, odborovými organizacemi a sdruženími zaměstnanců.
Činnost tohoto útvaru by měla čerpat z odborných znalostí získaných v rámci stávající formální i neformální spolupráce, například od odborníků zapojených do pilotního projektu v oblasti mikrocertifikátů ve vysokoškolském vzdělávání, z iniciativy TRAUTOM v Moravskoslezském kraji a od těch, kteří se podílejí na vývoji mikrocertifikátů v rámci evropských univerzitních aliancí. Z dlouhodobého hlediska by české orgány měly, bude-li to možné, zvážit zřízení národního meziresortního řídicího orgánu, který by koordinoval politická opatření v oblasti celoživotního učení.
Doporučení 2.2: Přijmout jasnou národní strategii a prováděcí plán pro mikrocertifikáty a zajistit zdroje pro investice do národních systémů, pilotních projektů a jejich zavádění
Rozvoj mikrocertifikátů v České republice byl dosud do značné míry podporován časově omezeným projektovým financováním v rámci podpůrných programů Evropské unie. Mezi ně patří i projekt realizovaný v rámci Nástroje pro technickou podporu, jehož výsledkem je tato zpráva. Ačkoli fondy Evropské unie mohou i nadále hrát důležitou roli při podpoře dalšího rozvoje mikrocertifikátů jako nástroje pro zvyšování kvalifikace a rekvalifikaci v České republice, je třeba začlenit úsilí podporované EU a cíl vytvoření harmonizovaného systému mikrocertifikátů do jasného rámce národní politiky.
Jak bylo uvedeno v předchozí kapitole, Česko přijalo v roce 2020 svou současnou strategii pro oblast vzdělávání s časovým horizontem „2030+“.4 Tato strategie zdůrazňuje význam flexibilního systému celoživotního učení a zavazuje se k posílení možností celoživotního učení, a to i v rámci systémů odborného vzdělávání y a vysokoškolského vzdělávání, avšak nezmiňuje mikrocertifikáty ani neobsahuje konkrétní opatření k přetvoření českého systému celoživotního učení
Souběžně s realizací některých počátečních praktických kroků nastíněných v této navrhované strategii by bylo vhodné, aby příslušný útvar MŠMT odpovědný za mikrocertifikáty vypracoval jasnou národní strategii a plán zavádění mikrocertifikátů, jež by mohly být přijaty a prosazovány na ministerské úrovni. Tato strategie a akční plán , které mohou mít formu stručného dokumentu, mohou vycházet z návrhů obsažených v této zprávě a stanovit realistický plán postupné realizace a zajištění finančních prostředků.
Ze státního rozpočtu bude nutné zajistit určité prostředky na podporu bezprostředních dalších kroků směřujících k vytvoření národního systému mikrocertifikátů, zejména na financování tvorby národní politiky a personálních kapacit MŠMT a na zachování stávajících národních systémů, které mohou mikrocertifikáty podporovat. Další finanční prostředky na podporu pilotních projektů a podpůrných mechanismů doporučených v této zprávě by případně bylo možné získat z dosud nevyčerpaných prostředků Evropského sociálního fondu pro období do roku 2027, i když možnosti v tomto ohledu mohou být omezené. Je téměř jisté, že od roku 2028 bude možné podporovat opatření zaměřená na rozvoj mikrocertifikátů prostřednictvím budoucích prostředků z Evropského sociálního fondu nebo alternativních mechanismů financování EU v rámci víceletého finančního rámce (VFR) na období 2028–2034. Při tvorbě politiky a plánování jejího provádění je třeba zohlednit tyto časové rámce a možnosti financování.
Doporučení 2.3: Prohloubit porozumění regionálním potřebám v rámci České republiky v oblasti získávání kvalifikací jako podklad pro vývoj mikrocertifikátů
Regiony v České republice se vyznačují odlišnými profily dovedností a hospodářskými strukturami, které ovlivňují typy mikrocertifikátů potřebných k účinné podpoře zvyšování kvalifikace a rekvalifikace. Ačkoli, jak bylo uvedeno v předchozí kapitole, MPSV podpořilo některé iniciativy zaměřené na lepší pochopení potřeb v oblasti dovedností v celé zemi, tyto aktivity se opíraly o ad hoc projekty a v České republice chybí institucionalizovaný systém sběru a analýzy informací o kvalifikacích. Ačkoli převratné trendy, jako je například rozšíření umělé inteligence (AI), vyvolávají značnou nejistotu ohledně některých oblastí budoucí poptávky po dovednostech, informace o současných nedostatcích v oblasti dovedností a předvídání budoucí poptávky s přihlédnutím k předvídatelným demografickým a technologickým změnám pomáhají zacílit plánování a rozvoj vzdělávacích programů.
Ostatní systémy zemí OECD, které byly v rámci tohoto projektu zkoumány, ve značné míře využívají různé metody analýzy dovedností k podpoře vývoje mikrocertifikátů. Například Estonsko využívá v rámci jediného národního systému (OSKA) celou řadu kvantitativních i kvalitativních metod předvídání potřeb v oblasti dovedností, aby identifikovalo profese a odvětví, v nichž je poptávka po dovednostech nejvyšší, a mohlo tak cíleně přidělovat finanční prostředky na nové vzdělávací programy a revizi stávající nabídky. Součástí tohoto komplexního přístupu k přizpůsobení vzdělávání a odborné přípravy potřebám v oblasti dovedností jsou mikrocertifikáty zaměřené na zvyšování kvalifikace a rekvalifikaci. S obzvláště silným důrazem na zapojení regionálních zainteresovaných stran byly irské mikrocertifikáty v odvětví odborného vzdělávání a přípravy vytvořeny na základě odvětvové spolupráce mezi zaměstnavateli a poskytovateli vzdělávání a odborné přípravy prostřednictvím sítě regionálních fór pro dovednosti (viz Rámeček 3.4).
Aby se podpořilo budoucí zavádění mikrocertifikátů v oblasti neformálního vzdělávání dospělých, odborného vzdělávání a vysokoškolského vzdělávání, měla by Česká republika investovat do aktualizace dostupných informací o regionálních potřebách v oblasti dovedností po celé zemi. V ideálním případě by měly být na národní úrovni shromažďovány informace o a) současném nedostatku dovedností a budoucích potřebách podle regionů; b) typech kvalifikací a odborných školení, které jsou nezbytné k uspokojení tohoto nedostatku a těchto potřeb; a c) poskytovatelích vzdělávání a odborné přípravy v jednotlivých regionech, kteří jsou nejlépe schopni reagovat na zjištěné potřeby v oblasti odborné přípravy. Tyto snahy, které budou pravděpodobně spadat do působnosti MPSV a měly by navazovat na nedávné aktivity v oblasti analýzy potřeb v oblasti dovedností v České republice (například projekt Kompas), bude vzhledem k omezeným zdrojům a interním kapacitám pravděpodobně nutné realizovat formou projektu zadávaného externím dodavatelům nebo akademickým pracovníkům. Ve střednědobém až dlouhodobém horizontu by pro Česko bylo přínosné věnovat se strukturovanější a soustavnější práci v oblasti analýzy dovedností, aby byl zajištěn pravidelně aktualizovaný soubor informací o dovednostech podle regionů, což by podpořilo další cílené zaměření a revizi nabídky vzdělávání.
Rámeček 3.4. Hlavní součásti systémů pro analýzu dovedností
Copy link to Rámeček 3.4. Hlavní součásti systémů pro analýzu dovednostíSystémy pro hodnocení a předvídání potřeb v oblasti dovedností (SAA) jsou navrženy tak, aby poskytovaly včasné informace o současných i budoucích potřebách v oblasti dovedností relevantní pro tvorbu politik, a tím sloužily jako vodítko pro politiky v oblasti vzdělávání, odborné přípravy a trhu práce. Účinný systém SAA spočívá v několika vzájemně propojených složkách, které společně převádějí signály z trhu práce do konkrétních politických opatření.
Zásadní význam má pevný analytický základ. Tato složka kombinuje řadu zdrojů kvantitativních i kvalitativních údajů, včetně průzkumů pracovní síly, administrativních údajů o zaměstnanosti, průzkumů mezi zaměstnavateli, údajů o volných pracovních místech a online nabídkách práce, odvětvových prognostických studií a makroekonomických prognóz. Využití kombinace analytických metod, jako jsou modely prognózování poptávky po dovednostech, analýza scénářů, odvětvové studie a kvalitativní odborné posudky, pomáhá zmírnit nejistotu analýzy a zachytit strukturální změny, jako je digitalizace, automatizace a zelená transformace.
Institucionální koordinace a zapojení zainteresovaných stran mají zásadní význam pro zajištění relevance a důvěryhodnosti analýzy. Systémy SAA jsou nejúčinnější tehdy, když ministerstva odpovědná za vzdělávání, práci a hospodářský rozvoj úzce spolupracují a když se do nich aktivně zapojují sociální partneři, zaměstnavatelé, poskytovatelé vzdělávání a regionální subjekty. Zainteresované strany hrají klíčovou roli jak při ověřování analytických výsledků, tak při zajišťování toho, aby zjištěné potřeby v oblasti dovedností odrážely skutečné požadavky na pracovišti, zejména v rychle se měnících odvětvích.
Základním prvkem systému analýzy dovedností jsou mechanismy pro promítnutí výsledků do politiky a praxe. Výsledky hodnocení a předvídání potřeb v oblasti dovedností (SAA) musí být začleněny do rozhodovacích procesů a musí ovlivňovat tvorbu učebních plánů, zásady financování, akreditační standardy, programy rekvalifikace a kariérní poradenství; bez jasných institucionálních kanálů propojujících výsledky těchto analýz se systémy vysokoškolského vzdělávání, odborného vzdělávání ay a vzdělávání dospělých má i ta nejkvalitnější analýza pouze omezený dopad.
Komunikace, monitorování a schopnost přizpůsobit se tvoří základ dlouhodobé účinnosti systému. Pravidelné zveřejňování výsledků v přístupných formátech zvyšuje transparentnost a usnadňuje jejich využití ze strany tvůrců politik, vzdělávacích institucí i jednotlivců. Díky průběžnému sledování a vyhodnocování mohou systémy SAA přizpůsobovat své metody a předpoklady měnícím se podmínkám na trhu práce, zejména v reakci na dlouhodobé transformace, jako jsou dekarbonizace, technologický pokrok a demografické změny.
Zdroj: OECD (2026[13]) Anticipating Skill Needs and Adapting Higher Education: From Insight to Alignment, OECD (2023[14]) Assessing and Anticipating Skills for the Green Transition: Unlocking Talent for a Sustainable Future, and OECD (2016[15]) Getting Skills Right: Assessing and Anticipating Changing Skill Needs
Základní prvek 3: Další rozvoj mikrocertifikátů ve vysokoškolském vzdělávání
Copy link to Základní prvek 3: Další rozvoj mikrocertifikátů ve vysokoškolském vzděláváníPilotní projekt zaměřený na mikrocertifikáty v českém vysokoškolském vzdělávání, který probíhal v letech 2022–2024, je obecně považován za úspěšný a může sloužit jako inspirace pro další rozvoj mikrocertifikátů v rámci celého systému. Projekt prokázal, že mikrocertifikáty lze vytvářet a poskytovat v českých podmínkách, a přinesl cenné zkušenosti, na nichž lze vybudovat systematičtější přístup.
Konzultace a analýzy provedené v rámci tohoto projektu nicméně poukazují na tři hlavní problémy související s rozvojem mikrocertifikátů v českém vysokoškolském vzdělávání. Za prvé, od ukončení pilotního projektu jsou mikrocertifikáty vytvářeny jednotlivými vysokými školami relativně nekoordinovaným způsobem, a to v situaci, kdy neexistuje závazný národní rámec (viz výše). Za druhé se rozvoj mikrocertifikátů v České republice dosud soustředil výhradně na potřeby a specifika sektoru vysokoškolského vzdělávání, aniž by se zohledňovalo, jak by se tento typ kvalifikace dal uplatnit v jiných sektorech a jak by bylo možné vytvořit harmonizovaný národní systém. A za třetí, současná – a stále omezená – nabídka mikrocertifikátů ve vysokoškolském vzdělávání není dostatečně sladěna s klíčovými potřebami trhu práce v oblasti dovedností, zejména v rychle se rozvíjejících oblastech, jako je umělá inteligence, a v dalších prioritních odvětvích.
Institucionální autonomie českých vysokých škol a jejich modely vnitřního řízení omezují prostor pro přímé zásahy veřejné politiky do tvorby studijních programů či do určování podmínek spolupráce se zaměstnavateli. Národní rámec pro mikrocertifikáty však v kombinaci s cílenými finančními pobídkami, opatřeními k zajištění odpovědnosti a nástroji pro zajištění kvality může podpořit přístup více zaměřený na trh práce (OECD, 2023[16]). Specifické charakteristiky vysokoškolského vzdělávání a jedinečná přidaná hodnota tohoto odvětví při poskytování mikrocertifikátů na vyšších úrovních EQF, které jsou v souladu s jeho výzkumnými a pedagogickými specializacemi, ospravedlňují a vyžadují sektorově specifické přístupy k podpoře dalšího rozvoje mikrocertifikátů ve vysokoškolském vzdělávání, a to v širším národním rámci nastíněném u základních prvků 1 a 2.
Doporučení 3.1: Usilovat o rozšíření nabídky mikrocertifikátů ve vysokoškolském vzdělávání, zejména na technických univerzitách a na vysokých školách neuniverzitního typu
Český pilotní projekt v oblasti vysokoškolského vzdělávání prokázal, že mikrocertifikáty lze navrhovat, vydávat a ověřovat v národním kontextu, avšak současná nabídka s sebou nese riziko, že bude příliš úzce vázána na určitou podskupinu vysokých škol, přičemž systematické vazby na oblasti aplikovaných a technických oborů budou omezené (Kočí et al., 2023[17]; Česká národní agentura pro mezinárodní vzdělávání a výzkum, 2023[18]). Z konzultací vyplynulo, že při tvorbě programů celoživotního vzdělávání ve vysokoškolském sektoru existuje tendence k tomu, že se tyto programy vyvíjejí „z velké části izolovaně“ od vnějších ekonomických odvětví či jiných částí systému vzdělávání a odborné přípravy. Pokud se vývoj mikrocertifikátů bude i nadále soustředit pouze na omezený počet vysokých škol či fakult, hrozí riziko, že budoucí nabídka mikrocertifikátů nebude odpovídat reálným potřebám, zejména v rychle se rozvíjejících oborech, jako je umělá inteligence nebo zelené technologie. Širší institucionální základna by přispěla k lepšímu pokrytí prioritních dovedností.
Mezinárodní zkušenosti ukazují, že rozšíření účasti i mimo tradiční obory či oblasti pomáhá přizpůsobit nabídku vzdělání prioritním dovednostem a potřebám aplikovaného trhu práce. Australský národní pilotní program v oblasti mikrocertifikátů ve vysokoškolském vzdělávání financuje krátké, cílené kurzy v oblastech národních priorit (např. pedagogika, ošetřovatelství, IT, inženýrství, přírodní vědy) a vyžaduje jejich transparentní zveřejnění na platformě MicroCred Seeker, čímž rozšiřuje zapojení různých poskytovatelů a směruje nabídku konkrétní pracovní síly a dovedností do oblastí, kde je jejich nedostatek (Australská vláda – Ministerstvo školství, 2025[19]). Finsko do svého pilotního projektu záměrně zahrnulo jak univerzity, tak vysoké školy aplikovaných věd (celkem osm projektů napříč sedmi institucemi), aby otestovalo koncept zaměřený na zvyšování kvalifikace a rekvalifikaci (JOTPA, 2024 [20]). Irský program MicroCreds sdružuje sedm univerzit v rámci společného koncepčního a uznávacího rámce v souladu se systémem ECTS, jehož cílem je vybrat moduly s vysokou poptávkou a vytvořit samostatné kurzy zaměřené na potřeby trhu práce (McCoshan, 2023[21]). Tyto příklady společně ukazují, jak diverzifikace okruhu poskytovatelů přispívá k větší flexibilitě při zachování standardů.
V českém kontextu to znamená vyvinout společné úsilí na podporu rozvoje a zavádění mikrocertifikátů ve vysokoškolských institucích s profesním zaměřením, aby se podpořila nabídka studijních programů v jasně vymezených prioritních oblastech, jako jsou umělá inteligence, inženýrství nebo ekologické dovednosti. Počáteční rozšíření může vycházet z technických prvků vytvořených v rámci pilotního projektu v oblasti vysokoškolského vzdělávání (definice, osvědčení, ověřování), za předpokladu, že budou i nadále v souladu s plánovaným národním rámcem.
V závislosti na přístupu, který bude nakonec přijat v rámci národní strategie a plánu financování (viz doporučení 2.2), bude pravděpodobně nutné další rozšiřování nabídky mikrocertifikátů ve vysokoškolském vzdělávání financovat určitou formou cíleného veřejného financování, přičemž by mohlo být výslovně vyžadováno spolufinancování ze strany zaměstnavatelů a z vlastních rozpočtů jednotlivých institucí. Ve střednědobém až dlouhodobém horizontu lze očekávat, že nabídka mikrocertifikátů bude financována z vlastních rozpočtů institucí a především z příspěvků účastníků vzdělávání a zaměstnavatelů (viz níže). Budoucí mechanismy financování a odpovědnosti pro vysokoškolské instituce zakotvené v novém zákoně o vysokých školách lze využít k podpoře průběžného poskytování a aktualizace mikrocertifikátů a ke stanovení určitých požadavků na instituce, jako je například zařazení do národního katalogu, s cílem posílit transparentnost a přenositelnost.
Doporučení 3.2: Stanovit povinnost uvádět rozsah studia v kreditech ECTS a v hodinách ve vysokoškolském vzdělávání a zavést jasné postupy pro uznávání
Ačkoli pilotní projekt v oblasti vysokoškolského vzdělávání sjednotil obsah certifikátů a podpořil využívání systému ECTS pro mikrocertifikáty ve vysokoškolském vzdělávání v České republice, stále přetrvává nejistota ohledně toho, jak by měl být vyjádřen rozsah studia, a ohledně možností kombinování a uznávání těchto mikrocertifikátů v rámci formálních kvalifikací. V minulosti se rozsah studia u programů celoživotního vzdělávání na vysokých školách v České republice uváděl v hodinách, což platilo i pro mnoho mikrocertifikátů, které byly v rámci pilotního projektu testovány. Současné postupy při uznávání mikrocertifikátů jako kreditů započítávaných do rozsáhlejších kvalifikací – založené na systému ECTS – se mezi jednotlivými fakultami a institucemi liší, což oslabuje jejich přenositelnost a přínos pro studující. Bez jasných a jednotných pravidel pro vyjadřování rozsahu studia jak v hodinách, tak v kreditech ECTS, a pro uznávání mikrocertifikátů nemohou účastníci vzdělávání spolehlivě plánovat své studijní dráhy ani porovnávat nabídky, a vzdělávací instituce čelí nejistotě při rozhodování o přiznání kreditů.
Novely estonského zákona o vzdělávání dospělých definují mikrocertifikáty v sektoru vysokoškolského vzdělávání jako kvalifikace v rozsahu 5–30 kreditů ECTS, vyžadují jejich národní registraci a zavádějí uznávání předchozího studia (VNIL) – jedná se o balíček opatření, který vyjasňuje rozsah studia, kvalitu a způsoby uznávání napříč vysokými školami (Evropská komise, 2024[22]). Pilotní projekt v Nizozemsku (Npuls) využívá jednotný rozsah 3–30 ECTS, přičemž opatření pro zajištění kvality jsou v souladu s ESG (Standardy a pokyny pro zajištění kvality v Evropském prostoru vysokoškolského vzdělávání), což zajišťuje společný „jazyk“, zatímco obsah zůstává v kompetenci jednotlivých poskytovatelů (Nplus, 2024[23]). Irské mikrocertifikáty v oblasti vysokoškolského vzdělávání jsou v souladu se systémem ECTS i v případech, kdy nepředstavují formální kvalifikace v rámci irského národního kvalifikačního rámce (NFQ), což posiluje jejich přenositelnost.
Na základě těchto mezinárodních zkušeností a doporučení Rady EU, které stanoví, že teoretický rozsah studia u mikrocertifikátů by měl být pokud možno vyjádřen v kreditech ECTS (Evropská unie, 2022[1]), by Česká republika měla zavést povinné dvojí vyjádření rozsahu studia (v hodinách a v kreditech ECTS) u všech mikrocertifikátů v oblasti vysokoškolského vzdělávání. Rovněž by se mělo vyžadovat, aby vzdělávací instituce zveřejňovaly postupy, které stanoví, jakým způsobem se budou mikrocertifikáty uznávat v rámci formálních studijních programů, včetně pravidel pro interní převod kreditů mezi fakultami. Dvojí vyjádření rozsahu studia umožní zohlednit praxi v oblasti vzdělávání dospělých a zároveň sladí české vysokoškolské vzdělávání s evropskými normami pro kredity, zatímco požadavek na uznávání studijních výsledků zajistí transparentní rozhodování založené na stanovených kritériích a vyjasní možnost kumulace kreditů. Zavedení tohoto systému může vycházet ze stávající infrastruktury pro vydávání osvědčení a ověřování v oblasti vysokoškolského vzdělávání, přičemž bude třeba aktualizovat pokyny a metadata katalogu tak, aby byl rozsah studia uváděn v obou měrných jednotkách a aby byl propojen s politikou uznávání jednotlivých institucí, a to v duchu přístupů přijatých v Estonsku, Nizozemsku a Irsku.
Doporučení 3.3: Požadovat doklady o souladu s potřebami trhu práce u všech mikrocertifikátů v oblasti vysokoškolského vzdělávání
Z konzultací vyplynulo, že motivační struktury vysokých škol v oblasti celoživotního vzdělávání neupřednostňují důsledně potřeby trhu práce a že současné portfolio mikrocertifikátů zahrnuje jak nabídky zaměřené na výkon zaměstnání, tak i obecnější akademické nabídky (Česká národní agentura pro mezinárodní vzdělávání a výzkum, 2023[18]). Současná nabídka mikrocertifikátů zatím nedostatečně pokrývá potřeby trhu práce v oblasti dovedností a při tvorbě programů dochází pouze k omezené strukturované spolupráci se zaměstnavateli. Bez stanovení minimálních požadavků na doložení relevance pro trh práce hrozí, že z veřejných prostředků budou financovány mikrocertifikáty, které budou mít jen omezený dopad na řešení nedostatku prioritních dovedností (OECD, 2023[16]). Jasnější propojení mezi nabídkou mikrocertifikátů a informacemi o potřebách v oblasti dovedností by pomohlo nasměrovat krátkodobé studium na vysokých školách k oborům, po nichž je poptávka. Stanovení mírné, avšak pevné minimální úrovně odpovědnosti by zachovalo institucionální autonomii a zároveň zajistilo, že veřejně podporované služby budou reagovat na ověřenou poptávku po kvalifikacích.
V některých zemích OECD je veřejné financování vysokoškolského vzdělávání provázáno s jeho relevancí pro trh práce (OECD, 2023[16]). Australský pilotní projekt v oblasti vysokoškolského vzdělávání směruje finanční prostředky na mikrocertifikáty do celostátně stanovených prioritních oblastí, přičemž využívá informace od organizace Jobs and Skills Australia a v zájmu transparentnosti vyžaduje, aby poskytovatelé zveřejňovali své programy na národní platformě MicroCred Seeker (Australská vláda – Ministerstvo školství, 2025[19]). Finský pilotní projekt vyžaduje, aby poskytovatelé vysokoškolského vzdělávání ve svých návrzích prokázali poptávku na trhu práce, a to na základě údajů poskytnutých Centrem pro celoživotní vzdělávání a zaměstnanost (JOTPA) a národních či regionálních nástrojů pro předvídání potřeb v oblasti dovedností (např. Skills Needs Compass, Labour Force Barometer), které pomáhají směrovat konkrétní témata do oblastí, kde je po nich poptávka. Irsko propojuje informace o potřebách v oblasti dovedností (EGFSN, SOLAS/SLMRU a regionální fóra pro dovednosti) s participativním návrhem vzdělávacích programů za účasti zaměstnavatelů, čímž zajišťuje, že mikrocertifikáty v rámci vysokoškolského vzdělávání a mikrocertifikáty v rámci dalšího vzdělávání a odborné přípravy (FET) budou odpovídat ověřeným potřebám jednotlivých odvětví (Cedefop, 2023[24]; SOLAS, 2024[25]).
Česko by mělo od vysokých škol vyžadovat, aby u každého mikrocertifikátu, na který lze získat veřejné prostředky prostřednictvím dotací pro instituce nebo účastníky vzdělávání, doložily jeho soulad s potřebami trhu práce, a to na základě podnětů zaměstnavatelů, analýzy potřeb v oblasti dovedností nebo posouzení regionálních potřeb. Vysoké školy by rovněž měly mít povinnost uvést u svého záznamu v národním katalogu shrnutí podkladů dokládajících relevanci pro trh práce. Při rozhodování o financování krátkodobých vzdělávacích programů by měly být upřednostňovány návrhy odpovídající stanoveným prioritám, přičemž by však instituce měly mít možnost nabízet i kurzy financované z tržních zdrojů mimo rámec veřejných výzev. Postupem času by společná šablona pro dokumentaci zapojení zaměstnavatele a podkladů o potřebách v oblasti dovedností pomohla zavést tuto praxi jako standardní.
Základní prvek 4: Zavádění mikrocertifikátů v odborném vzdělávání
Copy link to Základní prvek 4: Zavádění mikrocertifikátů v odborném vzděláváníMikrocertifikáty v oblastech dovedností souvisejících s odborným vzděláváním by mohly České republice pomoci rychleji reagovat na měnící se potřeby v oblasti dovedností tím, že nabídnou krátké, cílené vzdělávání propojené s formálními kvalifikacemi v rámci odborného vzdělávání a s profesními standardy (OECD, 2023[26]). Zavedení mikrocertifikátů v odborném vzdělávání by rozšířilo stávající nabídku vzdělávání dospělých v oblastech technických dovedností střední úrovně – kde je poptávka často nejvyšší – a doplnilo by ještě cílenější nabídku v sektoru neformálního vzdělávání vycházející z potřeb zaměstnavatelů (OECD, 2023[16]).
Systém odborného vzdělávání v České republice se vyznačuje několika dobře zdokumentovanými nepružnostmi a slabými stránkami. Střední odborné vzdělávání se i nadále odehrává převážně ve školním prostředí a zahrnuje pouze omezenou míru učení v praxi; studijní programy a učební plány jsou často vysoce specializované a zastaralé, ačkoli v současné době probíhají revizní procesy pod vedením Národního pedagogického institutu, jejichž cílem je modernizace studijních oborů a lepší sladění nabídky s potřebami trhu práce (NPI ČR, 2026[27]). Zároveň probíhající reformní snahy skýtají příležitost začlenit tvorbu a nabídku mikrocertifikátů do širší modernizace tohoto odvětví. Pilotní projekt modularizace MOV ukázal, že střední odborné školy mohou vytvářet navzájem kombinovatelné vzdělávací moduly, které by mohly posloužit jako základ pro budoucí tvorbu mikrocertifikátů, i když zavádění modularizace v rámci celého systému je zatím omezené a dobrovolné (Kolektiv projektu MOV, 2020[28]). V oblasti terciárního odborného vzdělávání procházejí vyšší odborné školy (VOŠ) obdobím institucionálních změn souvisejících s novými opatřeními v oblasti akreditace a zajišťování kvality; z ohlasů získaných v rámci konzultací vyplývá, že existuje značný zájem o prozkoumání možnosti zavedení mikrocertifikátů prostřednictvím pilotních projektů a cíleného ověřování. Otázkou tedy není ani tak to, zda odborné vzdělávání (VET) může přispět k národnímu systému mikrocertifikátů, ale spíše to, jak jeho rozvoj rozfázovat tak, aby počáteční kroky byly proveditelné, důvěryhodné a škálovatelné.
Doporučení 4.1: Jako prioritu zahájit přípravu mikrocertifikátů na vyšších odborných školách (VOŠ)
Pokud bude rozvoj mikrocertifikátů v České republice i nadále probíhat především prostřednictvím vysokých škol, výsledný systém zřejmě zůstane soustředěn na vysokoškolské vzdělávání a nebude dostatečně pokrývat segmenty trhu práce vyžadující střední úroveň kvalifikace (OECD, 2023[16]). V systému, kde je účast na formálním vzdělávání dospělých stále nízká (viz předchozí kapitola) a kde systém odborného vzdělávání čelí celé řadě širších výzev, je nepravděpodobné, že by se mikrocertifikáty v oblasti odborného vzdělávání a rozvíjely bez silného politického vedení.
Dalším rizikem z hlediska politiky je, že se mikrocertifikáty v oblasti odborného vzdělávání mohou vyvíjet jedním ze dvou neefektivních směrů. Na jedné straně by se mohly příliš úzce vázat na stávající programy, a tím přebírat jejich nepružnost, úzké zaměření a zastaralý obsah, které zúčastněné strany již dnes spojují s některými částmi českého odborného vzdělávání . Na druhé straně by se mohly objevovat malé, nedostatečně vymezené nabídky, které by byly pro zaměstnavatele i účastníky vzdělávání obtížně srozumitelné a těžko by si získávaly jejich důvěru. Je proto zapotřebí důvěryhodný výchozí bod v té části systému odborného vzdělávání y, kde je zajištění kvality formalizováno, kde jsou dobře zavedené vazby na trh práce a kde lze nové formy vzdělávání vyzkoušet, aniž by se pouze přebíraly stávající struktury programů.
Vyšší odborné školy (VOŠ), které nabízejí studijní programy na úrovni ISCED 6 mimo systém vysokoškolského vzdělávání, se jeví jako nejslibnější výchozí bod pro rozvoj mikrocertifikátů v oblasti odborného vzdělávání a v České republice. V rámci konzultačního procesu se rovněž ukázalo, že o tento záměr projevuje zájem i sektor VOŠ. Nedávný přesun odpovědnosti za zajišťování kvality na Národní akreditační úřad pro terciární vzdělávání a nová akreditační opatření otevírají příležitost k zavedení rámce pro rozvoj mikrocertifikátů v oblasti vyššího odborného vzdělávání. Počáteční pilotní projekt v oblasti mikrocertifikátů na VOŠ by mohl vycházet z uznávané institucionální základny a formálních opatření zajišťujících kvalitu a zároveň se zaměřit na profese nacházející se na pomezí odborné přípravy na úrovni vyššího sekundárního vzdělávání a vysokoškolského vzdělávání.
V mezinárodním měřítku představuje obzvláště výmluvný příklad Finsko. Jak bylo uvedeno v doporučení 3.1, Finsko uplatňuje v různých odvětvích diferencovaný přístup k mikrocertifikátům. V oblasti odborného vzdělávání a přípravy se z jednotek odborné kvalifikace vytvářejí mikrocertifikáty pro celoživotní učeníí. Tento proces se skládá z celostátně definovaných výsledků učení, celostátní databáze jednotek a reformy financování plánované na rok 2026, jejímž cílem je zajistit větší udržitelnost těchto programů (OECD, 2023[26]). Případ Irska rovněž ukazuje, že neuniversitní poskytovatelé aplikovaného vzdělávání mohou hrát důvěryhodnou roli při poskytování krátkodobého vzdělávání zaměřeného na potřeby trhu práce, pokud působí v jasně vymezeném rámci a uplatňují uznávané systémy zajištění kvality (OECD, 2023[16]). Tyto příklady společně naznačují, že mikrocertifikáty v oblasti odborného vzdělávání a přípravy jsou nejlépe realizovatelné tam, kde jsou zakotveny v uznávaných institucích a kde se opírají o jasná prováděcí pravidla.
Česko by proto mělo upřednostnit rozvoj mikrocertifikátů v sektoru vyšších odborných škol jako první pilíř budoucího systému v oblasti odborného vzdělávání V počáteční fázi by se pilotní projekty měly zaměřit na omezený počet institucí a oborů, kde již existují vazby na zaměstnavatele a kde může nabídka krátkodobého vzdělávání doplňovat nabídku vysokých škol. To by České republice umožnilo ověřit, do jaké míry mohou vyšší odborné školy (VOŠ) poskytovat dostupné mikrocertifikáty relevantní pro trh práce, s jasnými výsledky učení, transparentním hodnocením a důvěryhodnou certifikací, a zároveň se vyhnout riziku, že by odborné mikrocertifikáty byly buď začleněny do stávajících nepružných struktur studijních programů, nebo zůstaly mimo důvěryhodné institucionální rámce.
Doporučení 4.2: Financovat vytvoření specializované metodiky pro zavádění mikrocertifikátů určené pro VOŠ.
Mají-li VOŠ sehrát významnou roli v rané fázi rozvoje mikrocertifikátů, budou potřebovat více než jen obecnou politickou podporu. V současné době je jednou z hlavních překážek jejich zapojení nedostatek praktických pokynů k zavádění mikrocertifikátů. Na rozdíl od vysokých škol, které již využívají sdílenou definici certifikátů, katalog a ověřovací nástroje, i když tyto prvky zatím nejsou zakotveny v legislativě, nemají VOŠ dosud k dispozici srovnatelný praktický rámec pro navrhování a vydávání mikrocertifikátů. Zároveň se tento sektor přizpůsobuje novým opatřením v oblasti akreditace a zajišťování kvality, a proto je nyní vhodná příležitost k tomu, aby se vyjasnilo, jak by se v rámci tohoto sektoru měly mikrocertifikáty rozvíjet. Bez takových pokynů budou VOŠ pravděpodobně i nadále závislé na partnerství s vysokými školami, případně svou účast zcela odloží.
Příklady ze zahraničí poukazují na význam praktických standardů pro zavádění mikrocertifikátů v mimouniverzitním vzdělávání. Ve Finsku jsou jednotky odborné kvalifikace vymezovány na celostátní úrovni s jasně stanovenými výsledky učení a připraveny k využití jako mikrocertifikáty v rámci celoživotního vzdělávání (OECD, 2023[26]). V Irsku se využívají zjednodušené postupy uznávání kvalifikací k podpoře menších, vzájemně kombinovatelných programů v sektoru dalšího vzdělávání a odborné přípravy, aniž by se na ně vztahovala plná škála postupů určených pro dlouhodobější kvalifikační programy (OECD, 2023[16]). Jak bylo uvedeno v doporučení 3.2, jasnost ohledně rozsahu studia, dokumentace a uznávání má zásadní význam pro přenositelnost a přínos pro účastníky vzdělávání. V kontextu VOŠ je třeba tyto požadavky nejprve převést do podoby praktických pokynů pro zavádění mikrocertifikátů.
Na základě těchto v zahraničí ověřených postupů zavádění by měl vedoucí útvar pro mikrocertifikáty zajistit vypracování specializované praktické příručky pro zavádění mikrocertifikátů na VOŠ, kterou by pravděpodobně vypracovali externí odborníci po konzultaci se zástupci sektoru a příslušnými orgány pro zajišťování kvality. Příručka by měla poskytovat praktické pokyny týkající se výsledků učení, popisu rozsahu studia, hodnocení, zapojení zaměstnavatelů, dokumentace a požadavků na kvalitu a zároveň objasnit, jak by se nabídka krátkodobých studijních programů měla vztahovat ke stávajícím programům VOŠ. To by snížilo zbytečnou závislost na univerzitách, zvýšilo jednotnost v rámci celého sektoru a usnadnilo by to institucím typu VOŠ samostatně přispívat k budoucímu meziodvětvovému systému mikrocertifikátů.
Rámeček 3.5. Praktické příručky mohou usnadnit zavádění odborných mikrocertifikátů
Copy link to Rámeček 3.5. Praktické příručky mohou usnadnit zavádění odborných mikrocertifikátůFinsko: Jednotky odborných kvalifikací vymezené na celostátní úrovni mohou podpořit využívání mikrocertifikátů v rámci celoživotního učení
Ve finském systému odborného vzdělávání a přípravy (VET) se mikrocertifikáty zavádějí prostřednictvím jednotek odborné kvalifikace (VQU) a nikoli jako zcela samostatné krátkodobé kurzy: tento model vychází z doporučení pracovní skupiny Tutke4 a využívá stávající jednotky kvalifikace jako základ pro certifikáty uznávané na trhu práce v rámci celoživotního učení. Zavádění systému centrálně řídí Finská národní agentura pro vzdělávání, která popisuje výsledky učení těchto jednotek v národní databázi; jakmile bude tato práce dokončena, budou poskytovatelé moci vybírat z nabídky přibližně 3 000 jednotek odborné kvalifikace (VQU) a rozhodovat, které mikrocertifikáty budou nabízet, čímž se v rámci celého systému vytvoří společný technický a dokumentační základ. Dalším faktorem usnadňujícím zavádění mikrocertifikátů je nový systém financování odborného vzdělávání a přípravy plánovaný na rok 2026, jehož cílem je zajistit, aby poskytování jednotek odborné kvalifikace (VQU) ve formě mikrocertifikátů bylo pro vzdělávací instituce ekonomicky výhodnější. V České republice by praktická příručka pro VOŠ mohla podobným způsobem převést obecné zásady do standardizovaných popisů, pravidel pro dokumentaci a možností výběru poskytovatelů.
Irsko: Zjednodušené postupy zavádění mohou poskytovatelům prakticky zaměřeného vzdělávání pomoci nabízet menší, vzájemně kombinovatelné vzdělávací programy
V irském sektoru dalšího vzdělávání a odborné přípravy bylo zavádění systému organizováno prostřednictvím centrálně řízeného modelu, v jehož rámci organizace SOLAS, Quality and Qualifications Ireland (QQI, státní agentura pro kvalitu v systému dalšího a vysokoškolského vzdělávání), rady pro vzdělávání a odbornou přípravu (ETB) a zástupci podnikatelské sféry společně vytvořili celoodvětvový model mikrokvalifikací FET, přičemž mikrocertifikáty byly začleněny do Národního rámce kvalifikací tím, že byly validovány jako speciální certifikáty. Z praktického hlediska tento model doplňují upravené postupy QQI pro validaci na úrovni programů, které zachovávají základní kritéria kvality, avšak využívají zjednodušené šablony a distanční kontroly dokumentace, díky čemuž je schvalování menších, kombinovatelných nabídek přiměřenější než postupy určené pro delší programy. Tento model rovněž podporuje jednotnost v poskytování vzdělávání: jakmile je mikrokvalifikace schválen, může jej jako první nabídnout ETB, která vedla jeho vývoj, a poté jej mohou převzít i další ETB, což přispívá ke sjednocení nabídky a kvality napříč poskytovateli. To poukazuje na význam praktické příručky pro zavádění mikrocertifikátů na VOŠ, která nejen stanoví standardy, ale také objasní postup validace, požadavky na dokumentaci a způsob, jakým lze schválené nabídky využívat jednotněji napříč jednotlivými institucemi.
Doporučení 4.3: Ve střednědobém horizontu zavést cílený program pro zapojení středních odborných škol
I když školy typu VOŠ představují vhodný výchozí bod, systém mikrocertifikátů, který by se omezil pouze na ně, by tak mohl opomenout značnou část trhu práce pro pracovníky se střední kvalifikací. Z výsledků konzultací vyplývá, že je nepravděpodobné, že by k širší účasti škol odborného vzdělávání na poskytování mikrocertifikátů došlo spontánně. Projekt modularizace MOV ukázal, že ačkoli je modularizace proveditelná, zájem o systematické zavádění modulárních přístupů je omezený (Kolektiv projektu MOV, 2020[28]). Zpětná vazba z konzultací rovněž poukázala na nízkou míru zapojení sektoru odborného vzdělávání do současného projektu a na širší strukturální problémy spojené s převážně školní formou vzdělávání, nerovnoměrnou spoluprací se zaměstnavateli a omezenou schopností systému reagovat na změny. Tato pozorování je nicméně třeba vykládat v kontextu. Schopnost škol zapojit se do nových modulárních iniciativ byla během pandemie COVID-19 a s ní spojeného uzavření škol výrazně omezena. Souběžně s tím, jak již bylo zmíněno, probíhá revize rámcových vzdělávacích programů pro střední odborné vzdělávání, včetně přípravy modulárně strukturovaných programů Národním pedagogickým institutem v rámci této revize (NPI ČR, 2026[27]). Ačkoli tyto reformy nejsou koncipovány výslovně pro mikrocertifikáty, mohly by v průběhu času přispět ke zmírnění některých strukturálních překážek bránících flexibilnější nabídce vzdělávání. V době přípravy této zprávy zatím není možné posoudit, do jaké míry tyto reformy vyřeší zjištěné strukturální problémy. Pokud by však byly účinně zavedeny, mohly by přispět k vytvoření příznivějších podmínek pro budoucí zapojení škol odborného vzdělávání a přípravy do poskytování mikrocertifikátů.
Zahraniční zkušenosti naznačují, že pravděpodobnost zapojení poskytovatelů prakticky zaměřeného vzdělávání je vyšší, jsou-li zavedena specializovaná podpůrná opatření a mechanismy pro zprostředkování spolupráce se zaměstnavateli (OECD, 2023[16]). Sektor dalšího vzdělávání a odborné přípravy v Irsku ukazuje, jak mohou mimouniverzitní poskytovatelé prostřednictvím společných struktur a silných místních kapacit nabízet krátké, vzájemně kombinovatelné vzdělávací programy (OECD, 2023[16]). Estonský program „Green Skills“ rovněž ukazuje, jak mohou cílená partnerství mezi poskytovateli vzdělávání, zaměstnavateli a odvětvovými organizacemi urychlit vývoj nových modulů a mikrocertifikátů v prioritních oblastech (Drenkhan, 2024[29]). Tato opatření jsou důležitá, protože vytvářejí praktické mechanismy, jejichž prostřednictvím lze informace o dovednostech a poptávce zaměstnavatelů promítnout do nabídek krátkodobých a relevantních vzdělávacích programů.
Na základě těchto mezinárodních zkušeností by Česká republika měla zavést cílený program zapojení středních odborných škol , který by kombinoval praktické vzory, pokyny k tvorbě projektů, financování pilotních projektů a zprostředkovatelskou funkci propojující školy se zaměstnavateli a regionálními subjekty. Cílem by nemělo být začlenit do systému celou školní síť najednou, ale podporovat postupné zapojování škol, které jsou schopny vyvíjet mikrocertifikáty relevantní pro trh práce v oblastech, kde má krátkodobé vzdělávání jasnou hodnotu. Využití stávající regionální spolupráce tam, kde již existuje, by tento přístup učinilo proveditelnějším a pomohlo by zajistit, aby se budoucí systém mikrocertifikátů nezaměřoval převážně na vysokoškolské vzdělávání.
Základní prvek 5: Vytváření základů pro mikrocertifikáty v oblasti vzdělávání dospělých mimo odborné vzdělávání a vysokoškolské vzdělávání
Copy link to Základní prvek 5: Vytváření základů pro mikrocertifikáty v oblasti vzdělávání dospělých mimo odborné vzdělávání a vysokoškolské vzděláváníV České republice je většina neformálního vzdělávání zajišťována komerčními vzdělávacími institucemi, firmami či organizacemi poskytujícími vzdělávání svým zaměstnancům a neziskovými organizacemi působícími v oblasti vzdělávání dospělých. Na poskytování vzdělávání neformálními poskytovateli nedohlíží žádný řídicí orgán; neexistuje žádný registr neformálních poskytovatelů vzdělávání a pro tyto poskytovatele neplatí žádné povinné požadavky na zajištění kvality. Některé kurzy pořádané neformálními komerčními poskytovateli vzdělávání jsou financovány v rámci aktivní politiky zaměstnanosti, a to formou rekvalifikace a prostřednictvím pilotního projektu Individuální vzdělávací účet. Rekvalifikační kurzy musí být akreditovány Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT).
Soukromí poskytovatelé jsou flexibilní a reagují na potřeby trhu práce, v současné době však postrádají spolehlivý celostátní systém zajištění kvality, což snižuje jejich důvěryhodnost v očích veřejnosti. Zainteresované strany zapojené do konzultací v rámci tohoto projektu opakovaně vyjadřovaly obavy, že nekvalitní nabídka by mohla poškodit pověst budoucí značky mikrocertifikátů. Zároveň se zástupci soukromého sektoru vzdělávání a zástupci zaměstnavatelů shodli na tom, že soukromí poskytovatelé mohou nabízet školení šitá na míru, která budou reagovat na konkrétní potřeby rychleji a flexibilněji než kurzy nabízené poskytovateli formálního vzdělávání . Neformální vzdělávání organizované zaměstnavateli hrají v České republice dominantní roli v oblasti vzdělávání dospělých a představují zde důležitou součást celoživotního učení.
Doporučení 5.1: Zavést systém zajištění kvality pro soukromé poskytovatele vzdělávání vycházející z akreditačního procesu používaného u rekvalifikačních programů
Poskytovatelé neformálního vzdělávání by měli být začleněni do systému mikrocertifikátů a k tomu je třeba zavést systém zajišťování kvality. Jak Estonsko, tak Irsko kombinují institucionální zajišťování kvality pro autonomní a formální poskytovatele mikrocertifikátů v oblasti vysokoškolského vzdělávání se zajišťováním kvality na úrovni studijních oborů a programů pro mimouniverzitní a neformální poskytovatele, které je garantováno regulačními orgány. Tento model zajišťuje rovnováhu mezi regulačními zárukami a autonomií poskytovatelů, což umožňuje poskytovatelům s již získanou institucionální akreditací rychle navrhovat a zavádět mikrocertifikáty, zatímco ostatním poskytovatelům, jako jsou poskytovatelé neformálního vzdělávání a subjekty v oblasti odborného vzdělávání a přípravy, umožňuje zapojit se do systému mikrocertifikátů prostřednictvím procesu zajištění kvality na úrovni jednotlivých programů.
Rámeček 3.6. Zajištění kvality pro poskytovatele neformálního vzdělávání v Estonsku
Copy link to Rámeček 3.6. Zajištění kvality pro poskytovatele neformálního vzdělávání v EstonskuS cílem usnadnit zavedení národního rámce testovala organizace HAKA v letech 2019 až 2022 vlastní model externího zajišťování kvality (EQA) pro mikrocertifikáty. První hodnocení na institucionální úrovni odhalila značné rozdíly v kvalitě, a to i u téhož poskytovatele. Přibližně polovina posuzovaných neformálních institucí nesplnila minimální standardy ve všech hodnocených oblastech. Na základě těchto zjištění dospěla organizace HAKA k závěru, že hodnocení kvality na úrovni jednotlivých institucí není u menších specializovaných poskytovatelů účinné. Po konzultaci se zainteresovanými stranami nahradila organizace HAKA externí zajišťování kvality (EQF) na institucionální úrovni přístupem zaměřeným na konkrétní obory, v jehož rámci se poskytovatelé akreditují podle skupin studijních programů, přičemž se jako referenční základ používají kódy oborů ISCED-F. V rámci tohoto nového systému musí poskytovatelé neformálního vzdělávání – jako jsou soukromé společnosti, nevládní organizace a profesní sdružení – projít tímto hodnocením na úrovni studijního oboru, než budou moci nabízet mikrocertifikáty v rozsahu 5 až 30 kreditů. Univerzity a školy odborného vzdělávání a přípravy jsou naproti tomu automaticky způsobilé na základě svých běžných procesů externí akreditace.
Pilotní projekt v oblasti zajišťování kvality, do kterého se do poloviny roku 2022 zapojilo přibližně 120 organizací poskytujících neformální vzdělávání, zavedl zjednodušený proces posuzování trvající dva měsíce. Poskytovatelé nejprve předloží vlastní sebehodnocení. Následně skupina dvou až čtyř odborníků posoudí vzorek kurzů a vyhodnotí je ve čtyřech oblastech: učební plán, výuka a učení, personál a zdroje. Na základě toho může HAKA udělit plnou pětiletou akreditaci, podmíněnou akreditaci nebo žádost zamítnout. Po akreditaci musí být každý mikrocertifikát zařazen do estonského informačního systému vzdělávání (EHIS), a to po kontrole shody provedené Ministerstvem školství a výzkumu. Na podporu ze státních prostředků nebo z Evropského sociálního fondu (ESF) a na daňovou slevu pro účastníky vzdělávání mají nárok pouze ty programy, které jsou zaregistrovány v systému EHIS.
Česko by mělo zavést systém zajištění kvality pro soukromé poskytovatele, kteří chtějí nabízet mikrocertifikáty, včetně jednoduchého externího přezkumu postupů hodnocení a kvalifikace pracovníků. MŠMT v současné době akredituje krátkodobé vzdělávací programy nabízené neformálními poskytovateli vzdělávání (včetně komerčních) v rámci systému rekvalifikací realizovaných podle zákona o zaměstnanosti a pilotního projektu IVÚ/ ILA. Akreditační útvar však v době přípravy této zprávy neměl dostatečné kapacity a je přetížený, což omezuje možnosti rozšíření systému zajišťování kvality. Nejpraktičtější možností je přizpůsobit stávající systém akreditace rekvalifikačních programů tak, aby zahrnoval mikrocertifikáty, což by nepochybně vyžadovalo posílení kapacit týmu zabývajícího se akreditací rekvalifikačních programů. Prioritu by měly mít mikrocertifikáty v oblastech a u dovedností, po nichž je vysoká poptávka, jako je například vzdělávání v oblasti digitálních dovedností a zelená transformace. Ve střednědobém až dlouhodobém horizontu by Česká republika mohla rovněž zvážit zavedení systému zajišťování kvality na úrovni programů nebo studijních oborů pro poskytovatele neformálního vzdělávání. To by vyžadovalo posílení kapacit pro zajišťování kvality, a to buď v rámci MŠMT, nebo v Národním akreditačním úřadu.
Základní prvek 6: Elektronická certifikace a ověřování
Copy link to Základní prvek 6: Elektronická certifikace a ověřováníSpolehlivá meziodvětvová elektronická certifikace je nezbytná pro budování důvěry v mikrocertifikáty, pro podporu ověřování ze strany zaměstnavatelů a pro zajištění přenositelnosti mezi poskytovateli (OECD, 2023[30]). V současné době jsou postupy ověřování v České republice roztříštěné. Vysokoškolské vzdělávání disponuje funkčním elektronickým certifikačním systémem zavedeným pro mikrocertifikáty Masarykovou univerzitou, avšak neexistuje žádný meziodvětvový formát ani ověřovací služba, která by byla využívána poskytovateli odborného vzdělávání a přípravy i poskytovateli neformálního vzdělávání.
Účastníci vzdělávání a zaměstnavatelé nemohou snadno ověřit pravost mikrocertifikátů ani je porovnávat mezi jednotlivými poskytovateli a odvětvími, což snižuje důvěru v ně a jejich uznávání (OECD, 2023[30]). V rámci workshopů zúčastněné strany uvedly, že mají jen omezené povědomí o alternativách, a zdůraznily rizika nejasností, nízké míry uznávání ze strany zaměstnavatelů a závislost na konkrétním dodavateli v případě, že by se objevilo více navzájem nekompatibilních řešení. Česko rovněž plánuje zavést Evropskou peněženku digitální identity (EUDIW), která by měla být zprovozněna do konce roku 2026 a mohla by obsahovat ověřitelné mikrocertifikáty, takže interoperabilita s normami EU bude v blízké budoucnosti nezbytná. V rámci projektu TRAUTOM, který je součástí Moravskoslezského paktu zaměstnanosti, byl navržen způsob využití blockchainu k ověřování certifikátů. Pokud by se tento projekt realizoval, mohlo by to přinést užitečné poznatky o proveditelnosti využití této technologie pro certifikaci. V době vypracování této zprávy však není jasné, zda byl tento mechanismus v praxi zaveden, a žádný ze srovnávacích systémů zkoumaných v rámci tohoto projektu nepoužíval certifikační systémy založené na blockchainu.
Doporučení 6.1: Dohodnout se na národní formální podobě mikrocertifikátu a na vzniku platformy pro digitální ověřování
Česko by mělo vybudovat jednotnou, národní elektronickou certifikační a ověřovací platformu, která by rozšířila řešení pro vysokoškolské vzdělávání provozované Masarykovou univerzitou i na poskytovatele odborného vzdělávání a neformálního vzdělávání, aby si účastníci vzdělávání a zaměstnavatelé mohli ověřit pravost mikrocertifikátů a jednotně interpretovat klíčové informace v rámci celého systému. Ačkoli současný systém, který vznikl v rámci pilotního projektu v oblasti vysokoškolského vzdělávání, využívá standardizovanou podobu elektronického certifikátu, bude pravděpodobně nutné tento doklad mírně upravit, aby byla v souladu s navrhovanou celostátní podobou pro mikrocertifikáty (viz doporučení 1.2). Vzhledem k tomu, že se i Česko připravuje na zavedení systému EUDIW, je dalším krokem dohodnout se na národní podobě a ověřovací službě kompatibilní s tímto systémem, které budou moci převzít i další odvětví a které umožní ukládání mikrocertifikátů do peněženky EU.
Doporučeným postupem je využít ve větším měřítku to, co se osvědčilo v rámci pilotního projektu v oblasti vysokoškolského vzdělávání. Prvním krokem by bylo dohodnout se na národní podobě šabloně certifikátu a na minimálním souboru údajů – včetně identifikátoru vydavatele, identifikačního čísla účastníka vzdělávání, názvu, výsledků učení, rozsahu studia, úrovně/EQF (je-li to relevantní), způsobu hodnocení, způsobu zajištění kvality a jedinečného ověřovacího odkazu nebo podpisu (viz doporučení 1.2) – a začlenit tyto prvky do stávajícího elektronického procesu vydávání a ověřování, aby je mohly převzít VOŠ, odborné školy a v přiměřené míře také oprávnění poskytovatelé neformálního vzdělávání. V praxi to znamená rozšíření ověřovací platformy provozované Masarykovou univerzitou, zveřejnění šablon pro registraci nových poskytovatelů a pokynů k dodržování předpisů pro poskytovatele mimo sektor vysokoškolského vzdělávání a zavedení přiměřených kontrol poskytovatelů (např. registrace instituce a odkaz na zavedený systém zajištění kvality), aby se zabránilo zneužití, aniž by tím vznikla nepřiměřená zátěž. Tím vznikne jednotný důvěryhodný zdroj , přičemž poskytovatelům zůstane zachována flexibilita při realizaci a navrhování programů.
Za druhé by měla být tato ověřovací infrastruktura doplněna veřejným registrem, který umožní vyhledávání vydaných mikrocertifikátů a jejich srovnávání napříč oblastmi vzdělávání (OECD, 2023[30]). V tomto ohledu může Česko využít již existující nástroje a infrastrukturu. Mezi ně patří katalog vysokoškolského vzdělávání „Studuj na VŠ“ a web „Jsem v kurzu“, který souvisí s pilotním projektem individuálních vzdělávacích účtů. V krátkodobém horizontu by měl registr fungovat ve vzájemném propojení s těmito platformami; ve střednědobém horizontu se může vyvinout v portál, díky němuž budou moci účastníci vzdělávání a zaměstnavatelé na jednom místě vyhledávat a porovnávat nabídky a se souhlasem účastníků vzdělávání také ověřovat doklady o kvalifikaci. Toto opatření přímo reaguje na zpětnou vazbu zainteresovaných stran, které požadovaly jednotný přístupový bod a přehlednější informační strukturu pro mikrocertifikáty.
Zahraniční zkušenosti poskytují dva praktické vzory pro návrh tohoto systému. Nizozemský systém „edubadges“ ukazuje, jak může důvěryhodná celostátní platforma pro vydávání a ověřování sloužit všem institucím terciárního a odborného vzdělávání – prostřednictvím odznaků, které uvádějí rozsah studia, úroveň, jazyk a výsledky učení a které jsou ověřitelné zaměstnavateli. Systém také ukazuje, jak v širokém měřítku organizovat zapojení poskytovatelů, standardizovanou správu metadat a digitální podepisování či ověřování (SURF, bez data[31). Současně projekt Credential Engine ve Spojených státech ukazuje, jak společné schéma a otevřený registr mohou zajistit, aby byly certifikáty snadno dohledatelné a jejich údaje srozumitelné (poskytovatel, akreditace, časová náročnost/náklady, cílová skupina, způsob poskytování atd.). Jde o nástroj pro zajištění transparentnosti, který doplňuje základní ověřovací vrstvu (Credential Engine, 2026[32]). Tyto modely společně ukazují na kombinované řešení tvořené systémem ověřování a registrem, které může Česko přizpůsobit svým podmínkám.
Rámeček 3.7. Sdílený a ověřitelný systém digitálních certifikátů podporuje důvěru a přenositelnost napříč odvětvími
Copy link to Rámeček 3.7. Sdílený a ověřitelný systém digitálních certifikátů podporuje důvěru a přenositelnost napříč odvětvímiNizozemsko: Edubadges organizace SURF jako páteř digitálních certifikátů napříč poskytovateli
Program Edubadges v Nizozemsku vydává zabezpečené, elektronicky podepsané odznaky, které slouží jako ověřitelné mikrocertifikáty. Systém Edubadges, který provozuje organizace SURF (národní orgán pro spolupráci v oblasti informačních a komunikačních technologií ve vzdělávání a výzkumu), je k dispozici všem institucím terciárního a odborného vzdělávání, které se na platformě zaregistrují. Každý odznak obsahuje informace o rozsahu studia, úrovni, jazyku výuky a výsledcích učení. Odznak je propojen s vydávající institucí a nelze jej kopírovat ani upravovat, což zaměstnavatelům umožňuje ověřit jeho pravost prostřednictvím portfolia sdíleného účastníkem vzdělávání. Tím vzniká důvěryhodný a přenositelný záznam o krátkodobém vzdělávání, který mohou vzdělávací instituce začlenit do svých postupů vydávání certifikátů.
Infrastruktura Edubadges se rovněž využívá k pilotnímu zavádění mikrocertifikátů jak ve vysokoškolském vzdělávání, tak v odborném vzdělávání a přípravě v rámci programu Npuls. Vzhledem k tomu, že všechny odznaky splňují společnou specifikaci a jsou vydávány ověřenými organizacemi, platforma podporuje vzájemné uznávání mezi institucemi a zviditelňuje krátkodobé vzdělávací programy napříč odvětvími. Z praktického hlediska představují Edubadges pro Česko referenční model pro registraci poskytovatelů, společná metadata (výsledky učení, úroveň, rozsah studia), digitální podepisování a ověřování a sdílení prostřednictvím portfolia, kterému mohou zaměstnavatelé důvěřovat.
Spojené státy: společný registr a schéma pro zvýšení transparentnosti
Ve Spojených státech provozuje společnost Credential Engine cloudový registr certifikátů a kvalifikací (Credential Registry), který využívá společný popisný jazyk (CTDL) k mapování systému certifikátů a kvalifikací. Veřejná databáze Credential Finder umožňuje uživatelům filtrovat a porovnávat certifikáty podle typu, geografické oblasti a zaměření, a to včetně strukturovaných informací o poskytovateli, akreditaci, časové a finanční náročnosti, úrovni cílové skupiny a způsobu poskytování. Tato architektura ukazuje, jak lze díky otevřenému schématu a registru zajistit, aby byly certifikáty a kvalifikace dohledatelné, srovnatelné a srozumitelné napříč tisíci poskytovateli a programy.
Z hlediska přenositelnosti tohoto řešení do českého prostředí je přístup založený na registru a schématu doplňkem k ověřovací složce: národní datový standard (zahrnující názvy polí, povinné prvky a validační pravidla) zajišťuje jednotné zveřejňování napříč odvětvími, zatímco ověřovací služba (např. stávající systém vysokoškolského vzdělávání rozšířený i na další odvětví) zajišťuje autentičnost. Společně podporují důvěru zaměstnavatelů, přenositelnost a soulad s normami EU pro elektronické doklady o vzdělání.
Zdroj: DRAFT_24CZ07 International Report_TC.docx (box 2.6 on The Netherlands: edubadges; box 3.8 USA: Credential Engine)
Základní prvek 7: Informace, poradenství a online platforma
Copy link to Základní prvek 7: Informace, poradenství a online platformaPrůzkum EU o vzdělávání dospělých z roku 2022 ukázal, že čeští dospělí mají o účast na vzdělávání menší zájem, než je průměr EU. Zvyšování povědomí a osvětová činnost jsou klíčové pro zajištění úspěchu budoucího systému mikrocertifikátů. Úspěch pilotního projektu „Individuální vzdělávací účet“ (ILA) (2023–2025) v České republice ukazuje, že silná online mediální kampaň a spolupráce s regionálními subjekty (v případě pilotního projektu ILA s regionálními úřady práce) mohou účinně zajistit, aby se vzdělávání dostalo do všech regionů a k lidem, kteří z něj budou mít největší prospěch (OECD, 2025[33]).
Doporučení 7.1: Vytvořit celostátní informační portál o mikrocertifikátech
Online portály se staly hlavním zdrojem informací o vzdělávání a odborné přípravě. Vzhledem k nízké míře harmonizace mikrocertifikátů však může být obtížnější najít informace o těchto kvalifikacích než o tradičních studijních programech. Centralizované informační portály napříč oblastmi vzdělávání mohou přispět ke snížení psychologických překážek bránících účasti, neboť potenciální účastníci s nižší sebedůvěrou mohou získat informace o možnostech vzdělávání a odborné přípravy jak od poskytovatelů odborného vzdělávání , tak od institucí zabývajících se vzděláváním dospělých. Výhodou zařazení mikrocertifikátů mezi všechny ostatní vzdělávací kurzy v daném odvětví je to, že si účastníci mohou udělat ucelený přehled o všech typech dostupných vzdělávacích kurzů v oboru, o který mají zájem (např. udržitelnost), a mají k dispozici katalog kurzů zohledňujících různé potřeby účastníků (např. z hlediska časového rozvrhu, délky, způsobu výuky, vzdělávacích metod). Díky tomu si mohou vybrat podle svých schopností, motivace a potřeb, aniž by museli dělat kompromisy ohledně oblasti, v níž si chtějí zvýšit kvalifikaci.
Ve Finsku budou informace o nabídkách mikrocertifikátů k dispozici na platformě projektu Digitalizace celoživotního vzdělávání. Cílem této platformy je vytvořit jednotné online centrum pro celoživotní vzdělávání, které bude sdružovat informace o poptávce po dovednostech a nabídce vzdělávání a odborné přípravy. Práce již byly zahájeny s využitím architektury stávajícího online studijního katalogu pro vysokoškolské vzdělávání a cílem nového portálu je zahrnout studijní programy nabízené různými typy poskytovatelů, včetně vysokých škol, poskytovatelů odborného vzdělávání a přípravy a případně i soukromých poskytovatelů (Ministerstvo školství a kultury, bez data[34]). Zahájení provozu této služby je naplánováno na srpen 2026.
V rámci českého pilotního projektu zaměřeného na mikrocertifikáty ve vysokoškolském vzdělávání vznikl katalog mikrocertifikátů nabízených vysokými školami, který je v současné době integrován do platformy „Studuj na VŠ“, kterou spravuje Česká národní agentura pro mezinárodní vzdělávání a výzkum. Katalog rekvalifikačních kurzů je součástí webové stránky „Jsem v kurzu“, která je propojena s pilotním projektem individuálních vzdělávacích účtů spravovaným Ministerstvem práce a sociálních věcí. Neexistuje však žádný jednotný přístupový bod pro mikrocertifikáty, informace o možnostech zvyšování kvalifikace jsou roztříštěné a pokyny jsou nejednotné. Česko by mělo vytvořit národní platformu pro mikrocertifikáty, která by sdružovala nabídky všech typů poskytovatelů a umožňovala filtrování podle regionu, typu poskytovatele a oblasti dovedností. Další analýza by měla určit, zda by budoucí portál mohl navázat na stávající platformy „Studuj na VŠ“ nebo „Jsem v kurzu“, či zda by měl být vytvořen nový web. Tento portál by měl být součástí širšího integrovaného informačního prostředí v oblasti celoživotního učení.
Doporučení 7.2: Posílit infrastrukturu pro kariérové poradenství a celoživotní učení ve všech regionech
Kromě platforem a webových stránek mohou tvůrci politik a poskytovatelé vzdělávání a odborné přípravy rozšířit své osvětové aktivity zaměřené na cílové skupiny, například prostřednictvím cílených mediálních kampaní, jejichž cílem je zvýšit využívání mikrocertifikátů. Ačkoli informační a marketingové kampaně hrají klíčovou roli při zvyšování povědomí o mikrocertifikátech a vzdělávání dospělých, pravděpodobně nebudou stačit k zapojení obtížněji oslovitelných skupin, které mohou potřebovat rozvoj dovedností a rekvalifikaci. V důsledku toho hrozí, že se využívání mikrocertifikátů bude soustředit na již dobře vzdělané účastníky a že systém nebude schopen řešit klíčové oblasti, v nichž se projevuje nedostatek kvalifikovaných pracovníků.
Ve všech regionech by měla být posílena infrastruktura pro kariérové poradenství, která by měla být výslovně propojena s nabídkou mikrocertifikátů a s iniciativami v oblasti mapování potřeb v oblasti dovedností. Úspěch mikrocertifikátů v sektoru dalšího vzdělávání v Irsku je do značné míry výsledkem osvětových aktivit organizace SOLAS a rad pro vzdělávání a odbornou přípravu (poskytovatelů vzdělávání). Prostřednictvím programu „Skills to Advance“ navázaly regionální rady pro vzdělávání (ETB) pevné vazby a spolupráci s místními podniky a realizují osvětové aktivity, jejichž cílem je informovat podniky a jejich zaměstnance o potřebě a přínosu odborné přípravy, včetně mikrocertifikátů. V současné době mohou ETB nabízet podnikům mikrocertifikáty a další školení přizpůsobená jejich potřebám v oblasti zvyšování kvalifikace, a to s flexibilním rozvrhem zohledňujícím časové možnosti zaměstnanců.
Podobným příkladem je česká iniciativa TRAUTOM v Moravskoslezském kraji5. Projekt TRAUTOM se snaží podporovat rozvoj dovedností v klíčových hospodářských odvětvích regionu prostřednictvím partnerského modelu, do něhož jsou zapojeny Moravskoslezský pakt zaměstnanosti sdružení zřízené za účelem řízení projektu, VŠB – Technická univerzita Ostrava, regionální střední odborné školy, Moravskoslezský automobilový klastr, další regionální podniky a kariérní poradci. Činnosti v rámci projektu se zaměřily na rozvoj odvětvových dovedností a vzdělávacích strategií, na podporu podniků při vypracovávání plánů firemního vzdělávání, na rozvoj partnerství mezi vzdělávacími institucemi a podniky s cílem zajistit nové příležitosti pro učení na pracovišti, na aktualizaci učebních plánů a na vývoj nových rekvalifikačních programů reagujících na konkrétní nedostatek kvalifikovaných pracovníků v automobilovém, energetickém a hutním odvětví. Česko by mělo využít stávající osvětové aktivity a vybudovat silnou síť kariérového poradenství, aby zvýšilo povědomí o mikrocertifikátech a dalších iniciativách zaměřených na zvyšování kvalifikace a zajistilo tak podporu vzdělávání ve všech regionech. To bude vyžadovat spolupráci mezi orgány regionální správy, poskytovateli vzdělávání, místními zaměstnavateli a subjekty zapojenými do osvětových aktivit.
Základní prvek 8: Financování, udržitelnost a legislativní rámec
Copy link to Základní prvek 8: Financování, udržitelnost a legislativní rámecÚspěch harmonizovaného systému mikrocertifikátů bude záviset také na podpůrných opatřeních, jež zajistí dlouhodobou udržitelnost systému. Vybudování soudržné a podpůrné infrastruktury pro vzdělávání dospělých je klíčové pro zajištění úspěchu systému mikrocertifikátů, ale také pro úspěch dalších iniciativ v odvětví vzdělávání a odborné přípravy. Podpůrná opatření, jako je například legislativní rámec pro celoživotní učení mohou zvýšit zájem o vzdělávání, zatímco zajištění stabilního financování umožňuje dlouhodobé fungování systému mikrocertifikátů.
Doporučení 8.1: Ve střednědobém horizontu zřídit národní fond pro kvalifikace nebo odbornou přípravu
Udržitelnost systému mikrocertifikátů může být ohrožena, jakmile skončí financování ze strany EU, což s sebou nese riziko ukončení iniciativ a ztráty investic. Zúčastněné strany, s nimiž byly v rámci tohoto projektu vedeny konzultace, se obecně shodly na tom, že systém mikrocertifikátů by měl být z velké části finančně nezávislý, a to díky poplatkům účtovaným účastníkům vzdělávání nebo zaměstnavatelům, přičemž státní podpora by měla být vyhrazena pro konkrétní cílové skupiny, u nichž existují pádné důvody pro podporu.
Aby bylo možné nabízet mikrocertifikáty, musí MŠMT (a další podpůrné instituce) zajistit vypracování udržitelného modelu financování. Opakujícím se problémem u politických iniciativ financovaných dočasně a na projektové bázi je jejich ukončení po vyčerpání finančních prostředků. Projekty v oblasti mikrocertifikátů v České republice se opírají o různé zdroje financování na národní i mezinárodní úrovni, ty jsou však často časově omezené a krátkodobé. Aby byla zajištěna dlouhodobá udržitelnost mikrocertifikátů, měla by Česká republika začlenit jejich vývoj a poskytování do stabilních národních strategií financování, namísto spoléhání na dočasné prostředky určené pro jednotlivé projekty. Tato finanční podpora by se měla zaměřit také na poskytovatele, aby podpořila rozvoj mikrocertifikátů v prioritních odvětvích.
Obecně platí, že země obvykle nabízejí mikrocertifikáty zdarma nebo za zvýhodněné ceny v prvních letech národního pilotního projektu či během zavádění systému mikrocertifikátů. Ve Finsku jsou kurzy nabízené v rámci pilotního projektu zaměřeného na mikrocertifikáty ve vysokoškolském vzdělávání v současné době bezplatné. Důvodem je to, že tyto náklady jsou hrazeny z prostředků vyčleněných na projekt v rámci programu JOTPA. Pro budoucí životaschopnost mikrocertifikátů však národní rámec pro mikrocertifikáty ve vysokoškolském vzdělávání stanoví, že poskytovatelé by měli mít v budoucnu možnost účtovat za kurzy poplatek, a to za předpokladu, že se jedná o hodnotné produkty zaměřené na rozvoj kompetencí, za které jsou lidé ochotni zaplatit (což vyžaduje, aby mikrocertifikáty byly relevantní pro trh práce). V Estonsku mohou poskytovatelé libovolně stanovovat školné za kurzy vedoucí ke získání mikrocertifikátů. Jelikož se pilotní projekt nachází teprve v počáteční fázi, neexistuje zatím žádný celostátní systém financování, který by tento typ vzdělávání pokrýval. Vzhledem k tomu, že mikrocertifikáty musí být dostupné, mají-li rychle reagovat na poptávku po dovednostech na trhu práce, má Ministerstvo školství a výzkumu v úmyslu rozšířit stávající programy financování tak, aby umožňovaly bezplatné vzdělávání vedoucí k získání mikrocertifikátů.
S ohledem na osvědčené mezinárodní postupy by Česká republika mohla zvážit, zda bude i nadále nabízet mikrocertifikáty zdarma nebo za zvýhodněnou cenu v prvních letech jejich zavádění či během pilotní fáze. To státní správě umožňuje vyzkoušet různé aspekty systému, než se rozhodne pro podobu, která bude nejlépe vyhovovat vzdělávacím potřebám českého trhu práce.
Jakmile bude systém zaveden, vzdělávání vedoucí k získání mikrocertifikátů by mělo přejít na model spolufinancování a být začleněno do systému IVÚ/ILA; stávající podpora v oblasti vzdělávání a odborné přípravy by měla být rozšířena tak, aby zahrnovala i mikrocertifikáty. V Austrálii mohou mít účastníci vzdělávání zapsaní u schváleného poskytovatele vysokoškolského vzdělávání nárok na program půjček na vysokoškolské studium (HELP), který jim pomáhá hradit náklady na studium. Pilotní projekt v oblasti mikrocertifikátů ve vysokoškolském vzdělávání představuje první netradiční typ kurzu, který může být financován z programu HELP, což umožnily změny v legislativě a předpisech. V Irsku je Národní fond pro odbornou přípravu financován především z účelového odvodu zaměstnavatelů, který se vypočítává jako procentní podíl z výdělků zaměstnanců. Fond spravuje Ministerstvo dalšího a vysokoškolského vzdělávání, výzkumu, inovací a vědy (DFHERIS) a jeho příjmy se využívají spíše na programy odborné přípravy, zvyšování kvalifikace a aktivace na trhu práce než na individuální podporu odborné přípravy. V letech 2015 až 2023 vyčlenil Národní fond pro odbornou přípravu 182 milionů EUR na podporu 461 kurzů a více než 700 kurzů vedoucích k získání mikrocertifikátů v rámci vysokoškolského vzdělávání. Finanční prostředky byly poskytnuty ve formě příspěvku na školné a určeny na inovativní metody výuky a rozvoj dovedností potřebných ve firmách a u zaměstnavatelů (Kelly et al., 2025[35]).
Doporučení 8.2: Zvážit vypracování zákona o celoživotním učení s cílem posílit řízení a správu systému mikrocertifikátů a mezisektorovou soudržnost
Jak již bylo uvedeno u základního prvku 1, mezinárodní zkušenosti ukazují, že nezávazné pokyny samy o sobě málokdy zajišťují dostatečně soudržný systém řízení, který je nezbytný pro vybudování systému mikrocertifikátů. Jednou z výzev v oblasti celoživotního učení v České republice je roztříštěnost iniciativ v oblasti vzdělávání dospělých, které nedokázaly vyřešit problém nedostatku kvalifikovaných pracovníků na trhu práce. Vzhledem k tomu, že neexistuje jednotný právní rámec pro celoživotní učení, jsou povinnosti v oblasti zajišťování kvality, uznávání, financování a zapojení zainteresovaných stran roztříštěny mezi řadu zákonů a prováděcích orgánů, což vyvolává nejistotu u poskytovatelů i účastníků vzdělávání a omezuje možnost rozšíření těchto programů.
Česko v současné době upravuje jednotlivé složky vzdělávání dospělých prostřednictvím samostatných právních předpisů, z nichž každý má své vlastní postupy, standardy a řídící struktury (Rámeček 3.8). Tato roztříštěnost ztěžuje jednotné zavádění mikrocertifikátů napříč odvětvími a brání vytvoření uceleného systému celoživotního učení, který by dospělým účastníkům umožňoval postupně získávat a kumulovat výsledky učení.
Rámeček 3.8. Vzdělávání dospělých je zmíněno v různých právních předpisech a spadá do působnosti několika ministerstev a jejich útvarů
Copy link to Rámeček 3.8. Vzdělávání dospělých je zmíněno v různých právních předpisech a spadá do působnosti několika ministerstev a jejich útvarůŠkolský zákon, který zakotvuje právo každého člověka vzdělávat se po celý život.
Zákon o vysokých školách, zejména § 60 o celoživotním vzdělávání, který vysokým školám přiznává právo nabízet studentům vzdělávací programy nevedoucí k získání akademického titulu.
Zákon o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání umožňuje ověření a uznání výsledků dalšího vzdělávání (neformálního a mimoškolního vzdělávání) prostřednictvím zkoušek a udělení osvědčení o profesních kvalifikacích zapsaných do Národní soustavy kvalifikací (NSK).
V souladu se zákonem o zaměstnanosti (zákon č. 435/2004 Sb.) stanoví vyhláška Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy č. 176/2009 požadavky na podání žádosti o akreditaci rekvalifikačních programů, organizaci rekvalifikačního procesu a podmínky jeho ukončení.
Vytvoření jednotné právní úpravy v oblasti celoživotního učení a vymezení jasného rámce pro mikrocertifikáty v rámci této právní úpravy přináší řadu výhod. Například estonský zákon o vzdělávání dospělých představuje jednotný právní základ pro mikrocertifikáty a vymezuje odpovědnosti, opatření pro zajištění kvality a meziodvětvovou soudržnost v oblasti vzdělávání dospělých. Tento přístup pomohl Estonsku vybudovat integrovanější systém, v němž jsou mikrocertifikáty uznávány a oceňovány jak účastníky vzdělávání, tak zaměstnavateli a poskytovateli vzdělávání, a je jedním z faktorů, které umožnily zapojení poskytovatelů neformálního vzdělávání do systému mikrocertifikátů.
Ve střednědobém horizontu by Česká republika měla zvážit vypracování zákona o celoživotním učení, který by poskytl stabilní základ potřebný pro rozšíření mikrocertifikátů, podpořil strategický rozvoj pracovní síly a posílil politiku celoživotního vzdělávání. Toto doporučení není přímo vyžadováno doporučením Rady EU (které nepředepisuje konkrétní legislativní nástroj), ale je v souladu s preferencemi zainteresovaných stran. Jakákoli legislativní úprava týkající se zákona o zaměstnanosti by musela být iniciována Ministerstvem práce a sociálních věcí; je zapotřebí spolupráce e obou ministerstev.
Literatura
[19] Australian Government - Department of Education (2025), Microcredentials Pilot in Higher Education, https://www.education.gov.au/microcredentials-pilot-higher-education (accessed on 29 April 2026).
[3] Australian Government - Department of Education, Skills and Employment (2022), National Microcredentials Framework, Department of Education, Skills and Employment, https://www.education.gov.au/higher-education-publications/resources/national-microcredentials-framework (accessed on 29 April 2026).
[10] Cedefop (2023), “Microcredentials for labour market education and training:”, Vol. Cedefop research paper no. 89, https://data.europa.eu/doi/10.2801/566352 (accessed on 29 April 2026).
[24] Cedefop (2023), Skills anticipation in Ireland, https://www.cedefop.europa.eu/en/data-insights/skills-anticipation-ireland-2023-update (accessed on 29 April 2026).
[7] Council of the European Union (2022), Council Recommendation of 16 June 2022 on a European approach to micro-credentials for lifelong learning and employability 2022/C 243/02, https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=CELEX:32022H0627(02)#ntr1-C_2022243EN.01002101-E0001 (accessed on 29 April 2026).
[32] Credential Engine (2026), Making Credentials/Skills/Opportunities Transparent, https://credentialengine.org/ (accessed on 29 April 2026).
[18] Czech National Agency for International Education and Research (2023), Apply for a Course, https://www.studujnavs.gov.cz/ (accessed on 29 April 2026).
[29] Drenkhan, E. (2024), Green skills to support the green transition of companies - activities in Estonia: Green skills programme funded by Recovery and Resilience Facility (RRF). , https://conference.basicskills.eu/wp-content/uploads/2024/07/P2_1_Ena_Drenkhan_Green_skills_to_support_the_green_transition_of_companies____Estonia_EBSN2024.pdf (accessed on 29 April 2026).
[22] European Commission (2024), Eurydice: Estonia, https://eurydice.eacea.ec.europa.eu/eurypedia/estonia/overview (accessed on 29 April 2026).
[1] European Union (2022), Council recommendation of 16 June 2022 on a European approach to micro-credentials for lifelong learning and employability, https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/PDF/?uri=CELEX:32022H0627(02) (accessed on 29 April 2026).
[6] Government of Czechia (2004), Employment Act (435/2004 Coll.), https://www.cizinci.cz/documents/551336/568645/act_no._435_2004_coll._1.1.2018.pdf/240fb9ae-ad66-febf-7b6d-5d22e22d647c (accessed on 29 April 2026).
[4] Government of Czechia (2004), Školský zákon ve znění účinném ode dne 1. 9. 2025 a od pozdějších dnů (Education Act as amended from 1 September 2025 and later), https://msmt.gov.cz/dokumenty/skolsky-zakon-ve-zneni-ucinnem-ode-dne-1-9-2025 (accessed on 29 April 2026).
[5] Government of Czechia (1998), Act on Higher Education Institutions - Act No. 111/1998 Coll, Legislation on higher education, https://msmt.gov.cz/vzdelavani/vysoke-skolstvi/legislativa (accessed on 5 June 2026).
[20] JOTPA (2024), “Piloting of small competence modules to be launched in seven higher education institutions”, Press release, https://www.jotpa.fi/fi/ajankohtaista/tiedotteet/pienten-osaamiskokonaisuuksien-pilotointi-kaynnistyy-seitsemassa (accessed on 29 April 2026).
[35] Kelly, E. et al. (2025), “Roadmap for an evaluation of the National Training Fund”, ESRI Research Series Number 221, https://www.esri.ie/system/files/publications/RS221.pdf (accessed on 29 April 2026).
[17] Kočí, J. et al. (2023), National analysis of the state of evidence on completion of CVT courses and lifelong learning programmes, Charles University, https://cczv.cuni.cz/CCZVEN-685-version1-npo_sc_c1_ps1_analyza_narodni_final_5_2023_en.pdf (accessed on 29 April 2026).
[28] Kolektiv projektu MOV (2020), Modularization of vocational education from concept to implementation of modularization in secondary vocational schools, https://www.edu.cz/wp-content/uploads/2020/08/Bro%C5%BEura-Modularizace-odborn%C3%A9ho-vzd%C4%9Bl%C3%A1v%C3%A1n%C3%AD_od-koncepce-k-zav%C3%A1d%C4%9Bn%C3%AD-modularizace-na-SO%C5%A0.pdf (accessed on 29 April 2026).
[21] McCoshan, A. (2023), Case study Ireland: Microcredentials for labour market education and training volume: First look at mapping microcredentials in European labour-market-related education, training and learning: take-up, characteristics and functions, Cedefop, https://www.cedefop.europa.eu/files/ireland_microcredentials_mapping.pdf (accessed on 29 April 2026).
[34] Ministry of Education and Culture (n.d.), Digital service package for continuous learning, https://okm.fi/hanke?tunnus=OKM069:00/2021 (accessed on 29 April 2026).
[11] MPSV (2026), CDK - Centrální databáze kompetencí (Central Competencies Database), Národní Soustava Povolání (National Occupational System), https://cdk.nsp.cz/ (accessed on 29 April 2026).
[27] NPI ČR (2026), Střední odborné vzdělávání (Secondary vocational education), https://revize.rvp.cz/sv/stredni-odborne-vzdelavani (accessed on 29 April 2026).
[23] Nplus (2024), Micro-credentials for lifelong learning in the Netherlands, https://npuls.nl/_assets/5d4cb125-f2b1-4ae3-ad86-1ae98f3e7fb9/Npuls-microcredentials-magazine-EN.pdf (accessed on 29 April 2026).
[13] OECD (2026), Anticipating Skill Needs and Adapting Higher Education: From Insight to Alignment, Getting Skills Right, OECD Publishing, Paris, https://doi.org/10.1787/827b3ca4-en.
[33] OECD (2025), Advancing Adult Skills through Individual Learning Accounts: A Step-by-Step Guide for Policymakers, Getting Skills Right, OECD Publishing, Paris, https://doi.org/10.1787/08e1bdaf-en.
[9] OECD (2024), Agile Occupational and Training Standards for Responsive Skills Policies, Getting Skills Right, OECD Publishing, Paris, https://doi.org/10.1787/bacb5e4a-en.
[14] OECD (2023), Assessing and Anticipating Skills for the Green Transition: Unlocking Talent for a Sustainable Future, Getting Skills Right, OECD Publishing, Paris, https://doi.org/10.1787/28fa0bb5-en.
[30] OECD (2023), Flexible adult learning provision: What it is, why it matters, and how to make it work, https://www.oecd.org/content/dam/oecd/en/topic/policy-sub-issues/adult-learning/booklet-flexibility-2023.pdf (accessed on 29 April 2026).
[26] OECD (2023), “Micro-credential policy implementation in Finland, the Slovak Republic, Slovenia and Spain”, OECD Education Policy Perspectives, No. 86, OECD Publishing, Paris, https://doi.org/10.1787/c3daa488-en.
[16] OECD (2023), “Public policies for effective micro-credential learning”, OECD Education Policy Perspectives, No. 85, OECD Publishing, Paris, https://doi.org/10.1787/a41f148b-en.
[2] Parliment of Estonia (2025), Riigi Teataja (State Gazette), https://www.riigiteataja.ee/en/eli/ee/529062015007/consolide/current (accessed on 29 April 2026).
[15] Publishing, O. (ed.) (2016), “Getting Skills Right: Assessing and Anticipating Changing Skill Needs”, https://doi.org/10.1787/9789264252073-en.
[36] ReferNet Ireland & Cedefop (2024), Ireland: establishment of new National Skills Council, https://www.cedefop.europa.eu/en/news/ireland-establishment-new-national-skills-council (accessed on 29 April 2026).
[12] SOLAS (2024), Annual report and accounts 2024, https://a.storyblok.com/f/70398/x/172e05392e/solas_annual_report_2024.pdf (accessed on 29 April 2026).
[25] SOLAS (2024), Micro-Qualifications, https://www.solas.ie/microqualifications (accessed on 29 April 2026).
[31] SURF (n.d.), edubadges, https://www.surf.nl/en/services/edubadges (accessed on 29 April 2026).
[8] The Agency for VET and Adult Education (2022), Methodology for creating adult education programmes for acquiring micro-qualifications, partial qualifications and complete qualifications financed through vouchers and other sources of financing, https://www.asoo.hr/wp-content/uploads/2022/06/Metodologija_pdf.pdf (accessed on 29 April 2026).
Poznámky
Copy link to Poznámky← 3. V návaznosti na hodnocení irské strategie v oblasti kvalifikací provedené organizací OECD byly v roce 2024 znovu zřízeny Národní rada pro kvalifikace a devět regionálních fór pro kvalifikace, a to společně s novou Národní strategií v oblasti kvalifikací (ReferNet Ireland & Cedefop, 2024[36]). Účelem Národní rady pro kvalifikace je podporovat zapojení a spolupráci mezi ministerstvy a vládními agenturami, systémem vzdělávání a odborné přípravy a podniky. Národní rada pro kvalifikace a její činnost spadají pod Ministerstvo dalšího a vysokoškolského vzdělávání, výzkumu, inovací a vědy.