Tato kapitola se zabývá kontextem rozvoje a zavádění mikrocertifikátů jako nástroje pro zvyšování kvalifikace a rekvalifikaci v České republice. Nejprve podává stručný přehled klíčových trendů na českém trhu práce, které ovlivňují poptávku po kvalifikacích, a poté přechází k analýze současné nabídky a dostupnosti možností zvyšování kvalifikace a rekvalifikace k trendům v účasti na vzdělávání dospělých v Česku. Tato kapitola rovněž poukazuje na nedávné politické iniciativy související s rozvojem mikrocertifikátů, včetně pilotního projektu zaměřeného na vypracování standardů a nabídky mikrocertifikátů v sektoru vysokoškolského vzdělávání.
Směrem k harmonizovanému přístupu k mikrocertifikátům v České republice
2. Souvislosti rozvoje mikrocertifikátů v České republice
Copy link to 2. Souvislosti rozvoje mikrocertifikátů v České republiceAbstrakt
Hlavní závěry
Copy link to Hlavní závěryNezaměstnanost v České republice je mimořádně nízká, i když některé skupiny obyvatelstva stále čelí potížím při hledání zaměstnání; nedostatek pracovních sil a nesoulad mezi nabídkou a poptávkou po kvalifikacích představují pro českou ekonomiku stále větší výzvy. Tyto výzvy by mohly zpomalit zavádění nových technologií. Na druhou stranu se očekává, že technologický pokrok a automatizace ještě více prohloubí nedostatek kvalifikovaných pracovníků a nesoulad mezi nabídkou a poptávkou v oblasti kvalifikací.
Demografické změny začínají ovlivňovat i nabídku dovedností na trhu práce – a zvyšují potřebu celoživotního učení a dalšího vzdělávání.
Účast na vzdělávání dospělých v České republice je v rámci EU i v mezinárodním srovnání nízká, přičemž nejčastěji uváděnými důvody nízké účasti na vzdělávání dospělých na národní úrovni jsou omezený zájem a rodinné povinnosti.
Vysoká míra nesouladu mezi kvalifikací a pracovními pozicemi a nízký podíl pracovníků s vysokoškolským vzděláním zvyšují celkovou potřebu zvyšování kvalifikace a rekvalifikace.
V České republice v oblasti vzdělávání dospělých převládá neformální vzdělávání organizované zaměstnavateli, ačkoli většina těchto programů není akreditována. Modularizace odborného vzdělávání a přípravy (VET), která by mohla podpořit budoucí nabídku mikrocertifikátů, byla sice vyzkoušena, avšak v době zpracování této zprávy má stále jen omezený rozsah. Vysoké školy hrají v rámci celoživotního vzdělávání formální roli, avšak nabídka takových vzdělávacích programů je stále omezená.
Pilotní projekt zaměřený na testovací zavedení mikrocertifikátů na veřejných vysokých školách v letech 2022–2024 byl obecně považován za úspěšný. Mikrocertifikáty jsou i nadále nabízeny vysokými školami a české instituce spolupracují s evropskými partnery na poskytování mikrocertifikátů v rámci evropských univerzitních aliancí.
Národní soustava kvalifikací, který představuje centralizovaný systém výsledků učení pro kvalifikace spojené s konkrétními odbornými profesemi, nabízí nástroj, který lze využít k podpoře mikrocertifikátů v oblasti odborného vzdělávání a přípravy a také soukromými poskytovateli působícími v oblastech NSK. NSK však nepokrývá všechna profesní odvětví a někteří zainteresovaní ji považují za příliš rigidní a pomalou v přizpůsobování se požadavkům na změny.
Úsilí o vytvoření celostátního přístupu k hodnocení a předvídání potřeb v oblasti kvalifikací (SAA) v České republice probíhalo v rámci jednotlivých projektů a nevedlo k vytvoření udržitelného celostátního systému, který by podporoval rozvoj nabídky vzdělávání a odborné přípravy odpovídající potřebám trhu práce.
S cílem podpořit osvojování digitálních dovedností byl zaveden celostátní pilotní projekt modelu individuálního vzdělávacího účtu (ILA/IVÚ) určeného k financování zvyšování kvalifikace a rekvalifikace dospělých. V době zpracování této zprávy byl tento projekt již ukončen.
Žádný z útvarů Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy nemá na starosti vypracování celostátního přístupu k mikrocertifikátům a meziresortní spolupráce v oblasti politiky zvyšování kvalifikace a rekvalifikace je omezená.
Poptávka po zvyšování kvalifikace a rekvalifikaci: vývoj na trhu práce v České republice
Copy link to Poptávka po zvyšování kvalifikace a rekvalifikaci: vývoj na trhu práce v České republiceNezaměstnanost v České republice je mimořádně nízká, i když některé skupiny stále čelí potížím při hledání zaměstnání
Český trh práce vyniká mezi zeměmi OECD svou dlouhodobě nízkou mírou nezaměstnanosti. Od roku 2016 se míra nezaměstnanosti trvale drží pod 4 %, čímž výrazně předčí průměry EU-27 i OECD. Vzhledem k tomu, že míra nezaměstnanosti v posledních letech klesla až na 2 %, dosáhlo Česko v podstatě plné zaměstnanosti, což znamená, že většina lidí hledajících nové pracovní příležitosti již zaměstnání má. Kromě nízké nezaměstnanosti výrazně vzrostla i míra zaměstnanosti, a to z 65 % ekonomicky aktivního obyvatelstva v roce 2010 na 75 % v roce 2024, což je výrazně nad průměrem EU-27 (71 %) a OECD (70 %) (OECD, 2024[1]).
Ačkoli jsou hlavní ukazatele vývoje na českém trhu práce působivé, některé skupiny obyvatelstva se při hledání zaměstnání i nadále potýkají s obtížemi. U některých skupin mladých lidí, žen, osob s nižším dosaženým vzděláním a obyvatel ekonomicky znevýhodněných regionů je míra nezaměstnanosti vyšší.
Nezaměstnanost mladých lidí zůstává znatelně vyšší než nezaměstnanost ve starších věkových skupinách. V roce 2025 činila míra nezaměstnanosti u osob ve věku 15–24 let 10,5 %, což je téměř čtyřnásobek míry nezaměstnanosti u osob ve věku 25 let a starších, která činila pouhých 2,4 % (OECD, 2024[1]). Kromě toho je 8 % mladých lidí ve věku 15–29 let v České republice zařazeno do skupiny, která není zaměstnána ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy (NEET). Ačkoli je tento podíl mírně nižší než průměr EU, který činí 11 % (Obrázek 2.1), Česko vykazuje třetí největší genderový rozdíl v míře NEET v rámci EU. Zatímco mezi mladými muži tvoří skupina NEET pouze 4,5 %, u mladých žen je tento podíl výrazně vyšší, a to téměř 12 % – rozdíl činí 7,5 procentního bodu (p.p.), což daleko převyšuje průměrný rozdíl mezi pohlavími v EU, který činí 2 p.p. (Eurostat, 2026[2]). Tyto údaje poukazují na konkrétní potřebu cílených opatření, která by mladým ženám usnadnila přístup ke vzdělání, odborné přípravě a pracovním příležitostem.
Regionální rozdíly v nezaměstnanosti ještě více zdůrazňují strukturální nerovnosti (Obrázek 2.2). V roce 2024 zaznamenaly Moravskoslezský kraj (3,9 %) a region Severozápad (3,8 %) nejvyšší míru nezaměstnanosti, která přesáhla celostátní průměr 2,5 %, zatímco Středočeský kraj (1,2 %) a Praha (1,7 %) měly míru nezaměstnanosti nejnižší (Eurostat, 2026[3]) (OECD, 2024[4]). Tyto geografické nerovnosti odrážejí rozdíly v pracovních příležitostech a nabídce kvalifikované pracovní síly a zdůrazňují význam regionálně specifických opatření zaměřených na podporu místního hospodářského rozvoje a rozšíření možností zvyšování kvalifikace a rekvalifikace pro osoby, které jsou v současné době nezaměstnané nebo nedostatečně zaměstnané.
Obrázek 2.1. Podíl osob v kategorii NEET podle pohlaví (2025)
Copy link to Obrázek 2.1. Podíl osob v kategorii NEET podle pohlaví (2025)
Zdroj: Eurostat (Eurostat, 2026[2]), “Young people neither in employment nor in education and training by sex (NEET)” (database), https://doi.org/10.2908/SDG_08_20 (accessed on 13 April 2026).
Obrázek 2.2. Míra nezaměstnanosti podle regionů NUTS 2 (2024)
Copy link to Obrázek 2.2. Míra nezaměstnanosti podle regionů NUTS 2 (2024)
Poznámka: Regionální členění vychází z klasifikace NUTS (Klasifikace územních statistických jednotek). Další podrobnosti naleznete v NUTS – Klasifikaci územních statistických jednotek.
Zdroj: Eurostat (Eurostat, 2026[3]), Unemployment rates by educational attainment level and NUTS 2 region (database), https://doi.org/10.2908/LFST_R_LFU3RT (accessed on 13 April 2026).
Nedostatek pracovních sil a nesoulad mezi nabídkou a poptávkou po kvalifikacích představují pro českou ekonomiku stále větší výzvy
Vzhledem k historicky nízké míře nezaměstnanosti čelí zaměstnavatelé v České republice potížím při hledání vhodných uchazečů na určité pozice. Podle ročních údajů Eurostatu o volných pracovních místech činila míra volných pracovních míst v České republice v roce 2024 3,3 %, což je více než průměr EU, který činil 2,4 %. V souvislosti s těmito tlaky uvádí Úřad práce České republiky 120 profesí, v nichž přetrvává nedostatek pracovníků; jedná se o profese v oblasti informačních a komunikačních technologií, strojírenství a zdravotnictví, jakož i o nedostatek pracovníků ve stavebních oborech, ve výrobě a kovozpracujícím průmyslu, v dopravě (včetně řidičů těžkých nákladních vozidel) a ve vybraných službách a zemědělství. Zároveň Úřad práce České republiky uvádí 155 oborů s nadbytkem pracovníků. Mezi profese s nadbytkem pracovníků patří řidiči osobních automobilů, taxíků a dodávek; obecní administrativní pracovníci a další podpůrný administrativní personál (např. sekretářky a pracovníci pro zadávání dat); prodavači a pokladníci; asistenti učitelů a pracovníci v péči o děti; pracovníci ostrahy; a řada jednoduchých profesí, jako jsou uklízeči a pomocní pracovníci, manuální baliči, dělníci ve výrobě a další pracovníci na jednoduchých pozicích (Evropský orgán pro pracovní záležitosti, 2025[5]; Evropský orgán pro pracovní záležitosti, bez data[6]). Skutečnost, že vedle nedostatku pracovníků v některých oborech existuje zároveň velké množství oborů s nadbytkem pracovníků, naznačuje, že na trhu práce panují celkově napjaté podmínky, které však jsou doprovázeny nesouladem mezi kvalifikací a profesemi, a nejde tedy o jednotný nedostatek pracovní síly napříč všemi profesemi.
Obrázek 2.3. Míra volných pracovních míst a počet nedostatkových profesí (2024)
Copy link to Obrázek 2.3. Míra volných pracovních míst a počet nedostatkových profesí (2024)
Poznámka: Dánsko neposkytuje Eurostatu údaje o JVR. Průměrný počet identifikovaných profesí s nedostatkem pracovník v EU-27 se vypočítává pouze na základě zemí uvedených v grafu. Průměrná hodnota JVR pro EU-27 je převzata z Eurostatu. JVR zahrnuje činnosti NACE B–S („Průmysl, stavebnictví a služby“, s výjimkou činností domácností jako zaměstnavatelů a extrateritoriálních organizací) a z důvodu omezeného pokrytí dat nezahrnuje činnosti NACE A („Zemědělství, lesnictví a rybolov“).
Zdroj: Eurostat and EURES National Coordination Offices (Eurostat, 2026[7]; European Labour Authority, 2025[5]).
Nejnovější výsledky průzkumu OECD zaměřeného na dovednosti dospělých (PIAAC) ukazují, že dospělá populace v České republice dosahuje v oblasti obecných dovedností potřebných pro začlenění na trh práce a pro podporu produktivity výsledků, jež jsou v zásadě v souladu s průměrem OECD. Dospělí v České republice dosáhli v gramotnosti výsledku na úrovni průměru OECD (260 bodů), v adaptivním řešení problémů se přiblížili průměru OECD (250 bodů oproti 251 bodům) a v matematické gramotnosti překonali průměr OECD (267 bodů oproti 263 bodům). (OECD, 2024[8]). Tyto výsledky jsou lepší než výsledky sousedních zemí, přičemž čeští dospělí dosáhli výrazně lepších výsledků než jejich vrstevníci v Maďarsku a Polsku. Rozdíly v dovednostech mezi jednotlivými demografickými skupinami však poukazují na několik problémů. Dospělí s vysokoškolským vzděláním v České republice dosáhli v gramotnosti o 38 bodů lepšího výsledku než ti s maturitou, čímž překonali průměrný rozdíl v rámci OECD, který činí 33 bodů. V matematické gramotnosti byly zaznamenány značné rozdíly mezi pohlavími, přičemž muži dosáhli o 11 bodů lepších výsledků než ženy; v oblasti čtenářské gramotnosti ani v adaptivním řešení problémů však nebyly zjištěny žádné významné rozdíly.
Očekává se, že technologický pokrok a automatizace ještě více prohloubí problémy spojené s nesouladem mezi poptávkou a nabídkou kvalifikací.
Navzdory výše popsaným obecně pevným základům čelí česká pracovní síla značným rizikům vyplývajícím z rychlého technologického pokroku. Analýza OECD založená na údajích z roku 2019 ukazuje, že více než třetina pracovních míst v České republice byla vystavena vysokému riziku automatizace, čímž se země v žebříčku zemí OECD, u nichž jsou k dispozici údaje, umístila těsně za Maďarskem a Slovenskem. To představuje výrazný posun oproti roku 2012, kdy se Česko z hlediska rizika automatizace pohybovalo kolem průměru zemí OECD (OECD, 2019[9]).
Ačkoli tyto dvě studie používají odlišné metodiky, zhoršující se pozice Česka ve srovnání s průměrem OECD je pravděpodobně způsobena vysokým podílem pracovních míst ve zpracovatelském průmyslu a ve stavebnictví, kde se vyskytují úkoly, jež lze snadněji automatizovat. Ačkoli díky pokrokům v oblasti umělé inteligence (AI) lze automatizovat i některé úkoly v profesích vyžadujících vysokou kvalifikaci, mnoho dalších úkolů zůstává z hlediska automatizace náročných, což chrání klíčové prvky těchto pracovních míst před významnými narušeními (OECD, 2023[10]). I v éře umělé inteligence jsou pracovní místa v rizikových profesích obsazována převážně pracovníky s nižší kvalifikací, mezi nimiž převažují mladí lidé a muži (Lassébie a Quintini, 2022[11]). Tyto profese často zahrnují opakující se úkoly a jen omezené využití schopností řešit problémy, což zvyšuje riziko jejich automatizace. Řešení tohoto problému znamená zajistit, aby osoby vykonávající tato povolání, která jsou ohrožena automatizací, byly informovány a měly přístup ke kvalitním možnostem rekvalifikace.
Obrázek 2.4. Česko patří mezi země OECD s vyšším rizikem automatizace pracovních míst
Copy link to Obrázek 2.4. Česko patří mezi země OECD s vyšším rizikem automatizace pracovních místPodíl zaměstnanosti v profesích s nejvyšším rizikem automatizace podle zemí, 2019
Poznámka: Třímístné kódy profesí podle SOC s nejvyšším rizikem automatizace (horní kvartil). Výsledky vycházejí z průzkumu mezi odborníky, kteří posoudili míru automatizovatelnosti u 98 dovedností a schopností. Míra rizika automatizace se poté vypočítá pro jednotlivé profese jako průměrné hodnocení každé dovednosti či schopnosti využívané v dané profesi dle všech odpovědí odborníků, vážené podle významu těchto dovedností či schopností v dané profesi, jak je hodnotí O*NET. Průměr se vypočítává na základě údajů ze zemí uvedených v grafu.
Zdroj: Lassébie and Quintini (2022[11]), “What skills and abilities can automation technologies replicate and what does it mean for workers?: New evidence”, https://doi.org/10.1787/646aad77-en.
Demografické změny začínají ovlivňovat také dostupnost osob s potřebnými dovednostmi na trhu práce – a zvyšují potřebu celoživotního učení
Kromě technologického pokroku čelí Česko také výzvám spojeným se stárnutím obyvatelstva. Předpokládá se, že míra závislosti starších osob v této zemi se v příštích čtyřech desetiletích zdvojnásobí (Obrázek 2.5), a to v rámci trendu srovnatelného s průměrem zemí OECD, i když méně výrazného než v zemích, jejichž populace stárne nejrychleji. V roce 2020 činil index závislosti starších osob v České republice 34 %, což je více než průměr OECD, který činí 30 %. Očekává se, že do roku 2060 tento podíl vzroste na 48 %, což je méně než průměrná prognóza pro země OECD, která činí 59 % (OECD, 2024[12]).
Stárnoucí populace a rostoucí míra zaměstnanosti mezi staršími skupinami obyvatelstva zvyšují význam dostupných příležitostí k celoživotnímu učení a dalšímu vzdělávání. V letech 2000 až 2022 vzrostla míra zaměstnanosti osob ve věku 55–64 let v České republice o více než 20 procentních bodů, a to z 36 % v roce 2000 na 73 % v roce 2022 (OECD, 2024[1]). Tento pokrok trend byl podpořen důchodovými reformami, jako je postupné zvyšování důchodového věku a osvobození pracujících důchodců od placení důchodových příspěvků – opatření, jehož cílem je podpořit delší setrvání na trhu práce. Ve společnosti, kde se delší život a delší pracovní kariéra stávají normou, je podpora kultury celoživotníhoučení nezbytná pro udržení aktuálnosti dovedností a znalostí.
Obrázek 2.5. Demografické trendy v zemích OECD
Copy link to Obrázek 2.5. Demografické trendy v zemích OECDPočet osob v důchodovém věku (65+) na 100 osob v produktivním věku (20–64), v letech 1980, 2020 a 2060
Zdroj: OECD (2024[12]), Society at a Glance 2024. Calculations from United Nations, World Populations Prospects – 2022 Revisions.
Trendy a vývoj v oblasti vzdělávání dospělých
Copy link to Trendy a vývoj v oblasti vzdělávání dospělýchVzdělávání a odborná příprava dospělých v České republice jsou založeny převážně na neformálním vzdělávání organizovaném zaměstnavateli
Účast dospělých na vzdělávání v České republice se pohybuje kolem průměru EU. Podle průzkumu EU o vzdělávání dospělých z roku 2022 se v uplynulých 12 měsících zúčastnilo vzdělávání a odborné přípravy 46 % dospělých ve věku 25–64 let, přičemž průměr v EU činil 47 %. Zatímco se však průměr v EU zvýšil ze 44 % v roce 2016, míra účasti v České republice zůstala ve stejném období prakticky beze změny. Míra účasti na neformálním vzdělávání v České republice (48 %) je o něco vyšší než průměr EU (47 %), účast na formálním vzdělávání však zůstává nízká – účastní se ho pouze 2 % dospělých, zatímco průměr EU činí 6 %. Je třeba poznamenat, že účast na formálním vzdělávání v České republice od roku 2007 poklesla o dva procentní body, což poukazuje na klesající trend v České republice, který nebyl zaznamenán v ostatních evropských zemích. Účast na dalším vzdělávání má primárně podobu neformálního vzdělávání a odborné přípravy souvisejícími s výkonem zaměstnání, které financují zaměstnavatelé; takového neformálního vzdělávání se účastní přibližně 39 % českých dospělých ve věku 25–64 let, což je více než průměr EU, který činí 34 %. Neformální vzdělávání je rozšířenější, i když míra účasti v České republice (58 %) zaostává za průměrem EU (64 %) (Eurostat, 2024[13]).
Další důkazy poukazují na významnou roli zaměstnavatelů při podpoře celoživotního učení. Z průzkumu EU zaměřených na další odborné vzdělávání (CVT) z roku 2020 vyplývá, že 85 % podniků v České republice nabízí kurzy dalšího odborného vzdělávání, což je výrazně více než průměr EU, který činí 55 % (Obrázek 2.6). Kromě toho poskytuje odborné vzdělávání značná část malých a středních podniků (MSP) – 82 % podniků s 10 až 49 zaměstnanci nabízí odborné vzdělávání, což je výrazně nad průměrem EU, který činí 50 %.
Z dostupných údajů rovněž vyplývá, že délka vzdělávání dospělých v České republice bývá kratší a náklady nižší než v mnoha jiných zemích EU. Z průzkumu EU zaměřeného na vzdělávání dospělých vyplývá, že čeští účastníci formálního a neformálního vzdělávání věnují v průměru 42 hodin ročně vzdělávacím aktivitám, což je výrazně méně než průměr EU, který činí 144 hodin. Zejména v oblasti neformálního vzdělávání a odborné přípravy zaujímá Česko v rámci EU poslední místo s průměrem 30 hodin na účastníka (Eurostat, 2024[13]). Průzkum EU v oblasti odborného vzdělávání navíc ukazuje, že průměrné výdaje České republiky na kurzy odborného vzdělávání patří k nejnižším v EU, přičemž podniky vynakládají 320 EUR pps (standard kupní síly1, EU-27) na účastníka, zatímco průměr EU činí 1 433 EUR pps. Zejména malé podniky vykazují výrazně nižší výdaje na školení než je průměr v zemích EU (Eurostat, 2023[14]).
Obrázek 2.6. Další odborné vzdělávání je v českých podnicích velmi rozšířené
Copy link to Obrázek 2.6. Další odborné vzdělávání je v českých podnicích velmi rozšířenéPodíl podniků poskytujících kurzy CVT (2020)
Zdroj: Eurostat (2023[14]), Continuing Vocational Survey, https://ec.europa.eu/eurostat/web/microdata/continuing-vocational-training-survey.
Povinná školení hrají významnou roli při vysvětlování vysokého podílu kurzů odborného vzdělávání poskytovaných zaměstnavateli a účasti na vzdělávání dospělých v České republice. Mnohé kurzy pro dospělé jsou ze zákona povinné, což uměle zvyšuje počty účastníků. Povinné kvalifikace, jako jsou například ty, které se získávají v kurzech zaměřených na bezpečnost a ochranu zdraví při práci, představují dlouhodobé požadavky, které vytvářejí trvalou poptávku po vzdělávání v oblastech, jako je sociální práce, zdravotnictví a veřejná správa. Podle údajů Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) a Národního pedagogického institutu České republiky (NPI ČR) za rok 2020 patří mezi nejčastěji udělované profesní kvalifikace dle zákona č. 179/2006 Sb. strážný/strážná (147 994 zkoušek v roce 2020), sportovní masér/masérka (16 532 zkoušek) a chůva pro děti předškolního věku (9 803 zkoušek) (MŠMT; NPI ČR, 2021[15]).
Typickým účastníkem vzdělávání a odborné přípravy v České republice je mladý, městský, vysoce kvalifikovaný člověk, který je zaměstnaný a má vysokoškolské vzdělání
Jak je patrné z Obrázek 2.7, míra účasti na formálním a neformálním vzdělávání a odborné přípravě je u zaměstnaných osob výrazně vyšší – činí 52 % oproti průměru EU ve výši 54 % – než u nezaměstnaných (13 %). Míra účasti nezaměstnaných na vzdělávání dospělých je v České republice výrazně nižší než průměr EU, který činí 29 %. Podobně se i v České republice osoby mimo pracovní trh účastní vzdělávání dospělých v podstatně menší míře (15 %) než jejich evropští vrstevníci (24 %).
Účast na vzdělávání dospělých je rovněž výrazně vyšší u osob s vysokou úrovní dosaženého vzdělání (61 %) ve srovnání s osobami s nízkou úrovní (21 %), což odráží trendy pozorované v celé EU. Vysoce kvalifikované profese jsou spojeny s vyšší účastí na vzdělávání dospělých, což je pravděpodobně dáno poptávkou po neustálém rozvoji dovedností v profesích, kde je kladen větší důraz na znalosti. Mladší dospělí ve věku 25–34 let vykazují vyšší míru účasti než starší věkové skupiny (55–64 let), ačkoli Česko v případě této mladší věkové skupiny zaostává za průměrem EU – účast zde činí 48 % oproti 56,5 % v celé Evropě. Ačkoli jsou míry účasti relativně srovnatelné, podíl českých mužů je o něco vyšší než průměr EU (47 % oproti 46 %), zatímco podíl žen je nižší (44 % oproti 47 %). Obyvatelé měst, zejména těch větších, se častěji účastní vzdělávání a odborné přípravy než obyvatelé venkova, což odráží rozdíly v přístupu k vzdělávacím příležitostem.
Obrázek 2.7. V České republice se účast dospělých na vzdělávání výrazně liší v závislosti na socioekonomických skupinách, přičemž rozdíly mezi pohlavími jsou minimální
Copy link to Obrázek 2.7. V České republice se účast dospělých na vzdělávání výrazně liší v závislosti na socioekonomických skupinách, přičemž rozdíly mezi pohlavími jsou minimálníMíra účasti na formálním a neformálním vzdělávání a odborné přípravě v České republice podle demografických charakteristik (2022)
Poznámka: Lidé ve věku 25–64 let představují referenční skupinu pro všechny demografické charakteristiky s výjimkou věku. Nízká úroveň dosaženého vzdělání odpovídá úrovním ISCED 0–2 (nižší než základní, základní a nižší střední vzdělání), vysoká úroveň dosaženého vzdělání odpovídá úrovním ISCED 5–8 (terciární vzdělání); za nízkokvalifikované profese se považují základní profese, za vysoce kvalifikované profese se považují manažeři, odborníci, technici a pomocní odborníci.
Zdroj: Eurostat (2024[13]), Adult Education Survey, https://ec.europa.eu/eurostat/web/microdata/adult-education-survey.
U dvou z pěti českých dospělých se projevuje nesoulad mezi oborem studia a povoláním
Čeští pracovníci často vnímají nesoulad mezi oborem studia, v němž získali nejvyšší kvalifikaci, a svým současným zaměstnáním. Podle průzkumu dovedností dospělých z roku 2023 má přibližně 42 % pracovníků kvalifikaci v oboru, který neodpovídá typickým požadavkům jejich zaměstnání – jedná se o šestý nejvyšší podíl mezi zeměmi OECD a hodnotu převyšující průměr OECD, který činí 38 % (Obrázek 2.8). Ačkoli nesoulad mezi oborem studia a povoláním sám o sobě nepředstavuje problém (vzhledem k významu průřezových dovedností na trhu práce), mohou mít pracovníci, jejichž vzdělání neodpovídá jejich práci, větší potřebu cíleného zvyšování kvalifikace než ti, jejichž vzdělání lépe odpovídá úkolům, které vykonávají.
Rozložení výukových hodin v oblasti vzdělávání dospělých v České republice rovněž odhaluje specifické trendy pro tuto zemi. Podle průzkumu EU zaměřeného na vzdělávání dospělých z roku 2022 je značná část času věnována vzdělávání dospělých v oblasti umění a humanitních věd (22,5 %), zatímco obory, které jsou více v souladu s požadavky trhu práce, jako je obchod, administrativa a právo či služby, představují 14 % času stráveného výukou v rámci vzdělávání dospělých. To je v rozporu s průměrným podílem výukového času věnovaného jednotlivým oborům v rámci EU, kde nejvyšší podíl výukového času připadá na obchod, správu a právo (20 %), po nichž následují zdravotnictví a sociální služby (16 %) a dále umění a humanitní vědy (11,5 %). Jak v České republice, tak v rámci EU obecně zůstává počet vyučovacích hodin věnovaných klíčovým oborům, jako jsou strojírenství, zpracovatelský průmysl a stavebnictví, stejně jako informační a komunikační technologie, relativně nízký – pohybuje se mezi 7 % a 9 % celkového počtu vyučovacích hodin, a to navzdory jejich významu pro potřeby trhu práce (Eurostat, 2024[13]).
Obrázek 2.8. U dvou z pěti českých dospělých se projevuje nesoulad mezi oborem studia a vykonávaným povoláním, což je více než průměr OECD.
Copy link to Obrázek 2.8. U dvou z pěti českých dospělých se projevuje nesoulad mezi oborem studia a vykonávaným povoláním, což je více než průměr OECD.Nesoulad mezi oborem studia a povoláním (2023)
Poznámka: Dospělí ve věku 25–65 let, kteří nejsou osobami samostatně výdělečně činnými. Nezahrnuje dospělé, u nichž byl kvůli jazykové bariéře proveden pouze rozhovor ve formě krátkého vyjádření. Ukazatele nesouladu jsou definovány v tabulce 4.2 a v rámečku 4.4. Při interpretaci výsledků je třeba postupovat opatrně vzhledem k vysokému podílu respondentů s neobvyklými vzorci odpovědí. Viz poznámka k Polsku v Průvodci pro čtenáře.
Zdroj: OECD (2024[8]), Do Adults Have the Skills They Need to Thrive in a Changing World?: Survey of Adult Skills 2023, https://doi.org/10.1787/b263dc5d-en.
Česko patří mezi země OECD s nejnižším podílem vysokoškolsky vzdělaných osob, přesto čtvrtina dospělých uvádí, že je pro svou práci překvalifikovaná
Poměrně nízká míra účasti dospělých v České republice na formálním vzdělávání může částečně odrážet relativně nízkou úroveň dosaženého vzdělání v populaci. V roce 2023 mělo 27 % dospělých ve věku 25‑64 let vysokoškolský titul, zatímco průměr v zemích OECD činil 41 %. Pro většinu dospělých zůstává vyšší sekundární vzdělání nejvyšší dosaženou úrovní vzdělání (OECD, 2024[16]).
Je zajímavé, že navzdory nízkému podílu dospělých s vysokoškolským vzděláním je téměř čtvrtina českých dospělých – 24 % – pro své současné pracovní pozice překvalifikovaná (OECD, 2024[8]), což ještě více zdůrazňuje potenciální nesoulad mezi jejich kvalifikací a požadavky trhu práce.
Hlavními překážkami účasti na vzdělávání a odborné přípravě v České republice jsou omezený zájem a rodinné povinnosti, zatímco finanční náklady a časové omezení hrají ve srovnání s ostatními zeměmi EU méně významnou roli
V průzkumu EU zaměřeném na vzdělávání dospělých z roku 2022 vyjádřila značná část dospělých v České republice omezený zájem o účast na vzdělávání a odborné přípravě. 51 % všech respondentů uvedlo, že se nezúčastnilo ani nemá zájem se účastnit vzdělávání a odborné přípravy, zatímco v rámci EU-27 to bylo 42 %. Z těch, kteří se nezapojili, 94 % uvedlo, že nemají zájem se účastnit, což je výrazně více než průměr EU, který činí 80 %. I mezi těmi, kteří se vzdělávacích aktivit zúčastnili, vyjádřilo přání účastnit se jich častěji pouze 6 %, což je méně než průměr EU, který činí 16 % (Eurostat, 2024[13]). Z těchto údajů vyplývá, že mnoho lidí v České republice považuje své současné dovednosti za dostačující, případně si neuvědomuje měnící se požadavky na dovednosti a možný dopad na jejich kariéru. Vzhledem k vysokému riziku automatizace v České republice a k nutnosti přijmout politická opatření na podporu digitální a zelené transformace představuje řešení problému nízké motivace k rozvoji dovedností výzvu pro tvůrce politik, kteří se snaží zajistit odpovídající nabídku kvalifikací.
U osob, které mají zájem o vzdělávání a odbornou přípravu, ale nemohou se jich účastnit, jsou nejčastěji uváděnou překážkou rodinné povinnosti, které se týkaly 32 % respondentů. Naopak finanční omezení (5 %) a kolize termínů (11,5 %), jež v rámci EU často představují významné překážky, uvedlo v porovnání s ostatními zeměmi EU relativně málo českých respondentů (Eurostat, 2024[13]). Tyto trendy naznačují, že ačkoli tradiční překážky, jako jsou náklady a čas, nejsou v České republice tak naléhavé, poskytování flexibilních a snadno dostupných vzdělávacích příležitostí – jako jsou například mikrocertifikáty – by mohlo jednotlivcům pomoci skloubit jejich vzdělávací ambice s osobními povinnostmi.
Opatření a zásady v oblasti celoživotního učení
Copy link to Opatření a zásady v oblasti celoživotního učeníOdpovědnost za celoživotní učení v České republice je roztříštěná
Stejně jako ve většině zemí OECD je i v České republice prostředí celoživotního učení a dalšího vzdělávání dospělých roztříštěné a působí v něm široká škála poskytovatelů vzdělávání a odborné přípravy, kteří fungují nezávisle na sobě. Vzdělávání dospělých a celoživotní učení se řídí řadou předpisů a podléhá dohledu různých veřejných orgánů (Tabulka 2.1). Školy odborného vzdělávání a přípravy, vysoké školy i poskytovatelé neformálního vzdělávání fungují každý v odlišném právním rámci. Kromě vzdělávání dospělých, jež zajišťují formální poskytovatelé vzdělávání a odborné přípravy v oblasti odborného vzdělávání a přípravy a vysokoškolského vzdělávání, je velká část dalšího vzdělávání v České republice zajišťována komerčními poskytovateli vzdělávání, kteří působí mimo rámec klíčových právních předpisů.
Vznik Národní soustavy profesních kvalifikací (Národní soustava kvalifikací, NSK) v roce 2007 znamenal krok směrem ke standardizaci nabídky odborně orientovaného vzdělávání. NSK je veřejný registr profesních kvalifikací, které jsou v České republice ověřovány a uznávány. Stanoví požadavky na kompetence pro odborné kvalifikace v rámci kompetenčních celků, a kvalifikační a hodnotící standardy profesních kvalifikací. NSK umožňuje srovnatelnost různých vzdělávacích cest, díky čemuž je možné propojit počáteční a další vzdělávání a výsledky dalšího vzdělávání. Slouží jako referenční rámec pro přípravu části rekvalifikačních kurzů a reforem v odvětví profesního vzdělávání a přípravy. Zavádění tohoto národního systému však probíhá nerovnoměrně a týká se pouze možností ověřování a uznávání odborných kompetencí, které jsou výslovně navázány na konkrétní profesní kvalifikace uvedené v registru.
Zbývající část této kapitoly se zabývá typy poskytovatelů a programů vzdělávání dospělých, které existují v České republice, a nastiňuje hlavní právní a řídící struktury, mechanismy financování a procesy zajišťování kvality v odvětvích odborného vzdělávání a přípravy, vysokoškolského vzdělávání a vzdělávání dospělých. Poukáže také na klíčové politické iniciativy, jež v posledních desetiletích formovaly oblast celoživotního vzdělávání.
Tabulka 2.1. Hlavní kategorie státem uznávaných forem celoživotního učení v České republice
Copy link to Tabulka 2.1. Hlavní kategorie státem uznávaných forem celoživotního učení v České republice|
Navazující a zkrácené studium |
Programydalšího vzdělávání |
Studijní programy vedoucí k získání profesních kvalifikací dle NSK |
Rekvalifikační kurzy |
|
|---|---|---|---|---|
|
Typy poskytovatelů |
Střední odborné školy |
Vysoké školy |
Všichni, včetně komerčních vzdělávacích institucí a firem |
|
|
Právní rámec |
Školský zákon |
Zákon o vysokých školách |
Zákon o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání |
Zákon o zaměstnanosti |
|
Správa a řízení |
MŠMT |
MŠMT nese celkovou odpovědnost, přičemž jednotlivé instituce disponují značnou autonomií |
MŠMT |
MPSV a MŠMT |
|
Mechanismy financování |
Převážně veřejné |
Převážně soukromé (placené) |
V případě veřejných škol odborného vzdělávání a přípravy se jedná většinou o veřejné školy, v ostatních případech o soukromé |
Veřejné |
|
Akreditace a externí zajišťování kvality |
Externí hodnocení programu na úrovni poskytovatele |
Neuplatňuje se (Externí akreditace na úrovni poskytovatele se nevztahuje na celoživotní vzdělávání) |
Akreditace ze strany MŠMT a dalších příslušných ministerstev na úrovni studijního programu |
Akreditace ze strany MŠMT na úrovni studijního programu (s některými výjimkami) |
Poznámka: Tabulka obsahuje pouze kurzy určené pro dospělé studenty, které jsou oficiálně uznány vládou. Tyto kategorie se vzájemně nevylučují; například program vedoucí k získání profesní kvalifikace NSK může být zároveň zařazen do kategorie rekvalifikačních kurzů.
Systém odborného vzdělávání a přípravy v České republice nabízí možnosti dalšího vzdělávání, i když jeho modernizace postupuje pomalu a účast dospělých je nízká
Odborné vzdělávání a příprava se v České republice poskytují na úrovni sekundárního a terciárního vzdělávání. Na úrovni sekundárního vzdělávání zajišťují počáteční odborné vzdělávání a přípravu (IVET) střední odborné školy , které nabízejí tříleté studijní programy zakončené získáním výučního listu a čtyřleté studijní programy zakončené maturitní zkouškou.2 Takto získané kvalifikace spadají do úrovní 3 a 4 Evropského rámce kvalifikací (EQF). Na terciární úrovni poskytují vyšší odborné školy (VOŠ) vyšší odborné vzdělávání a přípravu, které vedou k získání kvalifikace na úrovni 6 evropského rámce kvalifikací (EQF). VOŠ jsou často začleněny do středních škol, což znamená, že pod jednou střechou jsou k dispozici rozmanité studijní možnosti.
Většina počátečního odborného vzdělávání a přípravy (IVET) se uskutečňuje v rámci veřejných středních odborných škol, které jsou bezplatné a jsou financovány Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) a z rozpočtů krajů, v nichž působí. Soukromé a církevní školy mohou vybírat školné. Všechny VOŠ, včetně veřejných, mohou vybírat školné, jehož výši upravuje ministerská vyhláška. Národní učební plány - rámcové vzdělávací programy - se přijímají centrálně pro celou zemi a schvaluje je MŠMT. Iniciativy zaměřené na zavedení modularizace toto vzdělávání vedly k určitým reformám programů počátečního odborného vzdělávání a přípravy, i když dosavadní pokrok je zatím omezený.
Veřejné střední školy odborného vzdělávání a přípravy nabízejí také programy dalšího odborného vzdělávání a přípravy (CVET) pro zaměstnané dospělé, jako je například navazující (tj. nástavbové) studium a zkrácené studium. Tyto kurzy jsou kratší než úplné odborné kvalifikace a vyžadují docházku do školy (obvykle o víkendech) v kombinaci s distančním vzděláváním a samostudiem. Nástavbové studijní programy umožňují studentům s dosaženým stupněm vzdání na úrovni 3 EQF (tříletý studijní program v rámci počátečního odborného vzdělávání a přípravy) získat stupeň vzdělání na úrovni 4 EQF (čtyřletý studijní program zakončený maturitou). Nástavbových programů se účastní převážně mladí lidé, jsou však otevřené i starším dospělým, kteří chtějí své původní tříleté vzdělání doplnit získáním maturitního vysvědčení. Zkrácené programy jsou určeny pro studenty, kteří již absolvovali středoškolské vzdělání (ať už tříletý, nebo čtyřletý program), a studenti v nich mohou získat buď výuční list , nebo dodatečné maturitní vysvědčení v jiném oboru. Pouze 7 % všech účastníků odborného vzdělávání a přípravy navštěvuje jiné než denní programy; účast na zkrácených programech však vzrostla z 540 účastníků v roce 2008/09 na 5 300 účastníků v roce 2021/22. 70 % účastníků nástavbových a zkrácených programů je starších 20 let (Cedefop, 2022[17]).
Veřejné školy odborného vzdělávání a přípravy poskytují účastníkům bezplatné navazující a zkrácené kurzy dalšího odborného vzdělávání a přípravy, přičemž náklady jsou hrazeny z veřejných dotací. Střední školy i VOŠ však mohou nabízet také další placené kurzy jako doplňkovou službu. Tyto kurzy, které nevedou k získání formální kvalifikace, jsou připravovány jednotlivými školami a jsou přizpůsobeny požadavkům zaměstnavatelů (často jsou vyvíjeny ve spolupráci se zaměstnavateli). Tento typ výcviku je však v České republice stále poměrně vzácný.
Ačkoli se spolupráce mezi středními odbornými školami a místními zaměstnavateli zintenzivnila, je stále omezená. V České republice existuje duální systém odborného vzdělávání, umožňující propojení odborné výuky a odborné praxe v podnicích , ale o míře jeho využití rozhodují samotné školy Legislativní opatření přijatá od roku 2014 podporují a posilují spolupráci mezi školami odborného vzdělávání a přípravy a zaměstnavateli prostřednictvím daňových pobídek, povinné účasti zaměstnavatelů při zkouškách v rámci odborného vzdělávání a přípravy a přímého zapojení odborníků z trhu práce do výuky na školách. Svaz průmyslu a dopravy České republiky a Svaz energetiky České republiky pomáhají mimo jiné svým členům při spolupráci s odbornými školami při tvorbě vzdělávacích programů a zprostředkování pracovních stáží s cílem lépe sladit vzdělávací a výcvikové programy s vývojem na trhu práce. Některá zařízení odborného vzdělávání a přípravy navázala dynamické vztahy s místními a regionálními zaměstnavateli, kteří jim poskytují informace o potřebách v oblasti dovedností a o inovacích v oblasti technologií, vybavení a pracovních postupů. Takováto intenzivní spolupráce však není běžná v celé zemi a mnoho škol stále poskytuje praktickou výuku pouze ve svých vlastních prostorách, což zvyšuje náklady na přizpůsobení se novému vybavení a pracovním postupům a také na získávání nových dovedností u učitelů (OECD, 2014[18]). Pouze 18 % absolventů odborného vzdělávání a přípravy absolvovalo v rámci studijního programu alespoň jeden měsíc praxe, zatímco v zemích EU je to v průměru 60 % (OECD, 2025[19]).
Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) ve spolupráci se Svazem průmyslu a dopravy ČR a Hospodářskou komorou ČR realizovalo v letech 2021–2022 projekt zaměřený na modernizaci odborného vzdělávání a přípravy v souladu s očekávanými požadavky na dovednosti v rámci iniciativy Průmysl 4.0. V rámci tohoto projektu došlo ke spolupráci mezi 36 společnostmi aodbornými školami s cílem aktualizovat jejich učební plány a firemní vzdělávací programy (Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2026[20]). Projekt byl ukončen v prosinci 2022, avšak vzdělávací materiály a informace o tom, jak navázat dialog mezi zaměstnavateli a vzdělávacími institucemi, jsou i nadále k dispozici na webových stránkách ministerstva (Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2026[20]).
Celoživotní vzdělávání je jedním ze základních poslání vysokých škol v České republice, i když míra účasti dospělých zůstává nízká
České vysokoškolské vzdělávání je převážně veřejné; 90 % studentů zapsaných do bakalářských, magisterských a doktorských studijních programů studovalo v roce 2022 na veřejných vysokých školách (OECD, 2026[21]) (OECD, n.d.[22]). Zřizování soukromých institucí začalo být možné teprve od roku 1998. Kromě toho existují také Univerzita obrany a Policejní akademie ČR jako státní vysoké školy.
Ačkoli formální studijní programy zůstávají hlavním zaměřením vysokých škol, Česko patří mezi několik málo zemí OECD, kde je celoživotní vzdělávání zákonem zakotveno jako jedno ze základních poslání vysokých škol (OECD, 2023[23]). § 60 zákona o vysokých školách (č. 111/1998 Sb.) definuje dva typy programů celoživotního vzdělávání: profesně orientované a zájmově orientované. Profesně orientované programy se soustředí na rozvoj dovedností pro konkrétní profese nebo na podporu dalšího profesního rozvoje. Zahrnují celou řadu oborů, včetně práva, řízení informačních technologií a vzdělávání. Zájmově orientované programy oslovují širší publikum. Kurzy určené speciálně pro starší dospělé (ve věku 50+) jsou známé jako programy Univerzity třetího věku. Kromě toho některé instituce nabízejí přípravné kurzy, které se často označují jako nultý ročník. Tyto kurzy pomáhají zájemcům o studium připravit se na přijímací zkoušky, poskytují doplňkové vzdělávání a odbornou přípravu nebo umožňují přístup ke kurzům pro první ročník.
Mnoho programů celoživotního vzdělávání v českém vysokoškolském systému není schvalována celouniverzitními orgány, jako standardní studijní programy. Výjimku tvoří např. některé profesně orientované programy (např. kurzy dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků, akreditované MŠMT). Externí akreditace prováděná Národním akreditačním úřadem pro terciární vzdělávání se vztahuje na úroveň instituce, nevztahuje se však na kurzy celoživotního vzdělávání. V důsledku toho leží odpovědnost za zajišťování kvality v oblasti celoživotního vzdělávání především na jednotlivých institucích, které provádějí hodnocení prostřednictvím svých interních systémů zajišťování kvality. Na veřejných vysokých školách za kvalitu programů celoživotního vzdělávání odpovídá interní orgán dané instituce nebo fakulty.
Vysoké školy mohou nabízet kurzy celoživotního vzdělávání buď bezplatně, nebo za poplatek. Většina kurzů je financována z účastnických poplatků, jelikož nespadají do rámce veřejného financování. Kurzy univerzit třetího věku však čerpají omezené veřejné finanční prostředky3 a pro účastníky jsou zpravidla poskytovány zdarma.
Rozsah programů celoživotního vzdělávání nepodléhá žádným omezením. Průzkum veřejných institucí ukazuje, že většina neakreditovaných profesně a zájmově orientovaných programů má rozsah 100 hodin nebo méně (78 %, resp. 91 %). Naproti tomu 57 % akreditovaných odborných programů přesahuje 100 hodin (Kočí et al., 2023[24]).
Účastníci celoživotního vzdělávání nejsou považováni za studenty; pokud se však zapíší do studijních programů vedoucích k získání akademického titulu, může jim být předchozí studium v rámci celoživotního vzdělávání uznáno formou kreditů. Podle zákona o vysokých školách jsou vzdělávací instituce povinny vydávat osvědčení všem absolventům programů celoživotního vzdělávání. Pokud tito absolventi následně nastoupí do akreditovaných studijních programů, mohou jim vzdělávací instituce započítat až 60 % kreditů získaných v programech celoživotního vzdělávání do jejich studia. Navzdory tomuto rámci však nedávná studie zaměřená na veřejné instituce ukazuje, že méně než 20 % programů celoživotního vzdělávání uděluje kredity v rámci Evropského systému přenosu a akumulace kreditů (ECTS), což naznačuje omezené uznávání těchto programů pro účely formálních kvalifikací (Kočí et al., 2023[24]).
Ačkoli je role vysokých škol v oblasti zvyšování kvalifikace a rekvalifikace stále ještě omezená, české vysokoškolské prostředí je odhodláno svou roli v této oblasti dále rozšiřovat. Počet účastníků profesně orientovaného celoživotního vzdělávání se v uplynulém desetiletí udržoval na stabilní úrovni, přičemž v roce 2018 činil přibližně 29 000 účastníků. Strategický záměr ministerstva pro oblast vysokých škol na období od roku 2021 označuje rozvoj kompetencí odpovídajících potřebám společnosti a trhu práce 21. století a zvyšování dostupnosti a relevance flexibilních forem vzdělávání za dvě ze svých šesti klíčových priorit (MŠMT, 2020[25]). Celoživotní vzdělávání je považováno za klíčový mechanismus k dosažení těchto cílů. Probíhají kroky směřující k rozšíření rozsahu veřejného financování tak, aby pokrývalo širší spektrum aktivit v oblasti celoživotního vzdělávání. Kromě toho se plánuje podpora zřizování specializovaných pracovišť v rámci jednotlivých institucí, které se budou zaměřovat na flexibilní formy výuky, včetně online vzdělávání a programů celoživotního vzdělávání. Plán platí do roku 2031 a je považován za „živý“ dokument, který může být v průběhu tohoto období revidován.
Vzdělávání nabízené neformálními poskytovateli je velmi rozšířené, i když mnoho kurzů není akreditováno
Další vzdělávání nabízejí i neformální poskytovatelé mimo sektor vysokoškolského vzdělávání a odborného vzdělávání a přípravy (Rámeček 2.1). V České republice zajišťují většinu neformálního vzdělávání a odborné přípravy komerční vzdělávací instituce, firmy či organizace poskytující vzdělávání svým zaměstnancům a neziskové organizace. Neexistuje žádný centrální orgán dohlížející na poskytování vzdělávání neformálními poskytovateli. Nevede se ani registr těchto poskytovatelů a stát jejich vzdělávací činnost nefinancuje. Výjimku představují rekvalifikační kurzy a kurzy digitálního vzdělávání. Podle Administrativního registru ekonomických subjektů je k lednu 2025 v odvětví „Vzdělávání – ostatní formy vzdělávání“ (kód CZ-NACE P85.59) registrováno přibližně 8 600 subjektů, mezi něž patří jakýkoli komerční subjekt poskytující vzdělávání, které nespadá do předškolního, základního, středního ani vysokoškolského vzdělávání4 (MFČR - Ministerstvo financí České republiky, 2023[26]).
Rámeček 2.1. Definice neformálního vzdělávání a odborné přípravy
Copy link to Rámeček 2.1. Definice neformálního vzdělávání a odborné přípravyNeformální vzdělávání a odborná příprava představují vzdělávání, které je institucionalizované, záměrné a plánované poskytovatelem vzdělávání. Neformální vzdělávání a odborná příprava slouží jako doplněk, alternativa nebo rozšíření formálního vzdělávání v rámci procesu celoživotního učení. Řídí se stanoveným vzdělávacím plánem, nemusí však být součástí souvislé vzdělávací dráhy propojené s dalšími vzdělávacími programy. Neformální vzdělávání a odborná příprava mohou být časově omezené a méně intenzivní a obvykle se uskutečňují formou krátkých kurzů, workshopů nebo seminářů. Neformální vzdělávání zpravidla vede k získání osvědčení, která příslušné vnitrostátní vzdělávací orgány neuznávají jako formální kvalifikaci, případně nemusí vést k získání žádného osvědčení. Je důležité zdůraznit, že neformální vzdělávání mohou poskytovat i poskytovatelé formálního vzdělávání, jako jsou například vysoké školy nebo školy odborného vzdělávání a přípravy.
Zdroj: Based on UNESCO (2011), International Standard Classification of Education, https://uis.unesco.org/sites/default/files/documents/international-standard-classification-of-education-isced-2011-en.pdf.
V České republice lze vzdělávání poskytované neformálními subjekty rozdělit do dvou typů: akreditované vzdělávání a neakreditované vzdělávání. Poskytovatelé neformálního vzdělávání mohou nechat své vzdělávací programy akreditovat dle zákona o zaměstnanosti. Mohou nabízet vzdělávací programy, které vedou k získání profesní kvalifikace podle NSK. Kurzy musí odpovídat struktuře a výsledkům učení stanoveným NSK. Kurzy jsou akreditovány různými veřejnými orgány v závislosti na oboru studia (např. Ministerstvo vnitra v případě kvalifikace pracovníků ostrahy (strážný/strážná) a Ministerstvo zdravotnictví v případě kvalifikací v oblasti zdravotnictví). Poskytovatelé neformálního vzdělávání pak mohou ve spolupráci s úřady práce (veřejnou službou zaměstnanosti) organizovat rekvalifikační kurzy. Tyto kurzy musí být vždy akreditované dle zákona o zaměstnanosti (§ 108 odst. 2 zákona č. 435/2004), a to i ty, které nevedou k získání profesní kvalifikace podle NSK. Dohled nad realizací rekvalifikačních kurzů spadá do gesce Ministerstva práce a sociálních věcí a úřadu práce. Tyto kurzy jsou součástí rámce aktivní politiky trhu práce, a proto jsou určeny především nezaměstnaným dospělým, kteří usilují o rekvalifikaci související s výkonem zaměstnání.5 Ve všech případech je akreditován konkrétní kurz, nikoli poskytovatel.
Poskytovatelé neformálního vzdělávání mohou provádět zkoušky za účelem ověření a uznání výsledků předchozího učení , k čemuž je opravňuje zákon o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání (č. 179/2006). Hodnotící standardy pro profesních kvalifikací jsou součástí registru profesních kvalifikací v NSK a poskytovatel neformálního vzdělávání se může rozhodnout, zda bude nabízet pouze vzdělávání se zkouškou nebo jen samotné zkoušky z profesních kvalifikací. Akreditované nebo nekareditovnaé vzdělávání a konání zkoušek z porfesních kvalifikací poskytované neformálními poskytovateli jsou placené služby, avšak nezaměstnaní dospělí mohou požádat o finanční podporu v rámci rekvalifikačního programu úřadu práce, který náklady na proces RPL hradí v plné výši.
Převážnou většinu sektoru neformálního vzdělávání v České republice tvoří neakreditované kurzy. Tyto kurzy lze rozdělit do dvou typů vzdělávacích aktivit: firemní školení organizovaná zaměstnavateli nebo prostřednictvím najatých externích poskytovatelů školení (fyzických osob), anebo školení na volném trhu poskytovaná převážně komerčními poskytovateli školení (komerčními subjekty). Ačkoli se neshromažďují žádné údaje o faktorech přispívajících k nárůstu účasti dospělých na vzdělávání, zainteresované strany tvrdí, že jedním z možných vysvětlení je zvýšená poptávka zaměstnavatelů po školeních souvisejících s prací na daném pracovišti. V české ekonomice působí řada nadnárodních společností, zejména v automobilovém, elektronickém a technologickém odvětví, které v souvislosti s technologickými a procesními inovacemi ve svých globálních dodavatelských řetězcích nabízejí více firemních školení. Poskytovatelé neformálního vzdělávání mohou rovněž nabízet kurzy akreditované komerčními subjekty, které jsou zaměřeny na dovednosti a úkoly související s výkonem zaměstnání v daném komerčním subjektu. Neakreditované kurzy jsou rovněž placené, ale dospělí obvykle dostávají podporu na vzdělávání od svých zaměstnavatelů.
Nedávné a probíhající iniciativy související s rozvojem mikrocertifikátů
Copy link to Nedávné a probíhající iniciativy související s rozvojem mikrocertifikátůV České republice existuje řada nedávných i probíhajících iniciativ, které mají potenciál podpořit rozvoj mikrocertifikátů. Mezi nejvýznamnější iniciativy, které veřejné orgány podporují nebo vedou, patří:
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) podpořilo v letech 2022–2024 pilotní projekt „Zlepšení prostupnosti vzdělání na úrovni vysokých škol pomocí mikrocertifikátů“ v rámci „specifického cíle C1“ Národního plánu obnovy (NPO) (Univerzita Karlova, 2024[27]). Do tohoto projektu, koordinovaného Univerzitou Karlovou, se zapojilo všech 26 veřejných vysokých škol a v jeho rámci vznikla řada výstupů, včetně pokynů k zavádění mikrocertifikátů ve vysokoškolském vzdělávání a společného online katalogu mikrocertifikátů (Study in Czechia (DZS), 2026[28]) a společný systém certifikace a ověřování mikrocertifikátů vydávaných vysokými školami (Mikrocertifikat.cz, 2026[29]).
Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV), které má na českém trhu práce širokou působnost v oblasti zvyšování kvalifikace a rekvalifikace, již realizovalo – nebo právě realizuje – několik projektů zaměřených na témata mající široký význam pro politiku v oblasti mikrocertifikátů, ačkoli žádný z nich se konkrétně nezabývá mikrocertifikáty jako takovými. Mezi tyto iniciativy patří národní cíl zvýšit do roku 2030 účast dospělých na vzdělávání, aktivity zaměřené na zlepšení přehledu o dovednostech (Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2026[20]), online databáze rekvalifikačních a dalších vzdělávání kurzů poskytovaných podle ustanovení zákona o zaměstnanosti („Jsem v kurzu“) (Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2026[30]) a pilotní zavedení individuálních vzdělávacích účtů k pokrytí nákladů pro účastníky na kurzy zvyšování kvalifikace a rekvalifikace6. Stávající programy rekvalifikace podporované MPSV – a akreditované MŠMT (Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, 2026[31]) – nejsou formálně mikrocertifikáty, ačkoli, jak již bylo zmíněno dříve v této kapitole, vykazují některé charakteristiky odpovídající nabídkám mikrocertifikátů v některých jiných mezinárodních systémech. Jak již bylo zmíněno, některé rekvalifikační kurzy jsou rovněž provázány s konkrétními výsledky učení a standardy hodnocení uvedenými v Národní soustavě kvalifikací (NSK), což zajišťuje určitou míru standardizace v rámci celé země.
Některé ze 14 českých krajů zavedly iniciativy zaměřené na lepší sladění nabídky a poptávky po kvalifikacích ve svých regionech a na podporu rekvalifikace pracovníků, kteří přišli o práci v důsledku ekonomických změn. Ačkoli se formální pravomoc krajů v oblasti vzdělávání omezuje na financování sítě středních škol, jsou kraje zároveň odpovědné za správu strukturálních a investičních fondů Evropské unie, což některým krajům umožnilo investovat do širšího rozvoje systému dovedností, jako je tomu v případě projektu TRAUTOM v Moravskoslezském kraji (viz níže) (Trautom, 2026[32]).
Kromě toho, jak je uvedeno níže, univerzity nadále rozšiřují svou nabídku mikrocertifikátů, a to jak na základě pilotního projektu v oblasti mikrocertifikátů, tak prostřednictvím partnerství s dalšími evropskými vysokoškolskými institucemi v rámci evropských univerzitních aliancí. V odvětví odborného vzdělávání a přípravy se v rámci pokračujících snah o modularizaci programů odborného vzdělávání na střední úrovni (IVET) usiluje o zajištění větší flexibility pro studenty, která jim umožní přístup k cíleným vzdělávacím modulům přizpůsobeným jejich konkrétním potřebám, ačkoli se tyto iniciativy stále nacházejí v rané fázi.
Ve zbývající části této kapitoly jsou podrobněji popsány tyto nedávné i stávající iniciativy, které tvoří základ, na němž lze vybudovat navrhovanou strategii popsanou v následující kapitole.
Největší pokrok byl dosažen při vypracovávání standardizovaného přístupu k mikrocertifikátům v sektoru vysokoškolského vzdělávání v rámci pilotního projektu na období 2022–2024
České vysoké školy se aktivně zapojují do národních i mezinárodních iniciativ na podporu rozvoje mikrocertifikátů, přičemž ústřední roli v nich sehrál pilotní projekt podporovaný Národním plánem obnovy (NPO) financovaným z prostředků EU. Pilotní projekt „Zlepšení prostupnosti vzdělání na úrovni vysokých škol pomocí mikrocertifikátů“ probíhal v letech 2022 až 2024 a jeho rozpočet činil přibližně 50 milionů Kč (2 miliony EUR) s cílem zavést koordinovaný přístup k mikrocertifikátům a digitalizaci ve výuce a správě studijních programů na všech 26 veřejných vysokých školách. Mezi hlavní činnosti v rámci tohoto projektu patřila analýza nabídky celoživotního vzdělávání v rámci vysokoškolského vzdělávání na národní i mezinárodní úrovni, standardizace procesů certifikace mikrocertifikátů a vypracování pokynů pro udělování kreditů a akademické uznávání. V rámci projektu byl rovněž vytvořen online katalog kurzů vedoucích k získání mikrocertifikátů a zaveden jednotný systém ověřování vzdělání.
Činnosti v rámci projektu se zaměřovaly na standardizaci s cílem vyřešit rozmanitost nabídky celoživotního vzdělávání mezi zúčastněnými institucemi. Analýza stávajících postupů odhalila značné rozdíly: některé programy byly založeny na kreditech, jiné nikoli; osvědčení se vydávala v papírové i digitální podobě, v některých případech však nebyla vydána žádná dokumentace. V zájmu zajištění jednotného přístupu projekt navrhl standardizaci ve čtyřech klíčových oblastech: 1) definice, 2) proces a forma certifikace, 3) uznávání kreditů a 4) správa a šíření informací o kurzech.
Prvním krokem v rámci projektu bylo vypracování společné definice mikrocertifikátů (Rámeček 2.2). Tato definice vychází z pojmu celoživotního vzdělávání uvedeného v zákoně o vysokých školách a zahrnuje prvky z doporučení Rady EU týkajícího se mikrocertifikátů, jako je například formulace výsledků učení a požadavků na zajištění kvality. V souladu se zaměřením projektu na digitalizaci definice stanoví, že mikrocertifikáty musí mít podobu elektronických záznamů. Dále se vyžaduje použití kreditů ECTS, přičemž doporučený rozsah je 1 až 60 ECTS7.
Další krok se zaměřil na sjednocení certifikačního procesu a formátu. Na základě přílohy I doporučení Rady EU projekt vymezil základní informace, které musí být uvedeny v certifikátu a na dodatkové straně (Tabulka 2.2), spolu s podrobnými pokyny pro popis jednotlivých položek. Například typ zajištění kvality lze zařadit pomocí kódu Europass „typ akreditace“ a specifikovat jako institucionální licenci, licenci studijního programu, institucionální zajištění kvality nebo zajištění kvality studijního programu. Výsledný standardizovaný formát osvědčení uvádí tyto informace v češtině i v angličtině, přičemž je možné přidat i další jazyky.
Kromě toho byly v rámci projektu vypracovány pokyny vycházející ze stávajících rámců pro udělování kreditů a uznávání předchozího vzdělání, a to s cílem podpořit akademické uznávání kreditů ECTS získaných prostřednictvím mikrocertifikátů. Cílem těchto pokynů je sjednotit postupy napříč institucemi. Kromě toho byl zaveden jednotný elektronický systém pro ověřování pravosti mikrocertifikátů vydávaných zúčastněnými institucemi, čímž se zajistila transparentnost a důvěryhodnost. Tento systém umožňuje automatické ověření mikrocertifikátů, a to buď pomocí jedinečného ověřovacího kódu, nebo aktualizací souboru JSON-LD přímo na platformě.
Dalším klíčovým aspektem standardizace byla správa a šíření informací o kurzech. Informace o kurzech celoživotního vzdělávání jsou zpravidla zveřejňovány na webových stránkách jednotlivých institucí a spravovány samostatně prostřednictvím studijního informačního systému každé z nich. S cílem zlepšit přístupnost projekt usiloval o zajištění interoperability mezi těmito systémy a centralizovaným online katalogem mikrocertifikátů, který je umístěn na webových stránkách České národní agentury pro mezinárodní vzdělávání a výzkum (Dům zahraniční spolupráce, DZS).
Rámeček 2.2. Definice mikrocertifikátů vypracovaná veřejnými vysokými školami
Copy link to Rámeček 2.2. Definice mikrocertifikátů vypracovaná veřejnými vysokými školamiPodle obecně přijímané definice, kterou používají vysoké školy:
Mikrocertifikát (mikrocredential) je elektronický záznam, osvědčení o absolvování jednotky učení malého rozsahu vyjádřeného v kreditech ECTS a o dosažení jasně definovaných a ucelených výsledků učení, tj. souboru znalostí, dovedností a postojů, které tvoří způsobilosti (kompetence).
Tyto jednotky učení jsou zařazeny do Evropského rámce kvalifikací, podléhají systému standardizovaných procesů zajišťování kvality a jsou posuzovány podle transparentních a jasně vymezených kritérií. Jednotkou učení může být například program celoživotního vzdělávání ve smyslu § 60 odst. 1 zákona č. 111/1998 Sb., zákona o vysokých školách, nebo soubor programů (několik souběžných nebo navazujících programů celoživotního vzdělávání).
Zdroj: Charles University (2024[27]), Improving the permeability of education at the university level with micro-credentials, https://cczv.cuni.cz/CCZV-572.html, accessed on 29 April 2026.
Tabulka 2.2. Údaje, které musí být uvedeny na osvědčení o mikrocertifikátu v oblasti vysokoškolského vzdělávání
Copy link to Tabulka 2.2. Údaje, které musí být uvedeny na osvědčení o mikrocertifikátu v oblasti vysokoškolského vzdělávání|
Osvědčení |
Dodatek k osvědčení* |
|---|---|
|
Země vydávajícího subjektu |
Údaje o studujícím a číslo osvědčení |
|
Udělující subjekt |
Forma účasti na vzdělávací aktivitě |
|
Identifikace studujícího |
Jazyk výuky programu |
|
Odkaz na právní předpisy |
Druh hodnocení |
|
Název mikrocertifikátu (programu) |
Dosažené hodnocení |
|
Typ zajištění kvality |
Zajištění kvality |
|
Pomyslný objem práce potřebný k dosažení výsledků učení vyjádřený v kreditech ECTS |
Výsledky učení |
|
Úroveň (případně cyklus, je-li to relevantní) vzdělávacího programu (podle EQF), pokud odpovídá povaze programu |
Systém kvalifikací, pokud se používá |
|
Číslo osvědčení |
Další informace |
|
Datum |
Prvky pro připojení k jednotnému systému pro ověřování mikrocertifikátů (QR kód, odkaz) |
Poznámka: *Očekává se, že univerzity v budoucnu přestanou vydávat samostatné „doplňkové listy“ a namísto toho budou poskytovat všechny relevantní údaje prostřednictvím jednotného systému pro ověřování mikrocertifikátů.
Zdroj: Charles University (2023), Proposal for Unified Microcredentials and Methodological Manual, https://cczv.cuni.cz/CCZVEN-685-version1-npo_sc_c1_ps3_final_en.pdf.
Uvádí se, že veřejné vysoké školy v rámci této iniciativy nabídly více než 80 programů vedoucích k získání mikrocertifikátů (MŠMT, 2024[33]). Analýza 29 studijních programů zveřejněných ve sdíleném online katalogu k říjnu 2024 (Česká národní agentura pro mezinárodní vzdělávání a výzkum, 2023[34]) ukázala, že více než 90 % studijních programů uvedených v katalogu mělo rozsah méně než 15 ECTS (Obrázek 2.9). Téměř polovina těchto programů měla rozsah méně než 5 ECTS, což odráží snahu vzdělávacích institucí odlišit mikrocertifikáty od stávajících delších programů celoživotního vzdělávání.
Obrázek 2.9. Mikrocertifikáty v oblasti vysokoškolského vzdělávání
Copy link to Obrázek 2.9. Mikrocertifikáty v oblasti vysokoškolského vzdělávání
Poznámka: Na základě údajů z 29 programů uvedených v online katalogu spravovaném DZS (stav k říjnu 2024).
Zdroj: DZS (n.d.), Microcredential Courses, https://www.studujnavs.gov.cz/.
Tři nejčastější studijní obory – „Obchod, administrativa a právo“, „Umění a humanitní vědy“ a „Inženýrství, výroba a stavebnictví“ – představovaly přibližně 70 % všech studijních programů. Mezi další oblasti patřily „Zdraví a sociální péče“, „Vzdělávání“, „Informační a komunikační technologie“, „Zemědělství, lesnictví, rybářství a veterinářství“ a „Přírodní vědy, matematika a statistika“. Pouze 2 z 29 dostupných programů uváděly možnost online výuky, zatímco 16 z nich uvádělo adresu fyzického místa konání, což naznačuje, že tyto kurzy se převážně konají prezenčně na akademické půdě. Ceny kurzů se značně lišily, pohybovaly se od bezplatných přes 4 000 Kč (přibližně 160 EUR) až po 46 000 Kč (1 800 EUR). Nabízené mikrocertifikáty odrážejí flexibilní přístup přijatý v rámci pilotního projektu, pokud jde o zaměření programů, přičemž jako mikrocertifikáty jsou nabízeny jak programy celoživotního vzdělávání zaměřené na profesní rozvoj, tak programy vycházející ze zájmů účastníků.
Výsledky činností podporovaných v rámci programu NPO byly doplněny prostřednictvím programu Jan Amos Komenský (OP JAK) na období 2021–2027, který je spolufinancován z Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR) a Evropského sociálního fondu Plus (ESF+). Cílem tohoto programu je poskytnout jednotlivcům rovné příležitosti k učení, aby mohli naplnit svůj potenciál, a podporovat „celoživotní vzdělávání, zejména flexibilní možnosti zvyšování kvalifikace a rekvalifikace pro všechny, s ohledem na podnikatelské a digitální dovednosti, lepší předvídání změn a nových požadavků na dovednosti na základě potřeb trhu práce, usnadňování kariérních přechodů a podporu profesní mobility“ (konkrétní cíl 2.5). V rámci této iniciativy byla vysokým školám poskytnuta podpora na posílení jejich programů celoživotního vzdělávání, přičemž na tyto aktivity byl vyčleněn rozpočet ve výši 500 milionů Kč (přibližně 20 milionů EUR). Očekává se, že výzva k podávání návrhů bude vyhlášena na konci roku 2025.
Spolupráce s evropskými vysokými školami rovněž podporuje rozvoj mikrocertifikátů ve vysokoškolském vzdělávání
Instituce zapojené do Evropské univerzitní iniciativy aktivně spolupracují s partnerskými vysokými školami po celé Evropě na vývoji mikrocertifikátů. Tato iniciativa, financovaná především z programu Erasmus+, si klade za cíl posílit mezinárodní konkurenceschopnost evropských vysokých škol a zároveň podporovat evropské hodnoty a identitu. Mikrocertifikáty jsou považovány za klíčový nástroj k podpoře spolupráce mezi partnerskými institucemi a většina aliancí financovaných v rámci této iniciativy se podílí na společném vývoji mikrocertifikátů.
Tabulka 2.3. Účast českých vysokých škol v evropských univerzitních aliancích
Copy link to Tabulka 2.3. Účast českých vysokých škol v evropských univerzitních aliancích|
Instituce |
Město / region |
Aliance |
Rok vybrané výzvy |
|---|---|---|---|
|
Univerzita Karlova |
Praha / CZ01 |
4EU+ |
2019 |
|
Masarykova univerzita |
Brno / CZ06 |
EDUC |
2019 |
|
Univerzita Palackého v Olomouci |
Olomouc / CZ07 |
Aurora |
2020 |
|
České vysoké učení technické v Praze |
Praha / CZ01 |
EuroTeQ |
2020 |
|
Ostravská univerzita |
Ostrava / CZ08 |
NEOLAiA |
2023 |
|
Slezská univerzita v Opavě |
Opava / CZ08 |
STARSEU |
2023 |
|
VŠB – Technická univerzita Ostrava |
Ostrava / CZ08 |
U!REKA SHIFT |
2023 |
|
Vysoké učení technické v Brně |
Brno / CZ06 |
EULiST |
2023 |
|
Západočeská univerzita |
Plzeň / CZ03 |
EUPeace |
2023 |
|
Mendelova univerzita v Brně |
Brno / CZ06 |
HEROES |
2024 |
|
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích |
České Budějovice / CZ03 |
KreativEU |
2024 |
|
Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně |
Zlín / CZ07 |
PIONEER |
2024 |
Zdroj: European Commission (2026[35]) European Universities alliances and their partners https://education.ec.europa.eu/education-levels/higher-education/european-universities-initiative/map#alliancelist (accessed on 2 June 2026).
Do roku 2026 se dvanáct českých vysokých škol stalo členy evropských univerzitních aliancí (Tabulka 2.3), přičemž většina z nich se zabývá vývojem a poskytováním mikrocertifikátů. Například Karlova univerzita, která stála v čele celostátní iniciativy v rámci NPO, je jedním z klíčových členů aliance 4EU+. Tato aliance v roce 2022 zveřejnila poziční dokument o mikrocertifikátech, v němž nastínila své společné chápání mikrocertifikátů jako krátkých vzdělávacích aktivit v rozsahu 1 až 15 kreditů ECTS, které jsou založeny na dosažených výsledcích a vydávají se v digitální podobě. Ačkoli jsou tyto mikrocertifikáty určeny především pro zapsané studenty, aliance zkoumá možnost jejich budoucího rozšíření i na nezapsané dospělé osoby. Kromě toho si aliance 4EU+ v roce 2024 ve spolupráci s MŠMT zajistila další finanční podporu v rámci výzvy programu Erasmus+ zaměřené na experimentování s politikami, a to za účelem společného vývoje mikrocertifikátů, které reagují na potřeby trhu práce, zejména v souvislosti se zelenou a digitální transformací (MŠMT, 2024[36]).
Česko stanovilo profesní a kvalifikační standardy v jednotlivých oborech odborného vzdělávání v Národní soustavě kvalifikací (NSK)
MŠMT vytvořilo Národní soustavu kvalifikací (NSK), což je veřejně přístupná databáze profesních kvalifikací v České republice. NSK stanovuje požadavky na kompetence nezávisle na způsobu, jakým jsou tyto kompetence získávány (např. prostřednictvím školního vzdělávání, samostudia, odborné praxe atd.). NSK rozlišuje mezi profesními kvalifikacemi, které zahrnují jednu nebo několik pracovních činností , a úplnými profesními kvalifikacemi, které pokrývají všechny dovednosti a odborné kompetence nutné pro výkon určitého povolání Úplná profesní kvalifikace se skládá z několika profesních kvalifikací. Každá profesní kvalifikace má kvalifikační standard (výčet kompetencí) a hodnotící standard (výčet způsobů a kritérií ověřování). Kvalifikační a hodnotící standardy procházejí schvalovacím procesem u příslušného schvalovacího orgánu (často ministerstva odpovědného za danou profesi) a tento schvalovací proces je završen schválením MŠMT.
NSK představuje společný rámec pro počáteční vzdělávání a vzdělávání dospělých a pro uznávání výsledků učení. Upravuje ji zákon o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání (č. 179/2006 Sb.). Ten umožňuje občanům získávání osvědčení o profesních kvalifikacích spadajících do NSK skrze procese ověření a uznávní výsledků předchozího učení, včetně kompetencí získaných prostřednictvím neformálního a mimoškolního vzdělávání.Profesní kvalifikace v rámci NSK jsou provázány s Národní soustavou povolání (NSP), kterou vypracovalo a aktualizuje MPSV. NSK využívá informace z NSP k zajištění toho, aby její kvalifikace splňovaly požadavky na kompetence stanovené pro konkrétní profese v NSP, čímž zajišťuje, že odborné vzdělávání odpovídá aktuálním trendům na trhu práce. NSK pro profesní kvalifikace rovněž uvádí kvalifikační úrovně, které odpovídají úrovním 2 až 7 Evropského rámce kvalifikací (EQF).
Do roku 2008 zahrnovala NSK především řemeslné profesní kvalifikace a některé kvalifikace v oblasti služeb. Projekt NSK2 probíhal v letech 2009 až 2015 a zahrnoval rozšíření registru na další uznávané profesní kvalifikace, příslušné kompetence a hodnotící standardy; registr je pravidelně aktualizován o nové kvalifikace v závislosti na potřebách trhu práce. K lednu 2025 bylo v databázi zaznamenáno 1 451 kvalifikací (NPI ČR, bez data[37]). Odvětvími s nejvyšším počtem profesníchkvalifikací jsou stavebnictví, geodézie a kartografie (163), zemědělství a lesnictví (139) a strojírenství a strojní výroba (137). K polovině března 2024 bylo vydáno přibližně 381 500 osvědčení o získání profesní kvalifikace. Většina vydaných osvědčení se týká profesí, pro které je nutná kvalifikace pro výkon povolání regulovaného nějakým zákonem Zdaleka nejčastější ověřenou profesní kvalifikací je „strážný/strážná“ s 148 000 držiteli osvědčení, následovaná kvalifikací „sportovní masér/masérka“ s 16 500 držiteli osvědčení. Pro výkon obou profesí je nutné získání určené kvalifikace dle živnostenského zákona. Podle Úřadu práce ČR je profese strážný/strážná jednou z těch, u nichž je podle údajů Úřadu práce největší převis nabídky.
Hodnocení dovedností a jejich předvídání je v České republice relativně málo rozvinuté
V České republice neexistují žádné systémy hodnocení a předvídání dovedností, které by se zaměřovaly na nedostatek kvalifikovaných pracovníků. Existuje však několik systémů, které sledují poptávku po pracovní síle podle odvětví, povolání a vzdělání.
Kompas byl systém pro předpovídání a sledování vývoje na trhu práce, jehož cílem bylo předvídat změny na trhu práce a podporovat strategické plánování politik (MPSV, bez data[38]). Tento systém, jehož správu zajišťuje MPSV, byl vyvinut v rámci projektu v letech 2017 až 2022 s finanční podporou Evropského sociálního fondu (ESF). Tento systém kombinuje národní a regionální údaje za účelem odhadu dopadů technologických trendů, zejména digitalizace a automatizace, na trh práce a regionální rozvoj v pětiletém horizontu.
Systém Kompas využíval údaje z Informačního systému o průměrných výdělcích (ISPV) a z Výběrového šetření pracovních sil k vytváření prognóz zaměstnanosti v jednotlivých odvětvích, povoláních a na různých úrovních vzdělání. Tyto prognózy posuzují národní a regionální odborníci na trh práce. Tento model se zaměřoval především na prognózy zaměstnanosti a nezahrnuoval podrobnou analýzu potřeb v oblasti dovedností.
V roce 2020 rozšířilo MPSV tento projekt o další zdroje dat a vylepšilo prognostický model. Statistické údaje jsou ověřovány prostřednictvím kvalitativních posouzení prováděných národními a regionálními odborníky (včetně odvětvových rad) a výsledky jsou vykazovány jak na národní, tak na regionální úrovni. Výstupy byly využity v oblasti kariérního poradenství, při přípravě vzdělávacích programů a ve veřejných službách zaměstnanosti. Byla zřízena specializovaná webová stránka, která má zajistit, aby byly prognózy vývoje na trhu práce dostupné všem zainteresovaným stranám (MPSV, bez data[38]). V době sepsání tohoto textu není zřejmé, zda ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) databázi a výstupy pravidelně aktualizuje.
Pravidelné regionální prognózy vývoje potřeb trhu práce vypracovávají krajské pobočky Úřadu práce ČR. Monitor volných pracovních míst MPSV poskytuje informace o struktuře a vývoji volných pracovních míst a uchazečů o zaměstnání.
Průzkumy mezi zaměstnavateli provádějí různé organizace, a sdružení zaměstnavatelů. Například Svaz průmyslu a dopravy ČR a odvětvová sdružení provádějí průzkumy podle aktuální potřeby a zjišťují krátkodobé potřeby v oblasti zaměstnanosti a dovedností. Kromě toho MPSV, Svaz průmyslu a dopravy CŘ a Hospodářská komora realizovaly projekt zaměřený na posouzení dovedností s názvem „Kompetence 4.0“, jehož cílem bylo zjistit, jaké dovednosti si vyžaduje iniciativa Průmysl 4.0 a jak lze přizpůsobit odborné vzdělávání tak, aby lépe odpovídalo potřebám trhu práce v rámci čtvrté průmyslové revoluce (Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2026[20]). Tento projekt přinesl kromě zjištění ohledně potřeb v oblasti dovedností také metodiku mapování budoucích kompetencí trhu práce, která využívá jak kvantitativní analýzu zaměstnanosti (například nástroj Kompas), tak kvalitativní metody pro identifikaci potřeb v oblasti dovedností ve spolupráci s klíčovými zainteresovanými stranami. Od dokončení projektu nejsou plánovány žádné aktualizace analýzy potřeb v oblasti dovedností.
NPI vytvořil „Informační systém o uplatnění absolventů škol“ (ISA), což je webový portál, který na základě celostátních údajů poskytuje budoucím studentům přehled o míře zaměstnanosti čerstvých absolventů, a to podle úrovně vzdělání a oboru studia (NPI ČR, bez data[39]). Portál rovněž obsahuje údaje o souladu (či nesouladu) mezi kvalifikací zaměstnanců a jejich profesí. Kromě toho NPI provádí sledovací studie analyzující situaci absolventů na trhu práce po dokončení sekundárního vzdělávání (NPI, 2022[40]).
Modularizace učebních plánů byla vyzkoušena vodborném vzdělávání , dosud však nebyla systémově zavedena
Základy systému mikrocertifikátů byly položeny také v odborném vzdělávání , kde se nedávné snahy soustředily na zvýšení flexibility vzdělávacích programů. Cílem tohoto přístupu je lépe přizpůsobit programy různým kariérním drahám a podpořit účast dospělých na vzdělávání. Odborné školy stále častěji přizpůsobují svou nabídku tak, aby vyhovovala rozmanitým požadavkům zaměstnavatelů, a to tím, že převádí tradiční vzdělávací programy do modulů a vyvíjejí nové samostatné krátkodobé kurzy. Vzhledem k demografickým změnám se i tyto instituce stále více zaměřují na dospělé jako na účastníky vzdělávání a navrhují vzdělávací kurzy podporující j p zvyšování kvalifikace a rekvalifikace. V této části se budeme zabývat pilotním projektem, jehož cílem je podpořit modularizaci v odborných školách a položit tak základy pro rozvoj mikrocertifikátů, jež budou začleněny jak do systémů počátečního, tak i do systémů dalšího odborného vzdělávání a přípravy.
V rámci projektu „Modernizace odborného vzdělávání“ (MOV), který probíhal v letech 2017 až 2020, české střední odborné školy pilotně zaváděly modularizaci svých vzdělávacích programů. Hlavním cílem iniciativy MOV bylo zvýšit kvalitu středního odborného vzdělávání tím, že se lépe přizpůsobí potřebám trhu práce a zlepší se jeho schopnost podporovat celoživotní vzdělávání. Projekt, který realizoval NPI, disponoval celkovým rozpočtem ve výši přibližně 97 milionů Kč v rámci Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání (OP VVV) na období 2014–2020, který byl spolufinancován z prostředků EFRR a ESF.
Ačkoli se stále vedou debaty o účinnosti modularizace v odborném vzdělávání a přípravě, zejména pokud jde o přínos holistického přístupu, který pojímá vzdělávání jako ucelený soubor výsledků učení, projekt MOV poukázal na klíčové výhody modularizace. Přispívá k flexibilitě vzdělávacích drah, umožňuje přizpůsobit vzdělávací trasy individuálním potřebám a usnadňuje přizpůsobení učebních plánů požadavkům trhu práce. Modularizace navíc zvyšuje hladké fungování systému tím, že snižuje překážky při přechodu mezi jednotlivými sektory a úrovněmi vzdělávání, umožňuje absolvovat vzdělávací dráhu po etapách a zahrnuje certifikaci potvrzující získané znalosti a dovednosti těm, kteří vzdělávání ukončili předčasně.
Do tohoto pilotního projektu se zapojilo 105 středních odborných škol, které společně vypracovaly 1 158 modulů. Z nich bylo 44 % určeno pro studijní programy vedoucí k získání výučního listu (kategorie H – úroveň EQF 3) a 39 % pro studijní programy vedoucí k získání maturitního vysvědčení (kategorie L a M – úroveň EQF 4). Zbývajících 17 % bylo vytvořeno pro programy vedoucí k získání vysvědčení určené pro studenty se speciálními vzdělávacími potřebami (kategorie E – úroveň 2 EQF). Z celkového počtu modulů se 752 zaměřovalo na odborné složky odborného vzdělávání, 205 na všeobecné složky a dalších 160 souviselo s kvalifikacemi NSK (Kolektiv projektu MOV, 2020[41]). Studijní obory s největším počtem vyvinutých modulů byly, v sestupném pořadí: strojírenství; umění; zemědělství a lesnictví; gastronomie, pohostinství a cestovní ruch; stavebnictví; a elektrotechnika (NPI ČR, bez data[42]).
Úsilí o modularizaci je v souladu s klíčovými národními strategickými prioritami, mezi něž patří „Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2030+“ a „Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky na období 2023–2027“. Ve spojení se zkušenostmi škol odborného vzdělávání a přípravy s nabídkou krátkých neformálních programů, které jsou často vyvíjeny na základě požadavků zaměstnavatelů, představuje tato iniciativa v oblasti modularizace pevný základ pro rozvoj mikrocertifikátů v rámci odborného vzdělávání a přípravy. Aby byl zajištěn širší dopad, byly všechny moduly vyvinuté v rámci projektu MOV zveřejněny jako otevřené vzdělávací zdroje, díky čemuž jsou k dispozici i po skončení projektu.
Národní plán obnovy podpořil zavedení pilotního projektu individuálních vzdělávacích účtů spolu s dalšími opatřeními zaměřenými na rozvoj dovedností
Kromě sektoru vysokoškolského vzdělávání a středního odborného vzdělávání bylo dosaženo pokroku i v oblasti podpory zvyšování kvalifikace pracovní síly. Významné investice v rámci NPO umožnily realizaci iniciativ, jako je pilotní zavedení individuálních vzdělávacích účtů a zřízení Výboru pro zvyšování kvalifikace a rekvalifikaci. Tyto snahy jsou obzvláště důležité, protože poskytovatelům, kteří nespadají do rámce výše zmíněných iniciativ v oblasti vysokoškolského vzdělávání a odborného středoškolského vzdělání, jako jsou soukromé vysoké školy a instituce neformálního vzdělávání, otevírají příležitosti k aktivnímu zapojení do vývoje mikrocertifikátů. Kromě toho tyto iniciativy nabízejí finanční pobídky nejen poskytovatelům, ale i účastníkům vzdělávání a zaměstnavatelům, čímž podporují inkluzivnější systém celoživotního učení. Dynamika vytvořená v rámci NPO pokračuje i při realizaci dalších projektů podporovaných EU. V této části budou nastíněny nedávné pokroky dosažené prostřednictvím NPO a budou zdůrazněny plány na další posílení agendy v oblasti zvyšování kvalifikace a rekvalifikace.
NPO zahrnoval reformy politik trhu práce, přičemž jedna z iniciativ byla konkrétně zaměřena na zvýšení dostupnosti a využívání programů zvyšování kvalifikace a rekvalifikace (komponenta 3.3.1). Tato iniciativa nastínila pět klíčových opatření: zřízení výboru pro zvyšování kvalifikace a rekvalifikaci, vytvoření online katalogu kurzů, poskytování finanční podpory na školení v oblasti digitálních dovedností, zřízení regionálních školicích center a provedení legislativních změn. Na tuto složku byl vyčleněn celkový rozpočet ve výši 7 miliard Kč (280 milionů EUR).
Vznik online portálu a poskytnutí finanční podpory vytvořily podmínky pro zavedení pilotního projektu individuálních vzdělávacích účtů. Tyto účty přiznávají jednotlivcům „právo na přístup k osobnímu rozpočtu, který mají k dispozici na pokrytí přímých nákladů na školení, poradenství a konzultace , posouzení nebo ověření dovedností způsobilých pro financování“ (Evropská unie, 2022[43]). Díky tomu, že tyto účty umožňují všeobecný přístup k vysoce kvalitním vzdělávacím příležitostem a dávají jednotlivcům možnost převzít odpovědnost za svou cestu dalšího vzdělávání, očekává se, že budou hrát klíčovou roli při podpoře rozvoje dovedností a adaptace.
V lednu 2023 byl spuštěn online nástroj „Jsem v kurzu“, jehož cílem bylo shromáždit informace o kurzech pro zvyšování kvalifikace a rekvalifikaci, které byly rozděleny do tří kategorií: zabezpečovaná rekvalifikace, zvolená rekvalifikace a kurzy digitálního vzdělávání (Tabulka 2.4). Tyto kurzy byly určeny pro „uchazeče o zaměstnání“ – tedy nezaměstnané osoby – i pro „zájemce o zaměstnání“, mezi něž patří zaměstnané osoby usilující o zdokonalení svých dovedností a rekvalifikaci, dále ekonomicky neaktivní osoby (například osoby na rodičovské dovolené) a studenti.
Zatímco rekvalifikační kurzy fungují jako aktivní politika trhu práce, kurzy digitálního vzdělávání jsou určeny širšímu okruhu účastníků a poskytují základ pro vytvoření individuálních vzdělávacích účtů. V rámci NPO měli jak uchazeči o zaměstnání, tak zájemci o zaměstnání nárok na čerpání prostředků ve výši 50 000 Kč (2 000 EUR), které pokrývaaly 82 % nákladů na kurzy digitálního vzdělávání uvedené v online katalogu. Tato podpora byla k dispozici po dobu tří po sobě jdoucích kalendářních let. Pro účast se musí zájemci zaregistrovat na úřadu práce a podat žádost o zápis do kurzu nejméně jeden měsíc před datem zahájení kurzu. Úřad práce tyto žádosti posuzuje a většina z nich je schválena. Pokud však účastníci kurz nedokončí bez závažného důvodu, ztratí nárok na finanční podporu.
Na konci roku 2024 bylo na portálu k dispozici 1 247 kurzů digitálního vzdělávání. Na rozdíl od rekvalifikačních kurzů, které podléhají akreditaci, tyto kurzy formální akreditaci nevyžadují. Musí však splňovat minimální standardy stanovené MPSV a před zařazením do katalogu projít posouzením ze strany ministerstva.
Pilotní program ILA/IVÚ byl zaveden s dočasným financováním ze strany EU (Nástroj pro oživení a odolnost a Evropský sociální fond+) s rozpočtem ve výši 120 milionů EUR na období 2023–2025 (OECD, 2025[44]). Cílem této iniciativy bylo do konce roku 2025 podpořit 60 000 osob při zvyšování kvalifikace a rekvalifikaci, přičemž do září 2024 absolvovalo kurz přibližně 26 000 osob. Kromě individuální podpory program poskytoval finanční prostředky zaměstnavatelům a zastřešujícím organizacím s cílem umožnit digitální školení zaměstnancům, přičemž se zaměřoval zejména na malé a střední podniky. Zaměstnavatelé mohli požádat o dodatečné proplacení nákladů na kurzy digitálního vzdělávání, které uhradili, a také o kompenzaci mzdy zaměstnancům účastnícím se školení, a to až do maximální výše 80 hodin. Cílem těchto dvou zdrojů finanční podpory bylo dohromady vyškolit do konce roku 2025 celkem 130 000 osob. Kromě toho se plánovalo zřídit do konce roku 2025 čtrnáct regionálních školicích center. Účelem těchto center bylo fungovat pod dohledem Úřadu práce, s cílem usnadnit poskytování kurzů digitálního vzdělávání a zajistit jejich dostupnost ve všech regionech. Od roku 2026 již ILA nenabízí pouze kurzy digitálního vzdělávání, ale nadále poskytuje rekvalifikace pro nezaměstnané osoby (Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2026[30]).
Tabulka 2.4. Typy kurzů pro zvyšování kvalifikace a rekvalifikaci[
Copy link to Tabulka 2.4. Typy kurzů pro zvyšování kvalifikace a rekvalifikaci[|
Typy |
Obsah |
Cílové skupiny |
Podpora |
Postup podání žádosti |
|---|---|---|---|---|
|
Zabezpečovaná rekvalifikace |
Vzdělávání vedoucí k získání určité kvalifikace, organizované úřadem práce |
Užší – především pro uchazeče o zaměstnání |
Celkové náklady na školení, včetně podpory na rekvalifikaci ve výši 60 % průměrného měsíčního čistého výdělku žadatele z předchozího zaměstnání |
Osobně |
|
Zvolená rekvalifikace |
Na základě výběru žadatele, se schválením úřadu práce |
Střední úroveň – teoreticky je přístupná jak uchazečům o zaměstnání, tak zájemcům, ale je nutné to odůvodnit* |
Až 50 000 Kč na tři roky |
Online |
|
Kurzy digitálního vzdělávání |
Kurzy digitálního vzdělávání vybrané MPSV |
Širší – dostupné jak uchazečům o zaměstnání, tak zájemcům o zaměstnání |
Až 50 000 Kč za tři roky, s minimálním spolufinancováním ve výši 18 % (testování individuálního vzdělávacího účtu) |
Online |
Poznámka: *Aby měl člověk nárok na zvolenou rekvalifikaci, musí být buď uchazečem o zaměstnání, potřebovat změnu kariéry, nebo mu musí hrozit ztráta zaměstnání.
Zdroj: MPSV (2024), Jsem v kurzu [I am on (a) course], https://www.mpsv.cz/jsem-v-kurzu.
V České republice v současné době chybí celková koordinace rozvoje mikrocertifikátů
Konzultační proces provedený v rámci tohoto projektu potvrdil, že v České republice již byla realizována celá řada iniciativ, jež by mohly přispět k vytvoření budoucího harmonizovaného národního systému mikrocertifikátů. Zároveň však potvrdil dva klíčové aspekty dosavadního vývoje v této oblasti:
Prakticky všechny nedávné relevantní iniciativy týkající se mikrocertifikátů a politiky v oblasti rozvoje dovedností mají projektový charakter – většina z nich je financována z fondů Evropské unie – a disponují časově omezenými zdroji. Po dokončení projektů nejsou vyvinuté či otestované systémy či přístupy systematicky začleňovány do běžné praxe a jejich dlouhodobé využití a životaschopnost se někdy jeví jako sporné.
Odpovědnost za oblasti politiky, které by se pravděpodobně měly podílet na vytvoření harmonizovaného systému mikrocertifikátů v České republice, je v současné době na národní úrovni roztříštěna mezi MŠMT a MPSV, zatímco stávající iniciativy zaměřené na rozvoj mikrocertifikátů nebo nabídky rekvalifikace s charakteristikami mikrocertifikátů v rámci vysokých škol a na regionální úrovni probíhají z velké části nekoordinovaně, a to kvůli absenci jasného národního rámce. Vliv Výboru pro zvyšování kvalifikace a rekvalifikaci, který byl zřízen v roce 2021 za účelem koordinace politiky dalšího vzdělávání (viz Rámeček 2.3), se jeví jako omezený, i když by mohl posloužit jako základ pro budoucí spolupráci při tvorbě politik.
Rámeček 2.3. Výbor pro zvyšování kvalifikace a další vzdělávání
Copy link to Rámeček 2.3. Výbor pro zvyšování kvalifikace a další vzděláváníNa základě příkazu ministryně č. 14/2021 byl v říjnu 2021 zřízen Výbor pro rekvalifikace a další vzdělávání s cílem podporovat trojstrannou spolupráci v oblasti celoživotního učení. Výbor sdružuje klíčové zástupce z řad veřejných orgánů, zástupců zaměstnavatelů a průmyslu i odborových svazů s cílem podpořit koordinované úsilí o sladění iniciativ v oblasti celoživotního učení s měnícími se potřebami země v oblasti kvalifikací. Mezi členy patří:
Veřejné orgány
Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) (předsedající)
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) (místopředseda)
Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO)
Zástupci zaměstnavatelů a odvětví
Svaz průmyslu a dopravy ČR
Hospodářská komora ČR
Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR
Odborové svazy
Českomoravská konfederace odborových svazů
Asociace samostatných odborů ČR
Zdroj: MPSV (2021), Výbor pro rekvalifikaci a další vzdělávání [Upskilling and Reskilling Committee],
Prakticky všichni účastníci fokusních skupin oslovení během konzultační fáze se shodli na tom, že mikrocertifikáty mají potenciál sehrát významnou roli v českém systému vzdělávání, odborné přípravy a kvalifikací. Stejně tak prakticky všichni podpořili zásadu, že jako základ budoucího národního systému mikrocertifikátů je zapotřebí vytvořit národní rámec jasně definující klíčové rysy mikrocertifikátů, ale zároveň ponechávající dostatečnou flexibilitu, aby se mikrocertifikáty mohly přizpůsobovat poptávce po dovednostech a zohledňovat rozdíly mezi odvětvími. Účastníci fokusních skupin se rovněž obecně shodli na tom, že k vytvoření takového rámce a k řízení a dohledu nad budoucím systémem mikrocertifikátů bude zapotřebí zřídit národní koordinační orgán.
Tato zpětná vazba z konzultačního procesu týkající se absence národního rámce pro mikrocertifikáty koresponduje se závěrečnými doporučeními z pilotního projektu v oblasti mikrocertifikátů, který rovněž doporučoval vytvoření národního rámce, včetně jasných kritérií pro obsah, hodnocení a uznávání. Výzva při vypracovávání budoucího jednotného přístupu k mikrocertifikátům však bude spočívat v určení a zřízení vhodného mezisektorového koordinačního orgánu pro mikrocertifikáty na národní úrovni – kde takový orgán v současné době neexistuje – a v určení prvků národního rámce, který bude sloužit všem potenciálním poskytovatelům mikrocertifikátů, a nikoli pouze pro oblast vysokého školství.
Literatura
[17] Cedefop (2022), Vocational education and training in Czechia: short description, Luxembourg: Publications Office, https://doi.org/10.2801/163428.
[27] Charles University (2024), Zlepšení prostupnosti vzdělání na úrovni vysokých škol pomocí mikrocertifikátů (Improving the permeability of education at the university level with micro-credentials), Charles University, https://cczv.cuni.cz/CCZV-572.html (accessed on 29 April 2026).
[34] Czech National Agency for International Education and Research (2023), Study in Czechia, https://www.studujnavs.gov.cz/ (accessed on October 2024).
[35] European Commission (2026), European Universities alliances and their partners, European Commission, https://education.ec.europa.eu/education-levels/higher-education/european-universities-initiative/map#alliancelist (accessed on 2 June 2026).
[5] European Labour Authority (2025), EURES Report on labour shortages and surpluses 2024, Publications Office of the European Union, https://doi.org/10.2883/9158114.
[6] European Labour Authority (n.d.), EURES - Labour shortages and surpluses in Europe, https://eures.europa.eu/living-and-working/labour-shortages-and-surpluses-europe_en (accessed on 13 April 2026).
[43] European Union (2022), EUR-Lex, https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=CELEX:32022H0627(03) (accessed on November 2024).
[2] Eurostat (2026), “Young people neither in employment nor in education and training by sex (NEET)” (database), https://doi.org/10.2908/SDG_08_20 (accessed on 14 January 2026).
[7] Eurostat (2026), Job vacancy rate by NACE Rev. 2 activity - annual data, https://doi.org/10.2908/JVS_A_RATE_R2 (accessed on 13 April 2026).
[3] Eurostat (2026), Unemployment rates by educational attainment level and NUTS 2 region, https://doi.org/10.2908/LFST_R_LFU3RT (accessed on 2026).
[13] Eurostat (2024), “Adult education survey” (database), https://ec.europa.eu/eurostat/web/microdata/adult-education-survey (accessed on 2 December 2024).
[14] Eurostat (2023), “Continuing vocational training survey” (database), https://ec.europa.eu/eurostat/web/microdata/continuing-vocational-training-survey (accessed on 12 December 2024).
[24] Kočí, J. et al. (2023), National analysis of the state of evidence on completion of CVT courses and lifelong learning programmes, Charles University, https://cczv.cuni.cz/CCZVEN-685-version1-npo_sc_c1_ps1_analyza_narodni_final_5_2023_en.pdf (accessed on January 2025).
[41] Kolektiv projektu MOV (2020), Modularizace odborného vzdělávání (Modularisation of vocational training), https://edu.gov.cz/metodicke_materialy/modularizace-odborneho-vzdelavani/.
[11] Lassébie, J. and G. Quintini (2022), “What skills and abilities can automation technologies replicate and what does it mean for workers?: New evidence”, OECD Social, Employment and Migration Working Papers, No. 282, OECD Publishing, Paris, https://doi.org/10.1787/646aad77-en.
[26] MFČR - Ministry of Finance of the Czech Republic (2023), Administrativní registr ekonomických subjektů (Administrative register of economic entities), https://ares.gov.cz/ekonomicke-subjekty (accessed on January 2025).
[29] Mikrocertifikat.cz (2026), Micro-credential verification, Mikrocertifikat.cz, https://mikrocertifikat.cz/?lang=en (accessed on 29 April 2026).
[31] Ministry of Education, Youth and Sports (2026), Rekvalifikace (Retraining), Ministry of Education, Youth and Sports, https://msmt.gov.cz/vzdelavani/dalsi-vzdelavani/rekvalifikace-1?lang=1 (accessed on 29 April 2026).
[30] Ministry of Labour and Social Affairs (2026), Jsem v kurzu (I’m on (a) course), Ministry of Labour and Social Affairs, https://mpsv.gov.cz/jsem-v-kurzu (accessed on 29 April 2026).
[20] Ministry of Labour and Social Affairs (2026), Kompetence 4.0 (Competence 4.0), Ministry of Labour and Social Affairs, https://mpsv.gov.cz/kompetence (accessed on 29 April 2026).
[38] MPSV (n.d.), Kompas, https://www.predikcetrhuprace.cz/ (accessed on January 2025).
[36] MŠMT (2024), Microcertificates in the Czech higher education environment, 11.40–12.30 Foreign experiences within the framework of 4EU+ prof. Sabine Bottin-Rousseau, Sorbonne Université, Paris, https://cczv.cuni.cz/CCZV-732.html.
[33] MŠMT (2024), Microcertificates in the Czech higher education environment, 9.20–9.40 The concept of microcertificates in the Czech higher education environment, https://cczv.cuni.cz/CCZV-732.html.
[25] MŠMT (2020), Strategic plan of the ministry for higher education for the period from 2021, https://msmt.gov.cz/uploads/odbor_30/DH/SZ/strategic_plan_2021_.pdf (accessed on December 2024).
[15] MŠMT; NPI ČR (2021), Evaluace Národní soustavy kvalifikací (Evaluation of the National Qualifications Framework), https://msmt.gov.cz/uploads/231/Autorizace/Evaluace_Narodni_soustavy_kvalifikaci_2020.pdf.
[40] NPI (2022), Transition of secondary school graduates to the labour market Phase I – survey 2021. Comparison of the situation of graduates of the vocational and graduation levels of education, https://www.infoabsolvent.cz/Temata/PublikaceAbsolventi?Stranka=9-0-179&NazevSeo=Prechod-absolventu-strednich-skol-na-trh-prace-I-.
[39] NPI ČR (n.d.), Infoabsolvent, https://www.infoabsolvent.cz/ (accessed on January 2025).
[42] NPI ČR (n.d.), Modernizace odborného vzdělávání (Modernisation of vocational education), https://mov.nuv.cz/ (accessed on 2024).
[37] NPI ČR (n.d.), National Register of Qualifications, https://www.narodnikvalifikace.cz/en-us/ (accessed on January 2025).
[21] OECD (2026), OECD Data Explorer - Distribution of enrolled students and graduates by type of institution, OECD Data Explorer, https://data-explorer.oecd.org/s/4g8 (accessed on 29 April 2026).
[44] OECD (2025), “Advancing Adult Skills through Individual Learning Accounts: A Step-by-Step Guide for Policymakers”, Getting Skills Right, https://doi.org/10.1787/08e1bdaf-en.
[19] OECD (2025), OECD Economic Surveys: Czech Republic 2025, OECD Publishing, https://doi.org/10.1787/7a70af5c-en.
[1] OECD (2024), “Infra-annual labour statistics” (database), https://data-explorer.oecd.org/vis?lc=en&df[ds]=dsDisseminateFinalDMZ&df[id]=DSD_LFS@DF_IALFS_INDIC&df[ag]=OECD.SDD.TPS (accessed on 18 November 2024).
[4] OECD (2024), “Labour indicators rates - Regions” (database), http://oe.cd/geostats (accessed on 25 November 2024).
[8] OECD (2024), Do Adults Have the Skills They Need to Thrive in a Changing World?: Survey of Adult Skills 2023, OECD Skills Studies, OECD Publishing, Paris, https://doi.org/10.1787/b263dc5d-en.
[16] OECD (2024), Education at a Glance 2024: OECD Indicators, OECD Publishing, Paris, https://doi.org/10.1787/c00cad36-en.
[12] OECD (2024), Society at a Glance 2024: OECD Social Indicators, OECD Publishing, Paris, https://doi.org/10.1787/918d8db3-en.
[10] OECD (2023), OECD Employment Outlook 2023: Artificial Intelligence and the Labour Market, OECD Publishing, Paris, https://doi.org/10.1787/08785bba-en.
[23] OECD (2023), “Public policies for effective micro-credential learning”, OECD Education Policy Perspectives, No. 85, OECD Publishing, Paris, https://doi.org/10.1787/a41f148b-en.
[9] OECD (2019), OECD Employment Outlook 2019: The Future of Work, OECD Publishing, Paris, https://doi.org/10.1787/9ee00155-en.
[18] OECD (2014), OECD Economic Surveys: Czech Republic 2014, OECD Publishing, https://doi.org/10.1787/eco_surveys-cze-2014-en.
[22] OECD (n.d.), “OECD Education and Skills” (database), https://data-explorer.oecd.org/?fs[0]=Topic%2C0%7CEducation%20and%20skills%23EDU%23&pg=0&fc=Topic&bp=true&snb=124 (accessed on January 2025).
[28] Study in Czechia (DZS) (2026), Microcredential Courses - Study in Czechia, Study in Czechia (DZS), https://www.studujnavs.gov.cz/ (accessed on 29 April 2026).
[32] Trautom (2026), Hompage - English - TRAUTOM, Trautom, https://trautom.cz/en/ (accessed on 29 April 2026).
Poznámky
Copy link to Poznámky← 1. „Standard kupní síly, zkráceně PPS, je umělá měnová jednotka. Teoreticky lze za jednu jednotku PPS v každé zemi koupit stejné množství zboží a služeb. „Cenové rozdíly mezi jednotlivými zeměmi však znamenají, že na stejné zboží a služby je v závislosti na dané zemi zapotřebí různé množství jednotek národní měny.“
← 2. Maturitní zkouška je závěrečná zkouška ukončující středoškolské vzdělání, jejíž úspěšné složení je podmínkou pro přijetí na vysoké školy v České republice. V případě odborného vzdělávání a přípravy se maturitní zkouška skládá ze standardizované státní zkoušky (stanovené Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy) a odborné části (připravované a organizované jednotlivými odbornými školami).
← 3. Kurzy v rámci univerzit třetího věku patří mezi aktivity, na které lze čerpat finanční prostředky z rozpočtové položky IV, která představuje přibližně 5 % celkových finančních prostředků.
← 4. S výjimkou subjektů registrovaných jako subjekty působící v oblasti sportovní a rekreační výchovy, kulturní výchovy a autoškol.
← 5. e Rekvalifikační kurzy představují aktivní politiku trhu práce realizovanou veřejnou službou zaměstnanosti, která poskytuje finanční podporu dospělým, kteří jsou nezaměstnaní nebo jim hrozí nezaměstnanost a kteří si chtějí rozšířit kvalifikaci. Tyto kurzy mohou nabízet také formální poskytovatelé vzdělávání, kteří mohou kurzy přihlásit přímo na úřadu práce, aniž by museli získat akreditaci od MŠMT, za předpokladu, že tyto kurzy spadají do jejich oblasti specializace.
← 6. Český pilotní projekt ILA probíhal v letech 2023–2025 a podporoval rozvoj digitálních dovedností v oblasti informačních technologií a iniciativy Průmysl 4.0. Osoby ve věku 15 let a starší mohly získat podporu na vzdělávání ve výši až 50 000 Kč (2 000 EUR), přičemž účastníci museli přispět na spolufinancování částkou ve výši 18 %. Programy, na které se vztahuje podpora, byly (a stále jsou) uvedeny na portálu „Jsem v kurzu“, kde mohou zájemci požádat o finanční podporu a přihlásit se na školení. Tento pilotní projekt byl spolufinancován z fondů EU a v současné době probíhají jednání o rozšíření této iniciativy do podoby celostátního systému ILA i po skončení pilotní fáze (která se v době psaní této zprávy chýlí ke konci).
← 7. 1 kredit ECTS odpovídá přibližně 25 až 30 hodinám studia.